Zdeněk Šarapatka z Rady ČT se pustil do novináře Xavera Veselého pro jeho údajnou devótnost k prezidentu Zemanovi. Veselý se ovšem ohradil a jako reakci zveřejnil videa z někdejších pořadů Zdeňka Šarapatky, kde dnešní radní ČT klade významným politikům různé devótní otázky sám. Na čí stranu se postavit? Má pravdu Šarapatka, který varuje, že ČT je v ohrožení, nebo ti, kteří volají po její reformě?

Pan Šarapatka je typickým představitelem přísloví „ koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Nevím nic o občanském povolání pana Šarapatky, ale vím, že většinu svého života byl existenčně závislý na přízni významných politiků, čemuž odpovídala a dosud odpovídá i jeho publicistická a moderátorská agenda. Pan Šarapatka byl zvolen do Rady ČT v roce 2015 zásluhou Sobotkovy odnože US (Unie svobody) v ČSSD, která se utvořila během televizní krize v roce 2000, a která pomalu mizí v propadlišti dějin současně s Bohuslavem Sobotkou. Tak zmizí i Zdeněk Šarapatka, až mu skončí v roce 2021 mandát.

Pro plátce televizního poplatku to nebude žádná škoda, protože Šarapatka rozhodně není kontrolorem ČT v jejich zájmu. Mnohem více připomíná typický produkt ČT, který má svou publicistickou a zpravodajskou činnost, tak jako Šarapatka, podepřenou aktivismem, jednostranností, polopravdami a neúctou k faktům. ČT není v ohrožení. V ohrožení jsou již 20 let občané, kteří svými penězi nedobrovolně přispívají na tento veřejnoprávní hnůj, který se tváří jako zlato.

Osm miliard korun, které každoročně připadnou České televizi a Českému rozhlasu, by nový člen RRTV Vadim Petrov navrhoval grantovým způsobem rozdělit mezi všechna média, která by se mohla ucházet o projekty veřejné služby. Líbí se vám takový návrh?

Dospěla jsem k poznání, že ČT je nereformovatelná, proto každý podobný návrh je vítaný a měl by být podroben celospolečenské diskusi. Jen se trochu obávám toho systému grantů, protože jak víme, granty opět přidělují lidé, a i zde může docházet ke korupci, lobistickým tlakům, klientelismu. Muselo by být navíc zcela jasně definováno, co je vlastně veřejná služba, protože když se jedná o peníze, je schopen šikovný manipulátor označit za veřejnou službu i zkoumání  gender chování Ferdy mravence.

Ladislav Jakl, který je do RRTV nominován Sněmovnou, by ČT a ČRo rovnou zrušil, protože nelze „zestátnit, co už je státní“. Šlo by o vítanou změnu, nebo o ohrožení svobody slova?

Ladislav Jakl má sice pravdu, ale sám moc dobře ví, že k tomu nikdy nedojde. Na to jsou politici moc velcí zbabělci. Já bych se pro začátek spokojila s tím, aby tzv. média veřejné služby byla hrazena ze státního rozpočtu. Nebyli bychom jedinou zemí v Evropě, kde to tak je.

Skutečně se schyluje k boji o svobodu slova v Česku, nebo jde o přehnané nářky?

Když se podíváme, kdo křičí, většinou dojdeme ke zjištění, že pouze ti, kteří si z těchto médií udělali dojnou krávu.  

Co říci na vlnu kritiky, kterou si nominace Jakla Sněmovnou vysloužila v médiích? Jsou námitky novinářů oprávněné a jde o obranu nezávislosti veřejnoprávních médií, nebo je to signál, že česká média zpravidla mají jinou agendu než řadoví občané?

Ladislav Jakl je zkušený novinář a nikdy se svou kritikou vůči veřejnoprávním médiím netajil. Nejde zde totiž o závislost nebo nezávislost veřejnoprávních médií, nezávislost je zde poměrně dobře zajištěná zákonem, ale o jejich profesionalitu, pluralitu a vyváženost.  Se vznikem nových médií totiž občané mají možnost srovnání a stále více mají pocit, že veřejnoprávní média se jejich agendou nezabývají, nebo jim podávají zkreslené a neúplné informace.