Před týdnem představený konsolidační balík Fialovy vlády zahrnuje mimo jiné zvýšení DPH u čepovaného piva a zvýšení spotřební daně z lihu o deset procent v roce 2024 a o pět procent v každém roce 2025 až 2027. Mívá zdražení alkoholu v Česku dopad na množství jeho konzumace?

Záleží na tom, jestli jde o skokové zvýšení a jak je velké. Když to zvýšení není výrazné, tak se nic moc neděje. Jakmile je to skokové zvýšení, tak ano. Na pivu byla jen jediná výjimka ze základní sazby, a to sudové pivo v hospodách. Na ně se snížila DPH za minulé vlády na úroveň léků, takže nynější krok je jen napravením nějakého nesmyslu, který si populisticky usmyslel Andrej Babiš. Já jsem proti tomu byl už tehdy, když to říkal v Sobotkově vládě. Jako národní koordinátor jsem reagoval dost ostře, ale poté, co to Sobotka nepřipustil, to udělali v té další vládě. Přitom nedává smysl nechávat DPH na úrovni léků.

U tichého vína zůstala nulová spotřební daň, což se přičítá vlivu vinařské lobby a jihomoravských poslanců. Je opodstatněné, aby nešumivé víno mělo ve srovnání s ostatním alkoholem tuto výsadu?

Je třeba říci, že u problémových pijáků vedou levná vína, čúča a podobné pití. To není ta běžná produkce vinařů někde na jižní Moravě, to je zase něco jiného. Jde o opravdu levná vína kolem osmnácti korun. Když máte litr vína a litr piva, tak ve vínu je alkoholu víc. Člověku, který je na alkoholu závislý, se tedy vyplatí koupit si za tu cenu víc alkoholický nápoj třeba v PET lahvi. To frčí obzvlášť u lidí, kteří potom končí třeba bez zaměstnání, nakonec i bez přístřeší, nebo i u duševně nemocných lidí, kteří to pijí. Jinak je to v běžné populaci dost rozložené. Stále jsme země pivařů, to určitě ano, ale problémové pití se hodně přesunulo k vínům v plastu.

Česko se drží stále v popředí všech žebříčků, které vyjadřují spotřebu alkoholu na jednu osobu. Od vinařů ale v poslední době slýcháme, že konzumace vína především u mladých klesá. Jaký je tedy aktuální trend?