Pane poslanče, lze podle vás čekat, že vláda ve spolupráci ANO, ČSSD a KSČM bude stabilní? Zdeněk Ondráček z KSČM naznačil, že by vládu s ČSSD podpořit nemusel… Na všechny poslance ČSSD asi též nelze spoléhat, navíc bude vnitrostranické referendum ČSSD, kritizují to senátoři ČSSD...  Jak se toto složení líbí vám?

Budu mluvit, v tomto ohledu, čistě za sebe. Po tom, co politicky nyní předvádějí vyjednavači sociální demokracie, vidím spolupráci zmíněných tří subjektů za poměrně problematickou a tedy do budoucna snad i málo efektivní. Domníval jsem se, možná až naivně, že KSČM a ČSSD by společně mohly být vhodnou pojistkou vlády, která bude pod kuratelou ANO. Ovšem nyní mně to připadá, že se bude muset spíše hlídat ČSSD, aby dále nepokračovala v exekutivním řízení země vyděračským způsobem, a to přesně takovým, jaký předvádí nyní.

Po tom, co jako nejsilnější vládní strana ne/vykonala v minulém volebním období, a proto spadla z počtu 50 poslanců na 15, by měla být mnohem pokornější a také mnohem více respektovat výsledky sněmovních voleb. Nevylučuji však ani variantu, že tato, neustále rostoucí aplikace vyděračského potenciálu, je vlastně jen jakýmsi „fíkovým listem“ reálně pravděpodobného faktu, že oranžová členská základna na přímé angažmá v „Babišově vládě“ ve vnitrostranickém referendu nekývne a všichni si tak společně alespoň zachovají dekorum. Postoj senátorů ČSSD považuji již za zcela odtržený od reality politické doby.

Nebyla by tedy spolupráce s SPD stabilnější?

Spolupráci s SPD bych tedy viděl jako stabilnější, ovšem ani zde bychom se některým názorovým střetům jistě nevyhnuli. To ale v politických systémech, kde je prakticky nereálné, aby kandidující strana získala přes 50 procent voličů, bývá zcela přirozeným průvodním jevem. Také bych řekl, že SPD plní o trochu více politické dohody, bez kterých to často při řízení země, ať již v zákonodárném či exekutivním sektoru politické moci, nejde.

Že SPD je stranou „až neonacistickou, nebo s neonacistickými prvky“ se domnívá senátor Jiří Dienstbier. Uvedl to v Událostech, komentářích. Co tomu říkáte? A co říkáte tomu, že by měli být zbaveni členové SPD funkcí ve výborech a Okamura postu místopředsedy Poslanecké sněmovny?

Senátor Jiří Diensbier je, podle mého mínění, sám velkým politickým extrémem a považuji mnohé jeho výroky za zcela „prosté zdravého rozumu“. Osobně jsem ho před pěti lety dokonce volil v prvním kole prezidentských voleb, ale v důsledku toho, co následně předváděl z ministerského křesla, své tehdejší rozhodnutí považuji za největší chybu své politické kariéry.

Zbavit demokraticky zvolené hnutí v demokratickém právním státě sněmovních funkcí rozdělených podle principu poměrného zastoupení považuji skoro až za obludnost a současně ignoraci principů, na kterých byla koncipována naše ústava a vybudován náš politický systém. Co se týče nálepkování „neonacismem“, tak to by si spíše zasloužili jiní, například lidovci v čele s exministrem Hermanem a jeho kolegou, bývalým místopředsedou vlády, Bělobrádkem. Oba dva vřelí podporovatelé Sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Je Andrej Babiš ohrožením demokracie? A nebude se Babiš dostávat strategicky do stále většího pnutí, když on sám chce s pravdoláskou vycházet (na začátku ho podporovala, chtěl tu mít Sorose, má u sebe lidi od Sorose), ale velká část jeho voličů pravdoláskaři nejsou a pravdoláskaře svým dočasným koketováním s SPD a KSČM a Zdeňkem Ondráčkem už ztratil, podporou USA a EU zase ztratí nepravdoláskaře…

Jestli je Babiš ohrožením demokracie, tak stejným nebezpečím musí přece být logicky i všichni jeho voliči, a to si úplně nemyslím. Strašení takovýmto „ohrožováním demokracie“ je typické pro ty, kteří v naší společnosti permanentně vytvářejí tu často skloňovanou „blbou náladu“ a jsou to především ideoví pohrobci Václava Havla a celá ta jeho „kavárenská elita“ s absolutním právem na výklad všeho. Jestli oligarcha Babiš krade, či se alespoň obohacuje ze státních či evropských dotací, zatím zcela prokazatelně nevím, ale jedno je mi již zcela jasné, že alespoň přitom tolik nemlaská, jako se to běžně dělo za vlád Klause staršího, Zemana, Topolánka, Nečase nebo třeba za ministrování „nejlepšího“ ekonomického ministra v oblasti střední a východní Evropy v roce 2011, etablovaného utahovače opasků, Kalouska.

Na sjezd vaší strany přijel i prezident Miloš Zeman, který vyzval komunisty k pokání. Připomenul ne chyby, ale „zločiny“. Vyjádřil ale sympatie k demokratickému socialismu a rozloučil se takto: „Tomáš Masaryk kdysi napsal, že svět jde nalevo. Chtěl bych nám všem popřát, aby svět opravdu šel nalevo, ale dá to práci.“ Co vy na to?

Prezident Zeman mne opět překvapil, tentokráte bohužel spíše nemile, i když nějakou obdobnou provokaci jsem čekal. On ji dokonce i předem avizoval! Připadá mně ale, po vyslechnutí jeho „moudrých slov“, jako kdyby zde posledních skoro třicet let vlastně ani nežil. Tolik výzev k pokání, co za tu dobu směrovalo ke KSČM, se snad ani nedá spočítat. A já se domnívám, že ty výzvy oprávněné byly naší stranou plně akceptovány a zcela jistě jsme se z chyb i poučili! Jednostranný popis, byť skutečných chyb z poválečného období, v panujícím klimatu studené války, byl ale trochu pod Zemanovu mentální a rozlišovací úroveň, zejména, když na těch zmiňovaných posledních třicet let, po „listopadovém předání moci“, jaksi úplně zapomněl.

Já se mu vlastně ani nedivím, když se na mnoha lumpárnách, v tom stále deklarovaném období svobody, demokracie a blahobytu, například na těch privatizačních, nepřímo snad i podílel. Asi tak, jak se na nich může podílet předseda vlády, předseda sněmovny či předseda nejsilnější politické strany ve státě. Summa summarum, selektivní výklad historie, objevování již objeveného či zbytečné vlamování se do otevřených dveří, nemůže být něco, za co bych ho mohl nyní pochválit a doufám, že ve svém druhém prezidentském mandátu bude již jen lepší!

Jak obecně hodnotíte roli Miloše Zemana při sestavování vlády?

V tomto ohledu si myslím, že mnozí, v našem dominantně parlamentním politickém systému, ještě nejsou dostatečně zvyklí na takovouto prezidentskou ingerenci do procesu sestavování vlády. Osobně však na tom nespatřuji nic špatného, či dokonce protiústavního.

A jak posoudit jeho působení od začátku jeho druhého mandátu?

Hodnotit Zemanovy kroky ve druhém mandátu ještě dost dobře nelze, neboť nejenže ještě nic zásadního neučinil, ale z tohoto důvodu také ani nic ještě nezkazil. Sice trošku falešným cítím podbízení se Izraeli ve stěhování cizích ambasád do Jeruzaléma, či se mně opět nemusí líbit některé jeho syrové bonmoty, ale co je pro mne podstatné, že se prezidentem nestal někdo z většiny té kandidátské soupisky oponentních, často silně amorálně načichlých osob.