Pane doktore, průzkumy veřejného mínění vyznívají stále pro vítězství opozice v čele s Andrejem Babišem. Šlechtic Jiří Lobkowicz k tomu uvedl: „Stali jsme se fašistickou zemí, upřednostňující národ před jednotlivcem, autoritářství před demokracií, dirigistické hospodářství před volným trhem, ruskou totalitu před evropskými svobodnými hodnotami. Většina dnešní populace si přeje návrat manipulativního politického režimu, konkrétně centralizované autokracie, která bude zhruba řečeno něco krutého, bezskrupulózního, arogantního, tmářského, antiliberálního a prospěje elitářské zkorumpované třídě občanů. Je smutné a děsivé vidět, jak je naše země zmanipulována a dohnána k jejímu selhání několika psychopaty.“ To je ale materiál pro politologa, viďte?

To jsou silná slova od představitele českého aristokrata a dnes i liberálního demokrata. Zejména ta věta, kterou odkazuje na psychopaty je téměř burcující. Je téměř apokalyptická, ale samozřejmě také odvážně nekonkrétní. Kdo jsou ti psychopati a je jich několik nebo více či dokonce statisíce? Emocemi a vášněmi pan Lobkowicz nešetří a řečeno jeho slovy zdá se, že právě on je symbolem bezskrupulózní nadutosti, tradičního a části české aristokracii vlastního tmářství. Jeho žalozpěv a pláč nad osudem Koruny české, jejímuž duchovnímu úpadku nemálo přispěl se svými restituujícími přáteli, je také prostý jakékoliv sebereflexe. Bylo by zajímavé, jak občan Lobkowicz došel k názoru, že se jedná o většinu české společnosti nadané vší špatností. Předpokládám, že mu nejde o vrchnostenský pohled na dav, který nezaslouží nic jiného než bič a s rolničkami jho. Jeho téměř gingsbergovské kvílení je až zběsilé. Jen by měl dát pozor, aby jej nepostihla choroba, kterou František Koukolík už před více než třiceti lety nazýval vzpourou deprivantů.

Můžeme se tomu smát, ale v naší zemi si skutečně někteří příznivci naprosté loajality k EU a západní Evropě sledováním dnes již bývalé politiky a dalších atributů myslí, že ustoupením od této „linie“ končí demokracie. Ale demokracie se přece definuje jinak?

Sice ještě někdy dokážeme vzpomínat na antické představy o demokracii jako nejhorším způsobu vládnutí, protože tato vláda všech často postupně přechází v despocii, tyranii nebo i oligarchii a ochlokracii, ale to bychom od současných obdivovatelů evropské demokracie, která hledá svou minulost nejen v ideálech krvavé francouzské revoluce anebo v imperiální otrokářské hrůzovládě britského typu, ze kterých vyrostly jedovaté byliny dusící ideál res-publica, jako je hledání ideálu věcí veřejných. Snad nebudu díky této své myšlence znenáviděn, souzen a odsouzen, když už máme k tomu demokratickým parlamentem schválené dodatky trestního zákona, kterému aplaudují obdivovatelé eurounijní totality hodnot. (Ta se zatím už dost rychle změnila ze svého tvaru soft do hard.) O demokracii si myslíme, že ji máme, jen si nejsme jisti, zda nám nechybí více demokratů. Ačkoliv na to upozorňoval již TGM, který dodnes u většiny české aristokracie nepožívá velké úcty. Doufejme, že kouzlo vojenské uniformy na Hradě, jako symbol té tak trochu opět už zase řízené demokracie, dostane čas od času alespoň trochu osvícení a prozření.

Mezitím se v ODS již skutečně ozvali ti, kteří mají dojem, že koaliční spolupráci v rámci SPOLU obětuje strana až příliš. Jihočeský hejtman Martin Kuba a další tři „modří“ lídři proti tomu vystoupili. Berete to vážně?

Mohu-li si to stále ještě beztrestně dovolit říct nahlas, myslím si, že ODS je v hluboké krizi, která je podle mého názoru, multikauzální a ve své podstatě neodstranitelná. Tím ale neříkám, že tato strana i ve své současné podobě nevyhraje volby. Její členové a obdivovatelé jsou přece připravení použít jakéhokoliv triku, aby se udrželi u moci. Někdo vzpomíná na opakování slavného Rychetského syndromu, ale třeba budeme opisovat i na Ukrajině. Vždyť přece když se válčí, nebo budeme ohroženi časovanou ruskou dezinformací, která je už v ČR zabydleným politickým fenoménem, volby se dokonce ani nemusejí konat. A tak budeme hájit naši malou českou demokracii všemi prostředky, i kdyby na chleba nebylo.

Fotogalerie: - Proti krajní pravici

Dále, z ODS k poslednímu březnu odchází Jan Zahradil. To není žádné velké překvapení, avizoval to dříve. S projektem SPOLU má značný problém už dlouho. Na sociálních sítích je opět titulován jako ruský a čínský agent. O čem v ODS to svědčí?

Dnešní ODS se svých otců zakladatelů už dávno dokázala zbavit. Pánové Zahradil a Kuba, jsou snad už jen poslední tváře strany, která, ať už dělala cokoliv dobrého i zlého, vždy působila na veřejnosti jako politická strana, která měla svůj program a svou ideologii. Nemuselo se to vždy líbit a při soudném dnu českého státu může být ODS shledána lehkou. Ale podle mého názoru její problémy začínají tehdy, když si zvolila nečlena strany Petra Fialu svým předsedou, a to dokonce o den dřív, než se stal jejím členem. To byla sice drobnost, která ale mohla voliče i členy ODS varovat, ale protože se to líbilo, nemluvilo se o tom ani na veřejnosti, ani v zákulisí. To, že je odcházející Jan Zahradil dnes považován nejen za ruského agenta není nic mimořádného. Takovým je dnes každý, jehož hlava vyvstala nad zástup a kdo se hodí do těch Goyových přízraků umírající  matky ODS; že je navíc povýšen i na agenta čínského, je ovšem pozoruhodné. Zřejmě někoho napadlo, že co kdyby…

Čínsko-americké napětí je na talíři, a jak se říká v té téměř trumpovské říkance, polévka se vaří, maso na talíři, sežere to reto… A někdo tu spolu-bramboračku dojíst musí. I když je to bez chuti a bez zápachu, ale vylévat to nejde už ani do kanálu.

Fotogalerie: - Vlastenecká síla

I nadále platí, že když představitel americké administrativy naznačí jistou vstřícnost vůči Rusku, ozve se z Evropy křik. Nejnověji Trumpův zmocněnec Steve Witkoff řekl, že na Ruskem okupovaných územích proběhla referenda o připojení k Rusku a žijí tam převážně rusky mluvící. A je zle. Vyvolává to ve vás dojem, že USA a Evropa jsou alespoň elementárně na stejné lodi?

Viděl jsem to interview Steve Wiktoffa s Tuckerem Carlsonem celé a musím se přiznat, že jsem zaznamenal především to, že jeho vyjadřování bylo stručné, jasné a v jistém slova smyslu až bezohledné. Předpokládám, že pokud ho viděl někdo z okolí pana Lobkowicze, neměl klidnou noc. Vše bylo řečeno nejen stručně, ale i bez ohledu na evropské diplomatické tance a předpokládám, že nejen slova, ale i gesta a rozhodnost tohoto neúprosného sdělení hrály svou roli. A pokud jde o tu stejnou loď, o tu nemám obavy. Bude-li třeba, předpokládám, že celá Evropa se ráda nalodí. Páni nebo kmáni.

My, kteří se obáváme, aby se neopakoval druhý Mnichov, si asi budeme muset vzpomenout, kdo to v Mnichovu vlastně tehdy v tom osmatřicátém byl – Velká Británie, Francie, Německo a váhající Itálie. Společenské prostředí Lady Astor, stejně vulgární německá periferie. A kdyby se to všechno opravdu ještě jednou opakovalo, na místě Československa by mohla být třeba Ukrajina. Ale ani to nemusí být definitivní, neměnnou zůstává jen ta arogance a povýšenost vůči národům předem odsouzeným k méněcennosti.  A jak říká Jan Schneider, sledujme raději toky peněz, okolo těch se na city nehraje.

Nicméně, z Německa prosakuje, že průmysl se znovu těší na ruský plyn. Že prý by poškozený Nord Stream 2 převzali Američané a plyn by zase tekl. Čeho dalšího se asi ještě dočkáme?

Zatím jsem ten nápad s Nord Streamem zahlédl jen na okraji německého komentáře neznámého mi autora. Nedovolím si proto o tom říkat něco vážnějšího, ale když už jsme na úrovni havlovského Snění a Přemítání – v dnešní době nic není nemožného. Dokonce i změny na trůnech v Moskvě a Kyjevě a následující změně hranic, která bude asi větší, než nám dnes tvrdí Steve Witkoff i s tou jeho prý kvalitní ruštinou.

Psali jsme:

Na Západ to berte přes Ukrajinu, směje se Zbořil. A slovo k historii podle Mádla

Evropa na dně. Zbořil má ošklivý citát od Václava Havla

„To nebude zapomenuto.“ Zbořil českým nepřátelům Trumpa a Muska

Zbořil: Do ...... s EU. To byla ale prorocká věta