Expert na geopolitiku, Rusko a postsovětské země Dr. Ing. Jiří Valenta je kromě Madeleine Albrightové jediným Čechem, který byl kdy členem prestižního výzkumného ústavu Council of Foreign Relations v New Yorku. V současnosti působí jako seniorní výzkumník Centra strategických studií (BESA.-SADAT) Bar Ilanské univerzity v Tel Avivu. Valenta je držitelem stříbrné medaile Jana Masaryka. Je autorem řady publikací, mimo jiné i knihy o invazi Varšavských vojsk do Československa v roce 1968. Spolu se svou ženou Leni je autorem studie o možných vyhlídkách americko-ruských vztahů.   

V noci z pátku na sobotu podnikli Američané spolu s Brity a Francouzi útok na režim prezidenta Bašara Assada v Sýrii coby odvetu za údajné použití chemických zbraní vůči civilistům. Klíčovou osobou v rozhodování o tom, jak „potrestat" Assada, byl americký prezident Donald Trump. Jak a kdy se vlastně rozhodnutí úder provést tímto způsobem v hlavě amerického prezidenta zrodilo?   

K definitivnímu rozhodnutí došlo pravděpodobně dva dny před útokem. Akce měla de facto posloužit jako potrestání Assadova režimu za útok otravným plynem na vlastní civilní obyvatelstvo, přičemž mělo jít o koordinovanou akci Spojených států a jejich nejbližších spojenců, tedy Británie a Francie.

Co se týče formy a způsobu provedení. Již dopředu bylo Američanům zjevné, že předešlý útok, který proběhl nečekaně loni v dubnu a který kromě několika letištních ploch zničil i zhruba pětinu syrského letectva, byl nedostatečný (Trump tehdy vydal povel zaútočit na letiště syrské armády střelami Tomahawk rovněž v odvetě za použití chemických zbraní, pozn. redaktora).

Z tohoto důvodu tak nyní americké námořnictvo použilo oproti loňsku dvojnásobný počet raket s plochou dráhou letu Tomahawk a navíc ještě i dodatečnou a neupřesněnou armádní výbavu.

Rovněž bych podotkl, že prezident Trump ohlásil útok dopředu a úder zdůvodnil. Chemické a biologické zbraně jsou považovány za zbraně hromadného ničení a po první světové válce bylo jejich užívání mezinárodní komunitou zakázáno. Trump už dříve uvedl, že více než jeden milion lidí zemřelo na důsledky používání těchto zbraní během první světové války. Dokonce ani Adolf Hitler chemické zbraně během druhé světové války nepoužil. 

Co s týče základní premisy Trumpova úderu na Sýrii, tak mělo jít o to, zaútočit na cíle sloužící pro výzkum, vývoj a skladování těchto chemických zbraní. Taková zařízení jsou v Damašku celkem tři.  

Jaké faktory hrály v procesu rozhodování roli?

Úder byl proveden ještě před zahájením nezávislého vyšetřování útoku chemickými zbraněmi v Dúmá. Z toho důvodu lze soudit, že existovalo silné přesvědčení ze strany Američanů o tom, že v této věci mají k dispozici dostatečné množství důkazů svědčících proti Assadovi.

Úder byl zamýšlen jako svého druhu jednorázová akce, jejímž cílem nebylo svržení Assadova režimu či něco podobného. Pro Američany a jejich spojence hrála během plánování útoku důležitou roli dvě základní pravidla.

Prvním z nich bylo, pokud možno co nejvíce minimalizovat možné civilní ztráty. Druhým a rovněž zásadním bodem pak byla snaha vyhnout se tomu, aby odpalované střely zasáhly ruské nebo íránské cíle, které se v oblasti vyskytují.

I z tohoto důvodu byl útok velmi omezený. Na místě je zmínit, že ačkoliv nebyli Rusové přímo informováni, kdy přesně k útoku dojde, předpokládali, že Trump dříve či později na Sýrii udeří. Tímto lze vysvětlit klasický vojenský manévr, který Rusové provedli, když poblíž přístavu Tars, který si od Assada pronajímají, rozptýlili svá armádní plavidla.  

Možnou reakci na chemický útok v Sýrii měl na stole v roce 2013 i Trumpův předchůdce Barack Obama. V čem si současný prezident oproti němu počíná odlišně?

Obama se na rozdíl od Trumpa rozhodl vojenskou sílu nepoužít. V zásadě si myslím, že Obama na podobné věci neměl odvahu. Izraelci jej dle toho, co jsem slyšel, považovali za zbabělce a ani Rusové jej koneckonců příliš nerespektovali. Řekl bych, že kdyby byl Donald Trump americkým prezidentem již v roce 2014, mohli bychom se efektivně vyhnout jak ruské intervenci v Sýrii v roce 2015, tak i akcím ze strany Rusů, ke kterým došlo na Krymu a na východní Ukrajině.   

I tak ale minulý týden nepředstavoval pro Trumpa rozhodně nic snadného. Právě když se americký prezident připravoval k definitivnímu rozhodnutí o vojenském úderu v Sýrii, sílily i tlaky ze strany jeho odpůrců a de facto mu komplikovaly práci. Zejména z osobní stránky věci to pro Trumpa nemohlo být nic příjemného.

Zřejmě máte na mysli tlak, kterému Trump čelí ze strany speciálního vyšetřovatele ministerstva spravedlnosti USA Roberta S. Muellera.

Tyto tlaky v praktické rovině komplikovaly Trumpovu prezidentskou práci. Nejen, že Trump v současnosti čelí na domácí půdě tlakům kvůli svým dřívějším sexuálním avantýrám, aktuální je i aféra ohledně možného zasahování ruské strany do amerických prezidentských voleb a Mueller má mandát právě v této věci.

FBI v uplynulém týdnu prohledala kanceláře Trumpova osobního právníka Michaela Cohena....

Já si osobně myslím, že to, že do kanceláře Trumpova osobního právníka Michaela Cohena vtrhla 9. dubna FBI a hledala dle mého názoru cokoliv, co by se na Trumpa dalo použít, nebyla náhoda. Do hry tu vstoupila žena s přezdívkou Stormy Daniels, prostitutka, se kterou měl Trump aféru přibližně před deseti lety (Stormy Daniels je pornoherečka, pozn. redaktora).

Stormy měla během probíhající Trumpovi předvolební kampaně dostat peníze za to, že o poměru s Trumpem nebude mluvit. Jenže se rozhodla mlčení prolomit. Na místě je zmínit, že právník Stormy Daniels otevřeně spolupracuje s Muellerovým týmem a společně se snaží vytvářet tlak na Trumpa prostřednictvím celé řady různých mediálních výstupů.

Do zahraničních médií rovněž unikly v posledním týdnu útržky z knihy, ve které Trumpa a jeho chování nehezky popisuje někdejší ředitel FBI James Comey. Týkat se mají i nevšedních sexuálních praktik v moskevském hotelu....

Celá ta aféra musí být nechutná zejména pro Trumpovu ženu Melanii a jeho děti. Comeyho kniha o Trumpovi aktuálně vychází. V pasážích, které se dostaly ještě před její publikací k novinářům, Comey mimo jiné popisuje, a velmi detailně, chlípné aspekty někdejší Trumpovy návštěvy Moskvy.

Asi si pamatujete na aféru tzv. „zlatého deště“ za Trumpovy účasti v jednom z moskevských hotelů, která v médiích probleskla začátkem roku 2017 (I zde byla v této souvislosti zmiňována tzv. ruská stopa, Rusové měli totiž údajně mít na Trumpa kvůli tomu, k čemu v hotelu došlo, kompromitující materiály, pozn. redaktora). Tak i tohoto tématu se kniha a výseky, které publikovali novináři, týkají.

Osobně si myslím, že Comey Trumpa musí skutečně nenávidět. Koneckonců možná je i osobně odpovědný za únik inkriminovaných pasáží do tisku. Zdůrazňuji, že k publikaci chlípných pasážích z Comeyho připravované knihy v médiích došlo ve chvíli, kdy se Trump rozhodoval a Američané se připravovali k úderu. Ve hře přitom byly potenciálně ohrožené životy Američanů, Rusů a Syřanů.