Markéta Všelichová a Miroslav Farkas, dva Češi, které Turecko odsoudilo k šestiletému vězení za spolupráci s kurdskými milicemi YPG, jsou zpátky v Česku po dvou letech. Za jak velký úspěch jejich propuštění považujete?

Za současné situace za relativně slušný úspěch, protože si odbyli asi padesát procent trestu. Těžko říct, nakolik je podle tureckého zákonodárství možné třeba po půlce trestu někoho propustit z výkonu trestu, tím si nejsem zcela jist, ale věřím, že naše diplomatické zastoupení v Turecku dělalo, co mohlo.

Po návratu Markéta Všelichová v rozhovoru s Martinem Veselovským odmítla, že by šlo o pomoc státu, řekla, že žádná dohoda nebyla, a nikdo je z Turecka nedostal. Byla prý propuštěna v řádném termínu, protože měli nárok na propuštění na probační praxi. Domníváte se, že je pravděpodobné, že by česká diplomacie neměla v této věci vůbec žádný vliv?

Věřím tomu, že se pokoušela a určitě nějakým způsobem v tomto smyslu působila, ale nakolik byl vliv úspěšný, těžko říci, protože předpokládám, že jejich advokát, kterého dost možná platila česká strana, využil této možnosti a požádal o propuštění v tomto termínu.

Je tedy možné, že by vliv české diplomacie byl nulový?

Na rovinu, možné to je, protože vliv České republiky v zahraničí v posledních letech významně upadl.

Čím to je?

Především tím, že Česká republika de facto nevykazuje nějakou zásadní vlastní zahraniční politiku. Ministerstvo zahraničí je osazeno tak, jak je a nevidím tady nějaké výrazné projevy snah v zásadě pomáhat českým občanům v zahraničí, ačkoliv se některé věci prezentují neodpovídajícím způsobem z hlediska jejich důležitosti a váhy. To znamená konkrétní pomoc třeba, když byli dovezeni občané ze zahraničí v rámci covidové krize nebo slučování rodin v rámci covidové krize. Jde o běžnou administrativu ministerstva a oni to samozřejmě dávají jako propagační materiál či reklamu pro svoji činnost. Ale je natolik standardní a měla by být naprosto běžná, že to nelze považovat ani za něco mimořádného.

Domníváte se, že Česko muselo Turkům něco dát výměnou za oba navrátilce? Mohla existovat dohoda?

Tomu nevěřím, protože jejich propuštění bylo podle mého názoru do značné míry podle zákona a podle tureckých zákonů. Tam nebyl asi důvod něco poskytovat stylem government to government a tam není zvykem platit miliony výkupného a podobně. Nevím, zda došlo ke slibu, že Česká republika se přestane prát za Kurdy nebo něco podobného.

Prostřednictvím Spojených států jsme předali údajně Kurdům poměrně značné množství munice, granátů, samopalů vzor 58, které měly jít prostřednictvím Spojených států právě Kurdům pro boj s Islámským státem. Česká republika se v tom angažovala. Samozřejmě, že výzbroj zřejmě neskončila jenom pro boj s Islámským státem, že milice ji využívají v daleko širším měřítku. Čili my už jsme se v tom angažovali jako stát. Teď je otázka, zda na této úrovni jednal stát plus jednání government to government o možnosti, že Česká republika by se v budoucnu podobných věcí vyvarovala. Ale když Spojené státy zavelí, tak zase dodáme.