Pane starosto, co vás vedlo k rozhodnutí kandidovat do Senátu Parlamentu ČR? Byla to nějaká konkrétní událost, nebo dlouhodobé přesvědčení?

O politiku se na komunální úrovni zajímám roky. Prvotním impulsem je nespokojenost se stavem a následné přemýšlení, co s tím. Obdobně tomu je i s kandidaturou do Senátu. Již přes 20 let podnikám a některé poslední zákony, například úprava dohod o provedení práce, mi přišla jak mimo realitu. Senát je „pojistkou demokracie“ a já bych chtěl být jedním dalším „hlasem lidu“, který se ozve, když se něco takového bude dít.

Jaké zkušenosti z pozice starosty Zlonic si přinášíte do kandidatury do Senátu? Jaké lekce jste se naučil v komunální politice, které byste chtěl uplatnit na národní úrovni?

Zkušenosti nejen z pozice starosty, ale i ze svého podnikání, jako živnostníka i jako jednatele firmy. Z těch konkrétních zkušeností bych jmenoval nacházení kompromisů, vyslechnout si jiné lidi, hledat netradiční řešení tam, kde jiní selhali, zjednodušovat procesy, svěřovat odpovědnost. Za dvacet let se zkomplikovala českou legislativou téměř veškerá činnost. Bylo jen několik zákonů či rozhodnutí, které by usnadnily nebo snížily nutnost něco státu hlásit. Takovýto pohled mýma očima nabízím a chci jej aplikovat v Senátu, pokud budu zvolen.

Jak vnímáte dopady kroků současné vlády Petra Fialy na podnikání v České republice? Která opatření považujete za nejdůležitější, a proč?

Jako střelbu do vlastních řad. Já ještě žiju v přesvědčení, že ODS by měla být pravicová strana, tedy podporovat samostatnost a odpovědnost občanů. Již zmíněné úprava legislativy kolem dohody o provedení práce likviduje „možnost brigády“ a tím možnosti firem flexibilně reagovat na příležitosti. Daně a administrativa se jen zvyšují, již dlouho jsem neslyšel, že něco jako stát nepotřebujeme, čili že pojďme zrušit nějaký takový zákon, respektive nějaké zbytečné opatření či povinnost zrušit.

Nedávno se rozvířila diskuse o minimální mzdě. Mně to přijde jako úplně zbytečná debata nic neřešící a nikomu z těch, kteří pracují za minimální mzdu, nepomůže. Ekonomicky to jen zvedne hranici, kdy se občan (zaměstnanec) může zapojit do pracovního procesu. Firmy i malí živnostníci, kteří zaměstnávají lidi, si svých zaměstnanců váží, není to pro ně odpad. A mnohem lépe než nějaký státní limit funguje přirozená konkurence. V tomto ohledu však sociální dávky dost nespravedlivě konkurují zaměstnávání.

Digitalizace je často diskutované téma. Jaké kroky by podle vás měly být podniknuty k urychlení digitalizace veřejné správy v ČR?

Vylepšit IT systémy a do digitalizace nenutit. Zní to možná zvláštně, ale každá organizace, firma či i úřad si vybírá snadné řešení. Pokud vím, že mi něco usnadní práci, zrychlí, zefektivní – přejdu na nový systém, protože to dává smysl.

Ale nyní, digitalizace veřejné správy je spíš pokus o to, jak skenovat dokumenty a posílat je prostřednictvím datové schránky. V něčem se blýská na lepší časy, poslední rok stoupá počet již přímo elektronicky podepsaných dokumentů, ale mnohdy je to tak složité, že vítězí papírová verze. Nemusí to být nutně špatně, když se někdy použije „nedigitalizované“ řešení, ale ukazuje se, že digitalizace v současné podobě nepřináší výhody nepřináší.

V červenci měl začít fungovat nový systém pro stavební úřady a urychlit stavební řízení. Obávám se, že budou stavební úřady paralyzovány na delší dobu, ten systém nefunguje. Tvůrci budou muset hodně zabrat v následujících dnech, aby i náš stavební úřad ve Zlonicích mohl začít fungovat. Kdyby byl vytvořen systém, který funguje a zjednodušuje činnost stavebního úřadu, „sám by si našel“ své zákazníky ze strany úřadů.