Pětikoaliční vláda se snaží; po třech dnech jednání se jí podařilo protlačit konsolidační balíček druhým čtením ve Sněmovně. Národní rozpočtová rada ji však zpražila, když ve svém pravidelném čtvrtletním stanovisku oznámila, že bez zásahu do výdajové strany státního rozpočtu nelze letos očekávat dodržení plánovaného schodku 295 miliard korun. Upozornila také, že návrh státního rozpočtu na příští rok 252 miliard korun a výhled pro rok 2025 s deficitem 235 a o rok později 220 miliard korun konzervují deficit na úrovni dvou procent HDP, což je střednědobě neudržitelné. Tohle postupné snižování schodku tedy není nic platné?

Ale vždyť o tom se přeci bavíme od samého začátku, že konsolidační balíček ekonomiku nijak nezachrání. A samozřejmě Národní rozpočtová rada má naprostou pravdu v tom, že bez zásadních škrtů na výdajové straně je to o ničem. Konsolidační balíček řeší primárně příjmovou stranu rozpočtu, to znamená, především zvyšuje příjmy rozpočtu, tedy víc zdaňuje lidi a firmy. Prostě vláda se nám pár let rozšoupávala a pak řekla: „Vy, lidi, mi ten mejdan zaplatíte.“ Ale problém vůbec není na straně příjmů rozpočtu, respektive problémem je právě to, že příjmy rozpočtu jsou příliš vysoké, což je špatně. Jak příjmy, tak výdaje musí být menší. A výdaje musí být menší výrazně.

Jenomže už nyní se silně plýtvá politický kapitál. Lidi mají pocit, že už se dost obětují pro blaho státu skrze konsolidační balíček. A představte si to znechucení, až zjistí, že za rok jim zase ekonomové budou říkat, že je potřeba další konsolidace. Nebudou chápat, že ta první konsolidace byla o ničem. A nebudou samozřejmě ochotní nic dalšího podstupovat. A to je přesně ten mechanismus, proč celá ta snaha o konsolidaci veřejných financí půjde do ztracena. Prostě se to musí udělat pořádně napoprvé, protože druhý pokus už vláda mít nemusí.

Jen co začala v úterý Sněmovna konsolidační balíček projednávat, dal exministr financí Miroslav Kalousek najevo, že považuje boj o desítky opatření za zbytečný. Na sociálních sítích uvedl, že kdyby mohl, prosazoval by jen dvě: Poměr příjmů a výdajů vrátit zpět před covid do roku 2019 a zdvořile říct lidem i firmám, ať přestanou natahovat ruku k eráru a ať se živí prací. To se snadno napíše, vypadá to hezky, ale copak je to tak lehce proveditelné?

Je. Co by nebylo? Stačí ústavní zákon, že se vracíme s poměrem rozpočtových kapitol před covid. A příští rozpočet sestavit už podle těchto pravidel. A hotovo. Když máte rozpočtové provizorium, také jedete podle předchozího rozpočtu. Tak teď by se jelo ne podle loňského rozpočtu, ale podle rozpočtu starého třeba 4 roky. Prosté, funkční.

A jen tak mimochodem, kdyby se postupovalo tímto způsobem, tak by postižena byla právě ta strana výdajů. O které jsem před chvílí mluvila.