Jak hodnotíte poněkud prazvláštní, nedávno skončený rok 2020? A to nejen z pohledu covidové pandemie...
Nenapadá mě lepší charakteristika uplynulého roku než výrok z filmu Santiniho jazyk: „Celý svět jste zabordelili blábolem“.
Na jedné straně jsme mírumilovnější. Rostl odpor ke všem formám systémové manipulace a všem druhům násilí včetně nehumánního chování ke zvířatům, bezohlednosti k výtvorům přírody a bezduché americké kinematografii plné primitivní nadřazenosti a neuvěřitelně tupě a surově zobrazovaného násilí.
Rok 2020 byl přípravou na připravované velké změny a debilizace obyvatel pokračovala nebývalým tempem. Svět, zejména křesťansko-židovský západní civilizační okruh, dostal několik vážných varování a ran. Zmíním tři.
Globální globalizace – lepší je český výraz zeměkoulizace, kterou mnozí považují za horší než fašismus s komunismem dohromady, protože proti ní neexistuje obrana, dostala díky C19 těžkou ránu do vazu, ze které se jen tak nevzpamatuje. Rok 2020 dal nový ohromný impuls staré osvědčené vizi soběstačnosti států v maximu možných oborů. Naše desetimilionové město ve středu Evropy by mohlo jít alespoň, co se týče zemědělství, příkladem.
Systém integrace ekonomické moci v podobě EU také dostal velkou ránu. Odchod V. Británie v době, kdy ekonomická síla Asie exponenciálně narůstá a institucionalizovala se v podobě různých bezbariérových dohod vzájemného obchodu, je mimořádně hrubou strategickou chybou, která v historicky krátkém čase zřejmě skončí rozpadem Británie. Odchod V. Británie výrazně poškodil principiálně správnou ideu EU, garantující Evropu bez válek.
Zastaralý a překonaný americký volební systém prakticky již podruhé zkolaboval. V případě, že demokraté manipulovali a podváděli, jak tvrdí prezident Trump, nebo volby byly skutečně čisté, ale úřadující prezident se jen tak rozhodne, že porážku prostě neuzná, je to tragédie a rána všem demokratickým axiomům a staletí tradovaných manter. Nedomyšleným paradoxem je, že i za této situace v mezidobí do inaugurace nového prezidenta má dosluhující všechny pravomoce včetně použití jaderného kufříku. A trvalé hledání nepřítele patřící do arzenálu studené války po třiceti letech by už snad také mohlo patřit na smetiště dějin…
Zestručněno, je to krize důvěry v takzvaný demokratický systém. Vůbec bych řekl, že loňský rok se vyznačoval zásadní krizí… a to krizí důvěry ve schopnost systému a námi volených lídrů řešit skutečné problémy, které zásadně ovlivňují smysluplnost našeho života na planetě, např. od migrační ke klimatické krizi. Bez důvěry to prostě nejde. Ztrácíme důvěru ke staletí budovanému žebříčku hodnot – nový není nebo se spíše podobá ideálu stáda vepřů, ale zejména v právo jako jedinému nástroji skutečné civilizace. Neustále slyšíme volání po svobodě jako zásadní hodnotě západního civilizačního okruhu – i roušky vadí, ano určitě, ale trvale omílaná svoboda bez spravedlnosti jen a jen slovo. Jsem pro spravedlnost, fair play a za maximální snahu všech institucí systému o ni. Můžeme se svobodně vyjadřovat, volit a svobodně cestovat, ale pokud nám někdo svobodně ukradne auto, vypálí dům a zkorumpovaný soud odsoudí za to, co jsme nikdy neudělali, můžeme se tak jít akorát svobodně zastřelit.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala