Před týdnem představený konsolidační balík Fialovy vlády zahrnuje mimo jiné zvýšení DPH u čepovaného piva a zvýšení spotřební daně z lihu o deset procent v roce 2024 a o pět procent v každém roce 2025 až 2027. Mívá zdražení alkoholu v Česku dopad na množství jeho konzumace?

Záleží na tom, jestli jde o skokové zvýšení a jak je velké. Když to zvýšení není výrazné, tak se nic moc neděje. Jakmile je to skokové zvýšení, tak ano. Na pivu byla jen jediná výjimka ze základní sazby, a to sudové pivo v hospodách. Na ně se snížila DPH za minulé vlády na úroveň léků, takže nynější krok je jen napravením nějakého nesmyslu, který si populisticky usmyslel Andrej Babiš. Já jsem proti tomu byl už tehdy, když to říkal v Sobotkově vládě. Jako národní koordinátor jsem reagoval dost ostře, ale poté, co to Sobotka nepřipustil, to udělali v té další vládě. Přitom nedává smysl nechávat DPH na úrovni léků.

U tichého vína zůstala nulová spotřební daň, což se přičítá vlivu vinařské lobby a jihomoravských poslanců. Je opodstatněné, aby nešumivé víno mělo ve srovnání s ostatním alkoholem tuto výsadu?

Je třeba říci, že u problémových pijáků vedou levná vína, čúča a podobné pití. To není ta běžná produkce vinařů někde na jižní Moravě, to je zase něco jiného. Jde o opravdu levná vína kolem osmnácti korun. Když máte litr vína a litr piva, tak ve vínu je alkoholu víc. Člověku, který je na alkoholu závislý, se tedy vyplatí koupit si za tu cenu víc alkoholický nápoj třeba v PET lahvi. To frčí obzvlášť u lidí, kteří potom končí třeba bez zaměstnání, nakonec i bez přístřeší, nebo i u duševně nemocných lidí, kteří to pijí. Jinak je to v běžné populaci dost rozložené. Stále jsme země pivařů, to určitě ano, ale problémové pití se hodně přesunulo k vínům v plastu.

Česko se drží stále v popředí všech žebříčků, které vyjadřují spotřebu alkoholu na jednu osobu. Od vinařů ale v poslední době slýcháme, že konzumace vína především u mladých klesá. Jaký je tedy aktuální trend?

V reálu je to tak, že v celé Evropě klesá jak užívání návykových látek nelegálních, tak i alkoholu a cigaret. Platí to i pro Českou republiku. Ale klesá to u nás jen takovým tempem, že pořád zůstáváme na jednom z prvních míst, což je samozřejmě problém. Existuje studie, která se už od 90. let opakuje každé čtyři roky v 35 zemích. Jde o studii ESPAD, což je největší celoevropská studie zaměřená na užívání návykových látek mezi dospívajícími, a je proto důležitým zdrojem dat pro sledování trendů v čase mezi šestnáctiletými. Koordinují to Švédové a celé roky to podle studie vypadá tak, že v alkoholu a tabáku jsme na tom u šestnáctiletých špatně.

Spotřeba alkoholu v ČR v letech 2012 až 2021. Zdroj: ČSÚ

Čím si vysvětlujete pro někoho možná nečekaná čísla vyjadřující klesající zájem o alkohol po celé Evropě?

Protože jsme tím byli také překvapeni, tak jsme se vyptávali dál, díky čemu se to děje. Ukázalo se, že je to díky zásadní změně stylu života, díky sociálním sítím. Mladí lidé jsou každý den v průměru až čtyři hodiny na sociálních sítích, takže se změnilo takové to tradiční chození ven, pobývání s partou, chození do hospody a pařba. Ne že by se to vůbec nedělo, ale frekvence se výrazně snížila právě díky tomuto. Proto jsme v Národním monitorovacím středisku pro drogy a závislosti při Úřadu vlády vypracovali další studii o digitálních závislostech, která byla nedávno předložena vládě. A ta ukazuje, že je opravdu patrný rozdíl v tom, jak mladí lidé tráví volný čas dnes a jak ho trávili dřív.

Na jednu stranu nižší konzumaci alkoholu u mladých určitě vítáte, ale není to tak trochu z deště pod okap, tedy únik z jedné závislosti do druhé? Nebude to mít stejný, ne-li horší dopad na závislé mladé?

Upozorňujeme na to, že ten fenomén – závislost na sítích – existuje, že je výraznější, než se zdá, ale nevíme, co všechno se bude posouvat. Ale už například dnes víme, že to způsobuje hodně velkou změnu v množství pohybu mladých lidí a přibývání na váze. S tím mohou v pozdějším věku potom souviset nemoci, které by nepřišly, kdyby se ti lidé v mládí pohybovali. Ale to jsou všechno věci, které ještě nedokážeme úplně odhadnout, co všechno budou znamenat. Sice víme, že se u mladých množství pohybu výrazně zmenšilo, ale jaký to má vliv na mozek, na soustředěnost, na náladu, na sociální vztahy, je zatím v otaznících.

Zatímco v desítce zemí, kde se konzumuje alkoholu nejvíc, patříme bohužel stále ke špičce, náš západní soused pořadím klesá. Jak se mu to daří?

Německo dalo v poslední době hodně peněz do prevence, proto se zlepšují, přitom kdysi bývali v tomto pořadí výš než my. Samozřejmě nestačí jen mediální kampaň sama o sobě, obzvlášť třeba jednorázová, ta nemá žádný dlouhodobý dopad. Víme, že prevence musí mít několik systémových opatření. U mladších to je něco, čemu říkáme specifická indikovaná prevence, při níž se zaměřujeme na rizikové skupiny a rizikové děti ve školách. Nepracuje se s nimi tak, že se někde něco přednáší, ale pracuje se tam, kde vidíme ty rizikové skupiny, pracuje se s kontextem toho žáka, rodiny a okolí. To je jedna část. V té druhé jde o to, zapojit i různé odborníky, s nimiž se ti mladí lidé potkávají, ať jsou to pediatři či jiné typy dětských lékařů. Když to vyslovím, tak si vždy představuji, jak se pediatři, kterých je strašně malinko, děsí, že po nich ještě budeme chtít odpovídat na nějaké dotazy, nebo dokonce chtít vyšetření.