Donald Trump prohlásil, že USA nebudou bránit před Ruskem členy NATO, kteří nedávají dost na obranu. Jak moc je třeba brát tuto výhrůžku vážně?

Výroky Donalda Trumpa jsou součástí určitého scénáře a zároveň je to PR, respektive forma nátlaku na západní Evropu. USA, které vyhrály soupeření se SSSR v rámci bipolárního modelu mezinárodních vztahů, se následně staly hegemonem v rámci unipolárního modelu. Vývoj nicméně ukázal, že vyhrát studenou válku a být vítězem není totéž. USA žily v iluzi Fukujamovského definitivního vítězství liberalismu opírajícího se o globalizaci.

Nicméně globalizace, jejímž jedním ze znaků je volný pohyb kapitálu, umožnila industrializaci a modernizaci řady států zejména v Asii, které začaly úspěšně konkurovat USA a Západu. Jestliže byl po druhé světové válce podíl USA na světovém HDP asi 50 %, dnes je to podle optimistů zhruba 25 % a podle pesimistů 18 %. Zdroje se zmenšují a ambice USA zůstat hegemonem zůstávají, přičemž vydávají na zbrojení 18 % státního rozpočtu, což je jeho třetí největší položka. Ve vztahu k HDP je to 3,2 % (4,7 % podle pesimistů). USA vlastně sponzorují obranu členských států NATO, které až na výjimky vynakládaly na obranu méně než ony v rámci NATO požadované 2 % HDP.