„První a nejhorší věc, která nás po listopadu potkala, je Václav Klaus. Byl tím úplně posledním, co novorozená demokracie potřebuje,“ prohlásil Martin Jan Stránský v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

ZDE najdete seznam osobností, které ParlamentníListy.cz vyzvaly ke zhodnocení posledních 25 let.

Po listopadu ´89 jste se natrvalo vrátil do České republiky, Jak jste spokojen s polistopadovým vývojem?

Vzhledem k tomu, že tady pětadvacet let bydlím a podnikám, asi jsem zapadl do takové místní frustrace a nespokojenosti, kterou trpíme všichni, protože jsme netrpěliví. A je tu řada věcí, ve kterých skutečně zaostáváme. Ale když se na to dívám s odstupem a vzpomenu si na to, co řekl náš první prezident T. G. Masaryk, že demokracie chce padesát let, myslím si, že jsme přesně tam, kde bychom měli být. Jsme v Evropské unii, jsme v NATO, už máme jednu nohu v Evropě, učíme se pomalu jednat s Evropou a se světem, přece jen je tu lepší životní standard, můžeme cestovat a působí tu i mnoho dobrých občanských organizací a iniciativ. Jsme na té půli cesty.

Já sám věřím, že si člověk nemá jen stěžovat, ale musí pro to něco dělat, pokud může, a to asi vysvětluje, proč jsem se rozhodl přestěhovat se sem a rozjet různé aktivity jak ve zdravotnictví, tak v nadaci, abych v rámci naší rodinné tradice také něčemu dobrému pomohl. Abych, když mi někdo řekne, ty si stěžuješ, ale nic pro to neděláš, mohl odpovědět: To nemáte pravdu, dělám to a to. Prostě jsem v tom a pokusím se v tom vydržet.

Takže nelitujete, když vidíte českou politickou scénu, že jste nezůstal v Americe?

Nelituji, myslím, že Spojené státy jsou na jedné straně stabilní země, ale na druhé straně tam mají také své problémy. A věřte tomu nebo ne, jako lékaři se mi ve zdravotnictví lépe pracuje tady, i přesto, že nemáme žádný srozumitelný „systém“ ve zdravotnictví. Ale ty podmínky, vztah s pacientem a hlavně to, jak tady člověk může vykonávat praxi, je pro mne přijatelnější. I když stále funguji i na Yale, poněvadž musím přiznat, že tam je to zase dobré v tom, že jsem hozen do nejlepší intelektuální a technické úrovně, jaká existuje. Pro mne je to kombinace toho nejlepšího, co existuje na obou stranách oceánu.

A co vám na českém zdravotnictví nejvíc vadí?

Říká se, že chybami se člověk učí, ale na našem zdravotnictví mi vadí, že tady se nikdo z chyb nepoučí. Ty se dějí pořád, je to stále chaotické a nesystémové. Pak mne strašně mrzí naprosto neprofesionální stav České lékařské komory, funguje jako politická a lobbistická organizace místo toho, aby se soustředila na budování této profese a posílila profesionalitu. V jiných zemích platí, a to nejen v medicíně, že když se vybuduje elita, tak ta elita to národu vrací. A to tady chybí, i když existují určitá místa a osoby, které se o to snaží.