Jste bývalou ministryní zdravotnictví. Jak hodnotíte současnou situaci s novým koronavirem a celkově postup české vlády?

Já myslím, že dělají, co umějí anebo co momentálně lze. Nevidím nic, co by bylo mimo. Je štěstí, že je náměstkem profesor Roman Prymula, protože jde o nejvyššího odborníka v naší republice přes epidemiologii a vakcinologii. V tom vidím určitou záruku, že se vše děje v pořádku. Jenom mě mrzí šílená kritika, že nejsou roušky a respirátory do zásoby. Ale kdyby se všechno dávalo do zásoby, co se možná jednou bude potřebovat… to je podle mne neúnosné. Poněvadž jde prakticky o celosvětovou událost, respektive pandemii, pak je problém shánět vše potřebné kdekoliv a vždy včas dovézt. Já mám například roušku od včerejška, nikam jsem předtím nechodila, takže žádné nebezpečí jsem nepředstavovala.

Podle Českého rozhlasu se už loni na podzim ukázalo, že Česká republika je nepřipravena na boj s pandemií. Lépe na tom bylo i Turecko. Nyní se objevuje kritika, kterou jste zmínila, ať už od lékařů, z domovů seniorů, ale i lékárníků, kteří jsou v první linii, že vybavení chybí. Domníváte se tedy, že vláda zaspala?

O tom nic nevím. Musím říci, že už v době mého působení na Ministerstvu zdravotnictví v letech 2004–2005 mě atakovali novináři, že je hlášena pandemie infekční choroby a la chřipka a kdy to bude? Já jsem do omrzení opakovala, že to nikdo neví. Teď si myslím, jestli to nepřišlo právě teď, protože taková pandemie, která by doopravdy zachvátila celou zeměkouli, nebyla ani například v případě prasečí chřipky. Teď jsem se asi dočkala a není to nic příjemného.

Máme tedy v České republice karanténu. Jde o správné řešení v době, kdy je situace v okolních státech mnohem vážnější?

Jsem přesvědčena, že to je nutné, protože když si vezmeme ten horší příklad Asie… jde o to, že nakazit se nakonec můžeme úplně všichni, ale rozhodující je, abychom se nenakazili všichni najednou. To bychom měli velkou smůlu, protože naše nemocnice nejsou nafukovací, a jak je vidět, zdravotnické pomůcky všech kategorií také nejsou v přebytku. Když to přijde zčistajasna, není úplně vše k dispozici ihned a pro všechny. Jinými slovy, je permanentně usilováno o zpomalení nárůstu nakažených. Nechceme docílit vysokých špiček, jak je znázorňováno na přehledných grafech. A Itálie je odstrašující případ. Vše vyřeší až účinný lék a vakcinace. Obojí však zatím nemáme.

Bohužel my máme tu smůlu, že nás to chytilo v době jarních prázdnin, kdy bylo plno lidí právě v ohnisku, v Itálii. Teď můžeme očekávat další vlnu, protože ti, kteří se možná nakazili a byli v karanténě, respektive v inkubační době, mohou nyní náhle onemocnět.

Zmínila jste Romana Prymulu, může ho současná situace vynést na výsluní. Stane se z něj schopný politik?

Myslím, že by do politiky ani neměl chuť. Zastává odbornou funkci, je náměstkem, což není vždy politik v pravém slova smyslu. Mám pocit, jak ho znám, i když ne moc, že by do toho neměl chuť. Možná ho tato katastrofa, která nás postihla, a hlavně kritiky zvolených postupů odradí definitivně.

Jak se tedy díváte na odbornost ministra zdravotnictví jako bývalá ministryně zdravotnictví? V případě Adama Vojtěcha jde spíše o mediálního odborníka a právníka. Je potřeba odbornost v řízení takové situace?

Víme, že ministr nemusí být zrovna odborník přes daný resort, takových už bylo několik, například ministr Jan Stráský, se kterým jsem se setkala jako s prvním. Ale byl hodným a slušným člověkem a byla s ním rozumná řeč. Adam Vojtěch je také inteligentní, vzdělaný a umí mluvit a jednat s lidmi. Neberte to tak, že se ho zastávám, protože je hezký a umí zpívat, ale já oceňuji, že je slušný a umí být i mezi lidmi neslušnými. To je jedna z prvních vlastností, kterou by měl mít každý ministr, každý politik. Nepochybně má štěstí, že má v aktuální situaci náměstka Prymulu, který je superodborníkem v této situaci. A na toho si málokdo troufne.

Na druhou stranu epidemiolog je určitá speciální medicínská odbornost, ale není to lékař, který pracuje ve zdravotnictví dnes a denně u lůžka. Tím nechci říct, že hovořím o profesoru  Prymulovi, ale teď máme štěstí, že náměstkem je právě on, že ho ministr respektuje a on respektuje ministra. Alespoň mně se to tak jeví. Jen mne mrzí, že nebyl ministr vnitra zvolen jako vedoucí krizového štábu, protože mu tato funkce náleží jako řádnému ministrovi vnitra.  Ale připadá mi to jako určitá dehonestace ministra Hamáčka, který je mým stranickým kolegou. Toto neberu z pozice politiky, ale právě si myslím, že z pohledu politiky to bylo takto atypicky řešené. Jinými slovy – jasný výklad tohoto postupu se mi k uším nedostal. O to více oceňuji chování a jednání Honzy Hamáčka.