Tak nám europoslanci odhlasovali migrační pakt. Takže pokud se nebudeme chtít dělit o záplavu Afričanů, budeme muset Evropské unii platit výkupné. „Povinná solidarita“ se tomu říká. Nepřipadá vám „povinná solidarita“ trošičku jako daň?

Spíše mi to připomíná klasické vydírání. Ostatně pokračujeme v zajetých kolejích bruselského politbyra, které legalizovalo korupci a vydírání skrze nám dobře známé dotace a subvence. Povinná solidarita je něco jako za koronafašismu takzvaná „motivace“, kterou se orwellovsky zaštiťovalo vynucování, povinnost a nátlak. Lidé, kteří nosí hlavu nejen proto, aby jim nepršelo na mandle, musejí vnímat nápadnou podobnost vývoje naší společnosti s antiutopickými romány typu Orwellova 1984, Zamjatinova My, Huxleyho Konce civilizace, Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita, Boyeové Kallocainu nebo Čapkovy Války s mloky.

Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomí je síla… Všechna tato díla mimochodem vřele doporučuji k přečtení. Je to někdy těžký materiál, smutný, depresivní, ale žel dosti prorocký. Nejeden z výše zmíněných spisovatelů zřejmě měl přístup k těm informacím, které jsou před většinou obyvatel drženy pod pokličkou. Jinak ještě k onomu migračnímu paktu. Je zajímavé sledovat, jak se nyní před volbami do eurosojuzu řada našich jinak pravověrných a uvědomělých politruků k této „smlouvě“ vymezuje. Holt nechce se jim od luxusních koryt, které jim zcela bezprecedentně platíme, a tak zase nás plebs oblbují ze všech stran a klamou rameny.

Cyrila Svobodu chtějí někteří lidovci vyobcovat ze strany za to, že poskytl rozhovor serveru Voice of Europe. Kdyby se to teoreticky stalo, kdo myslíte, že si polepší, lidovci, Svoboda nebo obě strany?

Já myslím, že kde nic není, ani smrt nebere. Takže asi tak, polepšit není kde ani jak. Což platí samozřejmě nejen na naše současné lidovce, kteří stejně jako prakticky všechny strany hlavního proudu jsou nepokrytě protilidové a proglobalistické. Jinak kádrování a vylučování za „závadné“ názory – nebo teď už dokonce jen za názory v „závadných“ médiích – je už pro naši současnou totalitu příznačné. Ať už jde o politické strany, spolky, zaměstnání nebo jen neformální sešlosti.

Dcera Bena Afflecka si prý oholila hlavu, přejmenovala se klučičím jménem a změnila zájmeno na oni. Kdy tak odhadujete, že se změní trend a rodiče přijdou na to, že nechat děti zkusit skutečně každou blbost je škodlivé?

V naší pokřivené době – přičemž pokřivená pochopitelně není doba sama o sobě, ale někteří lidé a zejména řada institucí – je bohužel módní identifikovat se jako blbečko, skříň, fíkus, lama nebo Ludolfovo číslo. Nezřídka pak u jedinců, kteří nemají schopnosti, dovednosti či kvality zviditelnit se jinak. Nutno dodat, že vina leží z větší části na rodičích, přičemž podstatný díl viny pak nese politický a mediální mainstream, který veškerou dekadenci záměrně normalizuje nebo často takřka až oslavuje. Progresivní umělecká sekta, čest výjimkám, je pak zvláštní kategorií, která jde vždy uvědoměle v čele jakéhokoliv zrovna vládnoucího režimu.

Kdy se trend změní, opravdu netuším, ale v dohledné době to neočekávám. Bohužel jakmile je indoktrinace a dekadence dětí v plném proudu, jakože je, tak se dost dobře může stát, že jsme svědky začátku konce další z civilizací v naší historii. Chceme-li přetrvat, musíme začít každý u sebe, u svých dětí, ve svém rodinném kruhu. Dbát na mravnost, morálku, řád, tradice v obecném slova smyslu, na to, co staletí funguje a na čem a z čeho jsme více či méně úspěšně vyrostli my, naši rodiče, naši prarodiče… Ne každý pokrok je pokrok k lepšímu, a už vůbec ne pokrok za každou cenu. Přece i učení nebo vývoj obecně jde často dvěma kroky dopředu a jedním zpět.

Slovensko má kauzu. Zápasník MMA Attila Végh podpořil ve volbách Petra Pellegriniho. A obratem se mu dostalo zrušení partnerství s firmou Renault. Celý slovenský tým Renault byl prý „na druhé straně“. „Z mého pohledu nejde o respekt vůči jinému názoru. Ale o podporu strany, která lže a je křivá,“ napsala manažerka Renaultu. Végh to považuje za návrat do časů komunismu, souhlasíte s tím?

Souhlasím. Jen zaslepení svazáci – nyní takzvaně liberálně-demokratičtí – to nevidí a netuší, že zákonitě přijde čas, kdy dojde taky na ně. Renault má samozřejmě výsostné právo vybrat si, koho bude a koho nebude sponzorovat. Nicméně ukončení partnerství na základě „nevhodného“ světonázoru či politického přesvědčení – bez ohledu na jiné podstatnější atributy – zavání obyčejným kádrováním a vynucováním jediné povolené „pravdy“, kterou současný režim hlásá a prosazuje. Už zase jsme ze všech stran donucováni držet hubu a krok.

Europoslankyně Vrecionová prohlašuje (a ODS její slova opakuje) že „nesmějí dopustit, aby ANO a SPD rozrývalo jejich vládu“ a podobné věci, které nesmějí dopustit. Nepřipomíná to opět něco?