Mezi politiky se v poslední době stále častěji hovoří o tom, jak je důležité usilovat o potravinovou soběstačnost, tedy o to, abychom co největší množství potravin pěstovali tady v ČR a nebyli závislí na dovozu. Zejména sněmovní hnutí Svoboda a přímá demokracie toto téma velmi prosazuje a napsalo k tomu několik návrhů. Je podle vás správné usilovat o to, abychom si z plodin, u kterých je to možné, vypěstovali doma co nejvíce?

Určitě by bylo nejlepší, kdybychom si to mohli všechno vypěstovat sami. Ale zatím o tom politici jen hovořili a moc to nefungovalo, takže realita je taková, že většina je z dovozu a čeští zemědělci a farmáři jsou spíš utlačovaní a nejsou schopní to přebít.

Jak se podle vás doposud politici zajímali o to, co lidé v České republice jedí, nebo řešili úplně jiné věci?

Spíš bych řekl, že řešili úplně jiné věci a zajímalo je to, jen pokud měli pod palcem nějaké firmy, kterých se to týkalo. Jinak je to moc nebralo.

Co jsou z vašeho pohledu kuchaře největší „klenoty“ české zemědělské produkce, na které můžeme být pyšní a měli bychom maximálně usilovat o jejich zachování?

Tak určitě bych tam zařadil pivo a víno (smích). Pak jsou tam takové věci jako olomoucké syrečky, které nikdo jiný na světě prostě není schopný vyrobit. A pak jsou to takové plodiny jako brambory nebo okurky a další zelenina, ve kterých ale teď aktuálně nejsme schopní ani pokrýt vlastní spotřebu.

Pokud jde o zeleninu, tak jsem nedávno slyšel, že se na jižní Moravě, kde se historicky hodně pěstovala, objevují výzvy, abychom se k tomu vrátili. Má to podle vás smysl?

Určitě to má smysl. Jednak podpoříme vlastní lidi a nebudeme posílat peníze někam jinam, a třeba se nebude dít ani to, že budeme koukat, jak to hnije na polích, protože se jim to nevyplatí sbírat.

Nedávno jsem dělal rozhovor s kandidátem SPD na hejtmana Vysočiny, panem Finkem, který razí heslo „místo řepky na pole brambory“...