Rok 2016 končí, takže není od věci se tázat na to, co nám, Čechům, uplynulých dvanáct měsíců přineslo. Existuje podle vás něco, na co dlouho nezapomeneme?

Jedná se samozřejmě o Brexit a zejména zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států, což jsou události, které předznamenávají zásadní posun v myšlení lidí euroatlantické civilizace.

Určitě mezi mezníky patří i teroristické útoky; ten poslední se stal v pondělí 19. prosince v Berlíně. Jak nahlížíte na tento útok? Dalo se mu předejít? A co říkáte tomu, že při něm zemřela i česká občanka?

Tento útok samozřejmě bylo možné předvídat a tím pádem se mu dalo i předejít. Pokud si do země pouštíte statisíce neznámých lidí, a o mnoha z nich se ví, že mají teroristickou minulost a teroristickou ideologii, tak co můžete čekat? Být prognostikem v této situaci skutečně není příliš obtížný úkol. Smrt české občanky je samozřejmě tragédií, která by se měla stát důrazným mementem pro české politiky, silové složky a zákonodárce.

Co pro nás v tomto roce připravili čeští politici? Dá se jejich práce oznámkovat? Naplnila vláda Bohuslava Sobotky očekávání?

Bohužel, z hlediska domácí politiky nedošlo k výraznějšímu pozitivnímu posunu. Jako dobrou věc vidím snad jen to, že česká vláda i Parlament ČR prakticky unisono odmítají tlak ze strany Evropské unie na omezení možností ozbrojování občanů. V době, kdy v západní Evropě raketově roste nebezpečí terorismu ze strany radikálního islámu, vidím tento evropský tlak jako naprostou zhovadilost a zhůvěřilost, ale naštěstí naši politici si ještě zachovali zbytky zdravého selského rozumu a tento tlak odmítají.

Co vnímám negativně, je zavedení EET a rovněž zákaz kouření v restauracích - to považuji za útok na naše svobody a tradice. V českých hospodách se vždy kouřilo, patří to k našemu koloritu.

A co hlavně a zejména - ani tváří v tvář teroristickým útokům v západní Evropě - nedokázala vláda zaujmout jasný a jednoznačně odmítavý postoj k přijímání migrantů. Přestože prosakují zprávy o tom, že migrantů na našem území přibývá - došlo k útoku migranta na zdravotní sestřičku na Bulovce a k dalším událostem - nedokáže vláda bouchnout pěstí do stolu, na rozdíl například od maďarské nebo slovenské vlády, a říct jednoznačně, že žádné ilegální migranty přijímat nebudeme. V tomto směru vidím jako pozitivní krok odvolání Jiřího Dienstbiera z funkce ministra pro lidská práva a rovné příležitosti, ačkoliv se domnívám, že se jedná jen o kosmetickou úpravu.

Miloši Zemanovi poklesla v polovině listopadu důvěra o osm procentních bodů, má o procento víc odpůrců nežli příznivců. Může si za to sám? Nebo čím je to způsobeno? Naposledy zvedla Zemanovi důvěru migrační krize. Důvěru většiny obyvatel podle prosincového průzkumu ale získal zpět. Nicméně, může si za předchozí pokles sám nějakou svou chybou či prohlášením?

Těmto různým průzkumům veřejného mínění nevěřím. Před Brexitem také průzkumy předpovídaly, že Britové zvolí setrvání v Evropské unii, zejména když zastánci setrvání Velké Británie v Evropské unii celou věc postavili tak, že kdo hlasuje pro Brexit, de facto schvaluje vraždu Joe Coxové zastáncem Brexitu, což považuji za hrubé morálně – emocionální vydírání. Mimochodem, vraždu Joe Coxové považuji za typickou operaci pod falešnou vlajkou, za britské Gliwice. Před volbou amerického prezidenta také podle průzkumů měla hladce zvítězit Hillary Clintonová. Podle mého názoru zde dochází k tzv. Bradleyho efektu, kdy v průzkumech respondenti volí tu odpověď, o níž soudí, že se považuje za korektní, aby v očích tazatele nebyli považováni na rasisty, xenofoby, nácky, bigoty apod.

Domnívám se, že Miloš Zeman důvěru široké veřejnosti má. Lidé nejsou hloupí a dobře vidí, že prezident opravdu kope za český národ ze všech sil, bez ohledu na nenávistnou kampaň, kterou proti němu vedou mainstreamová média.

Pokud hovoříme o Zemanovi, nelze nezmínit aféru s končícím šéfem hradního protokolu Jindřichem Forejtem, pak také kauzu neudělení vyznamenání pro Jiřího Bradyho. Mnozí ve světle množících se negativních událostí, které se v okolí Zemana urodily, hovoří o tom, že se Zeman obklopuje špatnými lidmi. Dá se to tak vysvětlit?

Do útrob těchto kauz až tak dalece nevidím, nicméně považuji za velmi pravděpodobné, že v prezidentově blízkém okolí pracuje jeden nebo více krtků, kteří mají za úkol jeho práci sabotovat a usilovat o to, aby se jeho kroky jevily ve špatném světle.

Jak už jste sám zmínil, nesporně největší událostí roku byly prezidentské volby v USA. Vítězství Donalda Trumpa rozhodně překvapilo mnohé. Pojďme se tomu trochu věnovat: Teď si Trump pomalu skládá tým svých spolupracovníků. Do své administrativy si vybral jako ministra zahraničí šéfa ropné společnosti Exxon Mobil Rexe Tillersona. Ten ale prý má vazby na Rusko, kde firma podnikala, a sám od ruského prezidenta Vladimira Putina obdržel vyznamenání... Svědčí to o něčem? A co ono samotné vítězství Trumpa? Vím, že jste se již pro ParlamentníListy.cz vyjadřoval ve smyslu, že vás vítězství Trumpa potěšilo. Můžete rozvést proč?

Já osobně jsem si vítězství Donalda Trumpa velice přál z několika důvodů. Jednak právě kvůli jeho realistické zahraniční politice. Současná administrativa Baracka Obamy dohnala svět na pokraj války s Ruskem z naprosto nesmyslných příčin. Kdo může věřit tomu, že se Rusko chystá zaútočit na státy NATO? Všichni američtí prezidenti se neustále zaklínají bezpečností Spojených států, ale jak probůh ohrožuje americkou bezpečnost to, že Rusko vrátilo Krym tam, kam vždy patřil, tedy do Ruska? Podíváme–li se na mapu, je obtížné uvěřit tomu, že navrácení Krymu ohrožuje bezpečnost Spojených států, zato každý soudný a mainstreamovou ideologií nezaslepený člověk musí vidět, jak by ohrozilo bezpečnost Ruské federace to, kdyby Krym přestal být ruský a vyrostly by tam americké základny. To, že se Američané pokusili Rusku uloupit Krym, je asi tak stejné, jako kdyby se Rusko pokusilo připravit Američany o, řekněme, Floridu. Nechali by si to Američané líbit? Donald Trump toto vše vidí a přeje si zlepšení vztahů s Ruskou federací, což považuji za výborný plán.

Dalším důvodem, proč jsem si přál vítězství Donalda Trumpa, je jeho deklarovaný odpor vůči politické korektnosti. Po dlouhá desetiletí si západní politici úzkostlivě dávali pozor na to, aby byli vždy politicky korektní a pokud jim již nějaká sebeméně politicky nekorektní poznámka unikla, donekonečna se omlouvali, káli, sypali si popel na hlavu, prováděli nekonečnou sebekritiku a stejně jim to k zachování jejich pozice nestačilo, ztratili svoje postavení i čest. Typickým příkladem je třeba případ Larryho Summerse. Donald Trump se rozhodl na tyto tlaky vykašlat, šel do kampaně čelem a vyhrál, protože lidé už prostě mají té vynucované korektnosti plné zuby.

Nikoliv posledním důvodem je to, že Obamovci i Clintonovci mají úzké vazby na arabský a islámský svět. Muslimka Huma Abedin patří k nejbližším spolupracovnicím Hillary Clintonové, saúdské, katarské a jiné arabské peníze štědře financovaly její kampaň. Vítězství Hillary Clintonové by bezpochyby znamenalo pokračující podporu radikálnímu sunnitskému islámu ze strany Spojených států na Blízkém východě i v Evropě, zatímco vítězství Donalda Trumpa dává naději na změnu tohoto kurzu.

Jmenování Rexe Tillersona je jasným signálem změny této dosavadní vražedné i sebevražedné americké politiky, ostatně podobně jako jmenování Michaela Flynna poradcem pro národní bezpečnost. Obě tato jmenování považuji za velmi dobrý signál pro svět, Evropu i pro Českou republiku.

Boje o Aleppo, ISIS, nekončící válka v Sýrii, „nepodařený“ puč v Turecku, Brexit... Co z toho má dopad na Česko?

Všechny tyto zahraniční události mají na Českou republiku jak bezprostřední, tak i dlouhodobé dopady. Brexit ukázal, že nevítanému diktátu elit se lze úspěšně vzepřít. Na výsledcích války v Sýrii závisí bezprostředně osud celé Evropy a tedy samozřejmě i České republiky. Vítězství IS by znamenalo přímé strategické ohrožení Evropy, protože přes Sýrii by potom mohl být přímo vedený produktovod ze států Perského zálivu do Evropy, čímž by se oslabila úloha Ruska a posílil vliv islámských monarchií na události v Evropě. Nepodařený puč v Turecku vedl k oslabení vazby Turecka na země Západu, což je pro nás samozřejmě také dobrá zpráva.

Co se týče Brexitu, tak Velká Británie na konci března příštího roku zahájí formální vystoupení z Evropské unie. Britskou vládu čekají údajně roky vyjednávání. Oslabí to Evropskou unii jako takovou? Dá se v souvislosti s tím očekávat nějaký další "napnelismus" v EU?

Samozřejmě, že Evropskou unii jako takovou odchod tak významného člena, jakým byla Velká Británie, nutně oslabí. A zcela jistě lze očekávat další napnelismus v EU, neboť nespokojení obyvatelé zemí EU budou mít před očima příklad Velké Británie, zatímco nevolené vedení EU se bude snažit ve snaze udržet „jednotu“ EU utahovat šrouby.

Andrej Babiš a Miloš Zeman... Zatímco Babišovi rostou preference, ČSSD zaostává. Řítí se skutečně na českou scénu tandem Zeman-Babiš? Bude pravděpodobné, že oni dva jako premiér a prezident budou udávat tón a směr české politiky?

ČSSD nutně ztrácí preference, protože se zcela odtrhla od svých tradičních voličů, jimiž jsou lidé a práce. Pokud se podíváme na dlouhodobý program ČSSD, tak vidíme spíše úsilí o větší evropskou integraci, multikulturalismus a důraz na globalistickou koncepci lidských práv, než na starost o bezpečí obyčejných českých lidí. Takže lidé se nutně odvracejí od ČSSD a přiklánějí se k tomu, kdo podle nich může lépe naplňovat jejich představy o dobrém vedení země. Ovšem zásadní otázkou je, zda ANO má skutečně vůli něco vyřešit. Podíváme–li se na klíčové osobnosti ANO, nevidíme v jejich názorech žádný podstatný rozdíl od názorů osobností ČSSD, TOP 09, či ODS. Takže zatímco pevně doufám, že Miloš Zeman zůstane naším prezidentem a silnou osobností i nadále, vůči hnutí ANO a Andreji Babišovi si zachovávám rezervovanou ostražitost.

Ministerstvo školství chce vést děti k úctě k multikulturalismu, homosexualitě apod., a to pod hlavičkou výchovy k demokracii. Patří tento typ ,,občanské výchovy" do škol? Neměly by děti, dívky, být spíše poučeny o tom, jak se zachovat na silvestra, až je bude sexuálně obtěžovat nějaký imigrant?

Samozřejmě, že měly! Děti a mladí lidé by se měli upozorňovat a varovat před nebezpečími, jaké představuje současný chaotický svět. Měly by se učit opatrnosti, ostražitosti a sebeobraně kulturní, psychologické, verbální i fyzické. Koneckonců nejlepší vítězství v konfliktu je takové, pokud ke konfliktu vůbec nedojde. Jestliže se děti učí úctě k multikuturalismu, homosexualitě apod., tak to znamená, že je učitelé absolutně nepřipravují a nevarují před takovými událostmi, jako byly události právě v Kolíně nad Rýnem, nebo Rotherhamský skandál. K těmto událostem mohlo dojít právě proto, že děti byly vychovávané v růžovém oparu multikulturalistické ideologie, takže byly absolutně nepřipravené na tvrdé střetnutí s realitou.

 Vy jste ale také pedagogem, není proto od věci se otázat, jaká je vlastně dnešní mládež? Je to s ní opravdu tak těžké? Zajímá je vůbec výuka?

To je na dlouhý rozhovor a nerad bych v tuto chvíli byl příliš specifický. Můžu jen potvrdit to, co tvrdí téměř všichni učitelé – být učitelem je tvrdý chlebíček. 

V poslední době se čeští umělci čím dál častěji vyjadřují k politické situaci. Jaké jste měl pocity, když Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk v den státního svátku varovali videem před ohrožením našich svobod a před posunem na Východ? A co umělci, kteří tak agitačně vystoupili v pořadu Show Jana Krause, aby Čechy varovali před Milošem Zemanem? Myslíte si, že v očích Čechů jejich význam vzrostl, anebo si spíše mezi lidmi vysloužili posměšky?

Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk, jakož i umělci, kteří vystoupili v show Jana Krause, se totálně zesměšnili před celým národem. Jejich výzva k občanskému neklidu byla naprostým plácnutím do vody, výkřikem do tmy. Tito lidé si snad pořád myslí, že se stále píše rok 1989, kdy prakticky celý národ si přál změnu politiky - ačkoliv ne takové změny, k nimž nakonec došlo - a kdy se umělci stali výkladní skříní těchto změn. Dnes tito lidé převzali od komunistů z roku 1989 štafetový kolík onoho pověstného kůlu v plotě. Dnes nikdo za svržení Miloše Zemana demonstrovat nepůjde, ani ti, kteří jej nevolili. Takže se jednalo pouze o patetický a žalostný pokus umělecké fronty o další majdan, další barevnou revoluci. To nejmírnější, co o těchto lidech lze říct je, že se projevili jako mizerní analytici, prognostici a stratégové.