Zatím jsme vyčerpali z Evropské unie zhruba 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v Evropské unii to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci Evropské unie též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci argumentují, že Evropská unie nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?

Základem by měl být nějaký prospěch evropské integrace nebo Evropské unie pro Českou republiku. Naše členství bychom měli hodnotit podle toho, v čem je pro nás přínosné a v čem není, v čem jsou rizika. Z hlediska ekonomického – a to platí od počátku evropské integrace až do současnosti – je nejpřínosnější celní unie a volný obchod mezi členskými státy. Naše ekonomika je velmi otevřená, navázaná na západní země, čili v této ekonomické oblasti můžeme dát za pravdu zastáncům integrace. Naše účast na jednotném vnitřním trhu je tím hlavním přínosem členství v Evropské unii. Na druhé straně je vnitřní trh doprovázen celou řadou opatření, která bohužel mohou omezovat členské země i ekonomické subjekty a zhoršovat jejich konkurenceschopnost, protože zatímco na začátku evropské integrace šlo hlavně o snižování ekonomických bariér, dnes je to nahrazováno čím dál větší regulací a unifikací. To je trochu jiný proces, který není úplně žádoucí.

Další rovina je evropský rozpočet. My jsme od začátku našeho členství až do současné doby z rozpočtu Evropské unie skutečně vyčerpali velké prostředky. V průměru náš čistý příjem, když odečteme naše příjmy z rozpočtu a naše příspěvky do rozpočtu Evropské unie, představuje zhruba 80 miliard korun ročně. Po roce 2020 to bude jinak, zřejmě se naše příspěvky zvýší podle návrhu, který představila Evropská komise, a zřejmě se zároveň sníží dotace, které získáváme z evropského rozpočtu. Čistý příjem by se mohl snížit z osmdesáti miliard korun ročně až na dvacet. Když ještě uvážíme, že některé projekty nemusejí být přínosné, tak finanční efekt pro nás bude de facto mizivý. Takže v něčem mají zastánci členství pravdu – hlavně volný obchod České republice pomáhá. To, že jsme v minulosti získali velké prostředky z Evropské unie, je rovněž pravda, na druhé straně se bohužel poměr přínosů a nákladů časem vyrovnával a dnes náklady bohužel čím dál více rostou hlavně kvůli regulacím a unifikačním pravidlům Evropské unie a budou i nadále růst, protože budeme získávat z Evropské unie méně prostředků.

Bude takzvaný Dublin IV krizovým momentem Evropské unie? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme?

Vzhledem k tomu, že už i George Soros varuje, že Evropská unie je v existenční krizi a že by členské státy neměly být nuceny násilím nebo nějakým nátlakem přijímat migranty, pokud nechtějí, a zároveň migranti by neměli být nuceni žít v zemi, kde sami žít nechtějí, tak se zvedá tlak i z míst, která předtím spíše migraci do Evropy a přerozdělování migrantů mezi členskými zeměmi podporovala. Situace se mění a zvedá se tlak proti tomuto procesu. I když bude nakonec Dublin IV protlačen většinovým hlasováním Evropské unie, nakonec velká část členských zemí – odvažoval bych si tvrdit – ho nebude respektovat, takže to přispěje k dalším rozepřím a dalšímu rozvolňování Evropské unie.

Jak velký vliv na výrok a kroky George Sorose mají Maďarsko a premiér Orbán, který prohlásil, že Maďarsko absolutně žádné uprchlíky nepřijme, a dokonce se nechal slyšet, že něco v tomto smyslu zahrne do maďarské ústavy? A měli bychom se k němu přidat?

Dokonce George Soros své aktivity v Maďarsku utlumuje, stahuje své organizace z Maďarska, protože už je to pro něj také finančně nevýhodné. Jedná se o jeden kamínek v mozaice, na které on musí reagovat. Nikdo není tak mocný, i když je super bohatý a je zvyklý, že má vliv a konexe, aby mohl odolat setrvalému tlaku většího počtu členských států. Vidíme, že tlak proti politice, kterou George Soros podporoval, byl nejsoustředěnější v Maďarsku. Když se podíváme do sousedního Rakouska, tak rakouská vláda také mění pravidla, například sociální podpory pro migranty a celou migrační politiku v neprospěch migrace, takže to určitě také není voda na mlýn původním Sorosovým návrhům a představám. Také právě vznikla nová vláda v Itálii, která rovněž nemá úplně kladný vztah k migraci a předpokládá vysídlení nebo deportaci půl milionu nelegálních migrantů z Itálie. Tlak v Evropě se opravdu zvedá a aktéři, kteří podporovali bezbřehou migraci do Evropy, budou muset začít ustupovat. Díval bych se na to s lehkým optimismem. Většinou mluvím spíše o negativních tendencích v Evropské unii, ale setrvalý tlak v této oblasti už začíná mít nějaké pozitivní výstupy.

Jak jste řekl, vznikla vláda v Itálii. Jaký vztah vůči migrantům a Evropské unii nyní očekáváte?

Očekávám, že vztah mezi Itálií a orgány Evropské unie nebude dobrý, koneckonců díky tomu tyto strany v Itálii vyhrály volby. Orgány Evropské unie budou určitě vyvíjet tlak proti italské vládě, viděli jsme to už v průběhu sestavování této vlády. Taková pozice Bruselu však jen posiluje euroskeptické tendence mezi italskou veřejností, takže nakonec euroskeptická nebo lépe řečeno eurokritická vláda v Itálii vznikla. Myslím, že italská vláda bude hrát hru, aby Brusel v některých věcech Itálii ustoupil, ale hlavním problémem je italská ekonomika, která dvacet let neroste. Jediné, co roste, je italský vládní dluh, což není udržitelná situace. Z ekonomického hlediska se ukazuje, že euro není pro Itálii vhodná měna od začátku vzniku eurozóny a zároveň problém migrace vytváří obrovský bezpečnostní problém. Italská vláda bude pod tlakem Bruselu, ale Itálie je mnohem větší než Řecko, takže nakonec – i když pod tlakem – se bude snažit prosazovat svoji politiku.