Když bývalý ředitel Národní galerie a rektor Akademie výtvarných umění Milan Knížák před nedávnem prohlásil v rozhovoru pro Parlamentní listy, že „Stát nesmí dělat na své lidi podrazy“,  dalo se předpokládat, že se svou kritikou nezůstane osamocen. Knížák to prohlásil v souvislosti s vrcholícími „solárními kauzami“, kdy stát svými kroky zahnal podnikatele v „solárním byznysu“ do kouta.

Před několika dny se v Parlamentních listech objevil rozhovor s Milanem Knížákem, ve kterém říká, že stát nesmí dělat podrazy na své lidi. Řekl to v souvislosti s problémy některých podnikatelů v „solárních kauzách“. Je známo, že jste s bývalým ředitelem Národní galerie a rektorem Akademie výtvarných umění přátelé. Zaregistroval jste tento jeho názor a souhlasíte s ním?

Neznám přesně, co řekl Milan Knížák v tomto konkrétním rozhovoru v Parlamentních listech, ale jestli řekl, že stát nesmí dělat podrazy na své lidi, pak s ním stoprocentně souhlasím. Nevím ani nic o tom, jak vidí a hodnotí jednání některých podnikatelů v „solárních kauzách“. Státem podporovaná solární energie je pro mne ekonomický omyl tragického rozměru. Stát nic takového dělat nemá a to vidím jako jeden z „podrazů“ našeho současného státu na „své lidi“. Čtyřicet procent ceny energií, které každý z nás dnes a denně platí, představuje tato „podpora“ – tedy podpora nikoli od státu, ale nedobrovolná podpora od nás, odběratelů elektrické energie. Začal s tím neslavný ministr Bursík, ale je třeba říci, že mu to umožnila Topolánkova vláda, tedy i ODS. (To byl začátek „zelenání“ ODS, které dnešní Fialova ODS dokončuje.)

Váhání s řešením uprchlické krize ze strany Evropské unie, ale i jednotlivých států dává podle profesora Knížáka živnou půdu pro vznik a růst totalitních režimů. Myslíte, že by demokracie v Evropě měla skutečně bít na poplach?

Nevím, jestli profesor Knížák opravdu použil termín „váhání s řešením uprchlické krize ze strany Evropské unie“, ale já tam žádné váhání nevidím. Evropská unie neváhá a takzvané uprchlíky i dnes nejen přijímá, ale i vítá. Je to naprosto hloupé, krátkozraké, nezodpovědné jednání politiků, kteří nejsou na výši úkolu, před který jsou postaveni. To jim dějiny nikdy neodpustí. V dnešní Evropě, přesněji v dnešní Evropské unii, vidím mnoho podobností s režimem, který u nás skončil v roce 1989, ale slovo totalita či totalitní režim si nechme na dobu, kdy půjde skutečně o totalitu. To dnes zatím není. Vaše Parlamentní listy by v totalitním režimu neexistovaly ani minutu. Ale že by v Evropě bylo třeba „bít na poplach“, je více než pravda a dělá nás to bohužel stále ještě příliš málo.

Vy jste už v dobách, kdy Evropa viděla před sebou jen světlé zítřky, hlásal, že evropská jednota je nereálným přáním a může být myšlence sjednocené Evropy spíše na škodu. Dnes se z evropského snu probírá Anglie, Polsko… Svůj důrazný hlas dokážou pozvednout i další země… Myslíte, že nastává pro Evropu čas změn, které ji mohou ozdravit?

Nikdy jsem nehlásal, že „evropská jednota je nereálným přáním“. Já se naopak děsím toho, že se dnešním evropeistům může podařit Evropu „sjednotit“, přesněji zglajchšaltovat, a systematicky rušit jakékoli vnitroevropské rozdíly. Pro mne je sjednocená Evropa děsivá představa, nikoli přání. Používáte výraz „evropský sen“. Nevím, kdo ten sen měl, snad kromě politiků, kteří se chtěli vymanit z „okovů“ přece jenom ještě určité demokratické kontroly, která existuje v jednotlivých národních státech, a žít (a dělat politiku) v nekontrolovaném a nekontrolovatelném, od občanů-voličů totálně odtrženém Bruselu. Možná, že to chtěli i nejrůznější evropští levicoví intelektuálové, kteří si přáli – v souladu s Marxem a podle jeho návodu již z poloviny 19. století – zrušit stát. Dnešní konstrukt Evropské unie je realizací tohoto Marxova plánu na zrušení státu. My na rozdíl od Marxe a jeho dnešních následovníků víme, že zrušení státu není „osvobozením proletariátu“, ale zrušením svobody. A přesně tam směřuje současná Evropská unie.

Dnešní společnost rozděluje elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení a další zákony z „produkce“ současné koalice. Někteří je vidí jako jedinou možnost ochrany veřejnosti před nepoctivými podnikateli a druzí ji vidí jako nepřiměřený a zbytečný zásah do soukromí a podnikání. Lze v tomto souboji najít vůbec nějaký smysluplný kompromis?

Elektronická evidence tržeb a desítky dalších podobných zásahů současné vlády do elementární svobody člověka a do svobodného podnikání jsou věci hloupé, zbytečné a Českou republiku nesmírně poškozující. Nemyslím ale, že právě toto rozděluje dnešní společnost. Mluvíme-li o rozdělování společnosti, evidence tržeb je pouze bouří ve sklenici vody. To, co nás skutečně rozděluje, jsou věci zásadnější, ale to nechme na nějaký případný příští rozhovor. V těch zásadních věcech žádný smysluplný kompromis hledat není možné. Tady musí být jasné ano, či ne.