Pojďme nejdříve k běžencům, tématu, které hýbe celou společností i Evropou. Kde vidíte počátky této masové migrace?

Od jihu, jihovýchodu a východu k nám, obvykle za pomoci pašeráků lidí, kde jsou infiltrováni i džihádští teroristé, proudí statisíce lidí. Vidím v tom jednoznačné bezpečnostní, kulturní, politické a ekonomické ohrožení zemí Evropské unie a jejich demokratických hodnot. Přísun běženců je ze dvou hlavních zdrojů. Prvním jsou arabské země s válečnými střety. Většinoví sunnité, kteří obsadili části Sýrie a Iráku, kde vytvořili chalifát, tedy Islámský stát vůči menšinovým šíitům, hlavně v Íránu, případně Kurdům. Nestabilní území od rozvráceného Afghánistánu po severní Afriku s džihádem a právem šaríja. Zásadní je i natalita v arabských zemích, které za současné situace nemohou uživit přírůstek obyvatel a to se tedy přelévá do okolí.

Druhým zdrojem pohybu lidí je postupná desertifikace, tedy „zpouštňující“ se země, zejména Sahelu, tedy tropické oblasti subsaharské Afriky – Somálsko, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Súdán, Čad, Niger, Mali, Mauretánie, Gambie, Senegal a dokonce i Kapverdy.

V roce 2014 to bylo již 60 miliónů běženců, kteří nejprve dlouhodobě pobývali v blízkých klidných vedlejších zemích, tedy v Turecku, Jordánsku a Libanonu, převážně v uprchlických táborech. Časové řešení uvedené problematiky současné migrace do Evropy, vyvolané zejména válčením v arabských zemích, je možné označit jako novodobou „třicetiletou“ válku, která začala útokem na „dvojčata“ v New Yorku 11. září 2001 a následnou válkou v Íránu od roku 2003, včetně dlouhodobého válčení v Afghánistánu a válečných rozbrojů a teroristických útoků v Africe. Většině politiků však uniká celostní pohled a přijmutí vhodných opatření. Potřebné je sledovat migrační politiku i jinde, například v Austrálii, USA, Kanadě. Nezapomeňme ani na opatření k ochraně pobřežních vod například Somálska před piráty.

Rostou počty úředníků, zabývající se migrací, obrazovky jsou plné uprchlíků, neziskovky se „šikují“ k rozdělování peněz. Přehlížíme ale podle vás něco?

Do televizních kamer se vyjadřuje řada uprchlíků ze všech možných států, ale Evropská unie jim neposkytuje žádné informace v místech jejich koncentrace. Přestože počty úředníků, jak správně uvádíte, rostou, zvyšují se také byrokratické příkazy bruselského aparátu, živelné proudění migrantů se nedokáže regulovat. Proč třeba na hlavních vstupních a shromažďovacích „pointech“ nejsou na tabulkách základní informace v angličtině a arabštině? Neschopnost EU na řešení zásadních problémů se projevila již v „jugoslávské“ válce. Chytrá země by chytře „lovila chytré hlavy“ již v první běženecké vlně, kde jsou převážně bohatší, vzdělanější a akceschopnější osoby. Ale my se jen divíme, kde se ti lidé berou. Běženecké vlny však teprve začínají!!

Když již tedy chceme “přijímat, asimilovat nebo otevírat náruč“, musíme se také podívat na arabskou mentalitu a jejich dlouholeté tradice. Již samotný urbanistický model tradičních arabských sídel je zcela odlišný. K okolí ohrazený a uzavřený dům a zcela nelogická komunikační síť – zřejmě vše z obranných důvodů, a to i vůči sousedům. Islám je nejen náboženstvím, ale i ideologickým politickým hnutím. Nesporným zájmem muslimských militantních agresorů v dobitém území, označovaném jako chalifát, je dále expandovat a rozvrátit západní civilizaci. Proto je vhodné jako protiklad uvést řadu čínských městských komunit, které velmi dobře fungují na všech kontinentech.

Nastává tedy boj o suroviny, vodu či půdu?

Je třeba uvést, že EU má téměř 500 miliónů obyvatel, USA 320 miliónů, Rusko 150 miliónů, přičemž stabilizátorem ekonomického vývoje světa je Čína s 1,37 miliardami obyvatel. Protože největší země Rusko je relativně málo osídlené, vyváží zejména nerostné suroviny a jako politická velmoc i zbraně. Zatím se ve světě skrytě i neskrytě bojuje o nerostné suroviny. V současné době však začíná i boj o vodu.

Specifický je i přístup bohatých arabských zemí k životnímu prostředí a k arabským migrantům. Země, bohaté na ropu a plyn, se předhánějí ve výstavbách umělých ostrovů, nejvyšších hotelů, bohatí šejchové si staví klimatizované stáje pro své arabské plnokrevné koně, v jejich sídlech jsou zlatá i umyvadla a kliky od dveří. Na druhé straně však vidíme nezájem na řešení migračních problémů a největším „darem“ je „velkorysá“ nabídka Saúdské Arábie na výstavbu několika set mešit v zemích, kde se muslimové usídlí.

O „cennosti“ člověka se dozvíme z povinné pouti do Mekky, kterou by měl alespoň jednou za život absolvovat každý muslim, bez ohledu na to, odkud pochází a zda-li je pohádkově bohatý nebo zbídačený hladem. Tady se ušlape až tisíc souvěrců- jenže ten, který při pouti zemře, se dostane přímo do nebe. A je to!

Vaše „domácí“ půda je také životní prostředí. I v tomto ohledu je v dnešní době mimořádně silný rozkol, že?

V současné době nastává poněkud unikátní situace, kdy se domácím obyvatelům zakazuje vstup do řady rigidně chráněných území mnohdy až virtuálně vyráběné divočiny. Běženci se však neptají, a tak využívají i těchto prostor.

Mimochodem, o nadřazenosti některých „starých států“ EU nad těmi novými není pochyb! Jako drobný příklad postačí, že česká Škoda Octavia přece nemůže být lepší než německý VW Passat v rámci koncernu. Dnes se dokonce hovoří o německém morálním imperialismu, a to právě v souvislosti s povinnými kvótami na příjem běženců, které ale nic nevyřeší, protože při pokračujícím návalu lidí – a ten, jak jsem již uvedl, nebude stagnovat, ale stále více a více mohutnět a snad jen zimní počasí oddálí fatální migrantskou situaci ve střední Evropě, se pak budou rozdělovat další statisíce lidí, dokud nedojde ke kolapsu.

Kde je tedy podle vás prapříčina celého tohoto lidského neštěstí?

Jedná se o krizi narušení ekologické a společenské stability, která vychází ze stejného základu – nedostatečného sociálního vnímání přírody a jejich harmonických sounáležitostí.

Hovořili jsme o vodě jako cenné surovině, která už je nad zlato. Ve světě o ni propukají boje a my si jí nedovedeme vážit…

Bohužel! Uvedu malý příklad. V letošním roce jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, jaké je sucho – a to ještě zdaleka nekončí! Petici za záchranu vodních zdrojů na Šumavě podepsalo již přes 20 000 lidí. V letošním podzimu se již organizovaly tři protestní pochody, kterých se zúčastnilo 700 lidí na záchranu zelené Šumavy a jejího vodnímu režimu a proti jejímu uzavírání a zdá se, že to vládě nic neříká. Uplatňování ideologicky extrémního pojetí bezzásahovosti přírodních procesů, k nimž patří i sucho, povodně, epidemie škůdců, vichřice či požáry, vede k „suché revoluci“, kdy záměrným omezením zásahu proti epidemii kůrovce došlo k rozsáhlému odumření hřebenových smrčin u státních hranic v délce přes 40 kilometrů. Vysušování rašelinišť, které jsou šumavským nejcennějším přírodním potencionálem, se stává Šumava suchým pahýlem ve středu Evropy, nikoliv zeleným, jak nám vnucují Bavoráci. Všimněte si, jak zmizely přečetné studánky! Když pak zaprší, voda se v suchých lesích nezdrží a spěchá pryč. A vznikají extrémní povodně, takřka z hodiny na hodinu, o kterých nebylo v podhůří Šumavy nikdy žádné povědomí. Už tu nemáme jen suché smrky kvůli „Zeleným“ a kůrovci, ale také kvůli suchu, protože smrk má povrchové kořeny a tak nedosáhne na podzemní vodu. Bude-li sucho pokračovat takovým tempem, začnou usychat smrky v celých západních Čechách, a samozřejmě nejen tam. A to je o vodě! Jako kdybychom se jí chtěli co nejrychleji zbavit. Ale vezměte si, že právě kvůli vodě vymíraly civilizace a jiné se dávaly do pohybu. Právě začínáme sledovat toto smutné dějství. Měli bychom se snažit, abychom si své území ubránili pro sebe a své potomky, pro ty, kteří přicházejí v míru a přátelství a kteří slušně a s pokorou žádají o pomoc. Těm ostatním, i přes nezměrná vyhrožování z Bruselu a sousedního Německa nebo Rakouska, musíme říci „Zde není místo!“ Protože v dalších časech, které budou bohužel velmi těžké, si každý stát bude hrát na „vlastním písečku“.