Pane prezidente, jak zemědělci zvládají současnou krizi? Jak to na ně vše dopadá? Zatímco jiné obory mohou i za cenu vysokých ztrát zastavit výrobu, tady to nejde. Na pole se jet musí, krávy nepočkají…

Jsem velice rád, že si na zemědělce někdo vzpomene. Pokud je ve žlabu trvale založeno, myslím tím „pejorativně“ v obchodech, jsou zemědělci jen na obtíž. Práší, hučí, krávy na vesnici bučí, vše prý zemědělci dělají špatně a téměř každý, kdo má občanský průkaz, ví, jak by se zemědělství a potravinářství mělo dělat a chovat. Pokud je nedostatek, všichni vědí, proč tomu tak je. Mrzí mě, že tento stav nastavila zejména média, měl jsem několik možností vystupovat v různých diskusích k zemědělským otázkám, ale tak stupidní názory některých redaktorů či zjednaných oponentů jsem za celý život nezažil než v těchto posledních letech. A je mi z toho smutno. Ať je zemědělec malý, či velký, je to vždy člověk, který musí znát řadu oborů, agronomii, agrochemii, zootechniku, genetiku, šlechtění, mechanizaci,  ekonomiku a další, a aby mohl úspěšně podnikat, musí mít vztah k přírodě, k zvířatům, ale i člověku. 

Přes velmi složitou dobu, kdy velká část lidí ať dobrovolně, či řízeně odpočívá, zemědělci a potravináři pracují 12, 14 hodin i více, aby založili úrodu, vytvořili optimální podmínky zvířatům ke špičkovým užitkovostem a zpracovali surovinu na kvalitní a bezpečné potraviny. Pro mnohé obyvatele naší země je to samozřejmé, ale zemědělci a potravináři jsou velmi oslabeni o pracovníky, které potřebují na sázení zeleniny, drátkování a zavádění chmele a také v živočišné výrobě, kde velká část zahraničních pracovníků odjela a noví se nevrátili z důvodu uzavření hranic, proto to obrovské penzum pracovních hodin. Nikdo ale nemusí mít obavu o to, že by péče o zvířata či založení úrody utrpěly. 

Na téma zemědělství se toho poslední dobou příliš v médiích neobjevuje, přitom mají bezesporu podíl na dobrém zásobování potravinami v době krize i nedávné nákupní paniky. Obával jste se na počátku, že lidé všechno vykoupí a nebudou potraviny? Hrozil vůbec takový scénář?

Situace nebyla tak jednoduchá, jak se prezentuje v tisku. Já tomu rozumím, není třeba vytvářet paniku a strašit lidi nedostatkem, to není nikdy ve prospěch věci. Situace byla z počátku napjatá, docházelo k tomu, že nikdo nevěděl, jak se bude tento stav vyvíjet, a docházelo k tomu, že dovozy ze zahraniční, z řady důvodů, třeba i logistických, nebyly zde včas, protože jak všichni víme, naše soběstačnost v potravinách je v průměru všech spotřebních komodit cca 58 %. Nerovnoměrné zásobování ze zahraničí způsobovalo objednávky u našich producentů v některých komoditách a dnech ve výši 200 až 300 % oproti běžným dodávkám a za jeden dva dny byly zase objednávky u stejného zboží 80 % běžného objemu. 

Takže v maloobchodním prodeji došlo k určitým nedostatkům, ale ty se vždy podařilo většinou v krátké době prodlouženými směnami zabezpečit. Můj názor většina mých kolegů zná a ten je o tom, že soběstačnost českých potravin, které jsou pod mimořádnou kontrolou celé vertikály, od setí obilí až po dodávky konečných výrobků bez tisícikilometrových doprav ze vzdálených destinací, by se měla postupně zvyšovat na 80 až 85  % v průměru všech komodit. 

Samozřejmě vždy budou komodity, kde můžeme být plně soběstační, a ještě vyvážet, jako například hovězí maso a mléko. Budou samozřejmě i komodity, které nedosáhnou celých 85 % a budeme závislí na dovozech ještě řadu let, například vepřové maso, zelenina a ovoce. Domnívám se, že pokud budou současné podpory nastaveny ve prospěch komodit, kde soběstačnost je velmi nízká, tak během osmi devíti let je možné se dopracovat k soběstačnosti kolem 80 až 85 %. Zatím se to tak neděje. Není to zásluha ministra, ale jeho úředníků, kteří znají zemědělství jenom ze školních lavic a pak až z ministerských pozic. Pokud nebudou sedět na odpovědných místech, kde se tvoří zemědělská politika, lidé, kteří v životě něčím prošli a byli v řízení zemědělských podniků úspěšní, bude velice složité zvýšit soběstačnost. 

Zemědělci v minulém měsíci vydali prohlášení, že se hlásí ke zvyšování soběstačnosti a bezpečnosti výživy národa, ale samozřejmě jsou k tomu nutné podpory, které musejí směřovat tam, kde budou motivovat k výstavbě moderních středisek pro chov a výkrm prasat, či investic do rozšiřování pěstitelských ploch ovoce a zeleniny včetně zavlažování, vybavení technologií proti poškození produkce nepříznivými povětrnostními vlivy a do termoskladů, k uchování kvalitního ovoce a zeleniny, a ne do plošných podpor, které nemotivují navyšovat produkci v odvětvích s nízkou soběstačností.

V posledních dnech se začíná dost mluvit o tom, že potraviny zdražují a budou zdražovat ještě víc. Hlavně ovoce a zelenina, kterou si Česká republika nedovede v dostatečném množství sama vyprodukovat. Jak velké zdražení očekáváte?

Nemyslím, že dojde k velkému zdražování ze strany zemědělců, protože většina států bude směřovat k posilování soběstačnosti a navýší se hlavně lokální nabídka potravin a bude se posilovat zájem o domácí potraviny z důvodu kvality. Přispěje k tomu u nás velmi propracovaný systém kontroly potravinářských produktů v celé vertikále. Cenu potravin většinou nenastavuje zemědělec, ale velkoobchod a hlavně maloobchod, tam se nejvíce využívá velkého kolísání poptávky a nabídky. Co se týká ovoce a zeleniny, dojde k určitému zvýšení ceny, protože v současnosti je velice omezená možnost využívat na sezónní práce zahraniční pracovníky v celé Evropě. Cena by nemusela růst skokově, pokud budou úměrné marže u všech zúčastněných. Dnes je to asi následovně: cena například jablek od zemědělců se podle úspěšnosti sklizně v jednotlivých letech pohybuje od 7 do 15 Kč na kg, cena na pultě je pak 25 až 45 Kč za kilogram.