Ministr pro legislativu Michal Šalomoun se nechal slyšet, že nejdříve je třeba zmrazit majetek Rusů v České republice a následně ho zabavit a prodat. Byl byste i vy takto radikální?

Od prvopočátku si o tomto způsobu provádění nevyhlášené války proti Rusku myslím své. Podle mě jsou to obyčejné krádeže. Tedy nejenže bych nebyl takto radikální, já bych to prostě nedělal vůbec. V civilizované společnosti je soukromý majetek nedotknutelný. Nějak moc rychle náš západní svět zapomíná na základní principy, na kterých byl vytvořen. Nemluvě o tom, že akce samozřejmě vyvolá reakci, a tak pořád dokola. Kde se to zastaví? Ve třetí světové?

Ruská agrese na Ukrajině však prohlubuje inflační krizi, která trápí nejen Českou republiku. Bude podle vás v silách české vlády zabránit dalšímu razantnímu zdražování?

Dalšímu razantnímu zdražování může zabránit pouze ukončení válečných operací na Ukrajině, respektive diplomatické řešení tří sporů, o které tam jde. Toho ukrajinsko-ukrajinského, toho ukrajinsko-ruského, a především toho skrytého, ale nejdůležitějšího, totiž americko-ruského. A s tím samozřejmě souvisí také ukončení válečného třeštění Fialovy vlády, jež českým občanům jen a pouze škodí.

Pomůže v boji proti drahotě také výměna na funkci guvernéra České národní banky? Podle některých ekonomů je možné od Aleše Michla očekávat, že se nebudou dále šroubovat nahoru úrokové sazby.

To má vliv pouze omezený. Guvernér České národní banky není žádné samoděržaví, nýbrž pouze první mezi sedmi rovnými členy bankovní rady. Záleží na celkovém složení bankovní rady.

Bylo podle vás jmenování právě Aleše Michla správným rozhodnutím prezidenta Miloše Zemana? Co říkáte na to, že byl dlouhou dobu poradcem bývalého premiéra Andreje Babiše?

Nejsem ekonom, takže tyhle úvahy rád ponechám povolanějším. Každopádně ale platí, že skoro každý významnější ekonom byl během své profesní kariéry někde zaháčkovaný, ať už politicky či byznysově. Proto také bankovní rada funguje jako kolektivní orgán. A je správné, že tam zaznívají různé názory. A pak se hlasuje. Právě tomu se říká demokracie.

Zdražování však ve velkém zasahuje také celý segment živé kultury. Někteří zástupci kulturní sféry se obávají toho, že lidé začnou šetřit především tím, že omezí své výdaje na kulturu. Měl by podle vás v této věci stát nějak zasáhnout?

Nejsem o tom přesvědčen. Příliš aktivistický stát, respektive jeho úředníci, pouze vytvoří další nespravedlnosti. Žádný umělec nemá zaručeno, že právě on je předurčen, aby byl navěky kumštýřem, který se svým uměním či svojí produkcí bude živit. A když mu to nejde nebo když je špatná doba, že se musí o jeho živobytí postarat ostatní. Nemusejí. Kdekdo z nás – a zdaleka nejen kumštýři – musel během života změnit profesi.

Muzikálový producent Oldřich Lichtenberg v této souvislosti upozornil na to, že tuto krizi přežijí nikoli ti nejlepší, ale ti dotovaní. Je podle vás tedy namístě změnit způsob podpory kultury v České republice?

Ano, to je docela přesná úvaha. Žádný ideální systém neexistuje. Co je svět světem, umění vždy podporovali donátoři. Císařové, králové, šlechta, byznysmeni, města, instituce a v moderním věku také stát. Stát by ale rozhodně neměl dominovat; nerozdává totiž své, ale naše peníze.