Pane Troško, jste jeden z nejoblíbenějších českých režisérů, pocházíte z venkova, žijete na venkově v rodných, a díky Vám slavných Hošticích, prozraďte našim čtenářům, na jaké jídlo od maminky vzpomínáte s láskou a nejraději?

Měl jsme to obrovské štěstí, že jsem se narodil do rodiny, kde se dobře vařilo a jedlo. Prababička, obě babičky, maminka, tetičky, všechny vařily prostě skvěle. Oba moji rodiče byli ze stejné vsi, takže jako dítě jsem si mohl vybírat, kde se zrovna uvařilo něco, co mi chutnalo. Jsem z myslivecké rodiny a červené maso mně nechutnalo, proto se doma také chovali králíci a to byla další pohroma. Byli pořád a všude. Tuto noční můru z dětství jsem dal do filmu Slunce, seno, jahody. Ano, já jsem ten ubohý Jiříček, který musel jíst králíky a co hůř, ještě pomáhat při jejich stahování! Děs a běs. Postupem času jsem doznal, že takový králík na smetanové omáčce nebo na paprice je opravdu velká dobrota, stejně jako dušený na česneku a majoránce, nebo s houbami a na bílém víně.

Maminka, stejně jako babičky, ovládala všechna jídla, která se na vsi v té době vařila. Jako každé dítě jsem miloval sladká jídla – v pátek, den postní, jsme mívali bramborové taštičky s povidly, posypané smaženou strouhankou a mákem, švestkové knedlíky, ovocné kynuté knedlíky, šlejšky, což byly bramborové šišky s cukrem a mákem, bramborové placky pečené jen tak na plátech plotny, maštěné sádlem, a hlavně vejce na všechny způsoby. Když jsem nejedl maso, byl jsem živ na vejcích. A to mi zůstalo dodnes. Nemít vejce třetí den, mám absťák! Obložená vejce, tehdy se říkalo ruská vejce, byla pro mě veliká pochoutka, doma mi dělali volská oka, míchaná vajíčka na cibulce a na jaře na kopřivách.

A pak polévky a omáčky! Oběd bez polévky není oběd. Kolikrát si vezmu dvakrát, třikrát polévku, a to druhé už mít nemusím. Miluju všechny kyselé polévky, kulajdy, kysela, stejně jako dršťkovou, hrachovou, hrstkovou, zelnici, polévku z kyselého mléka, oukrop, cibulačku, ovarovou…Omáčky taky všechny, koprovou, rajskou, křenovou, okurkovou, houbovou. Snad nejmíň svíčkovou, ta je taková nijaká. I když je tam kořenová zelenina, vývar a já nevím, co všechno, přece jen dávám přednost těm druhým. Grilované kuře spolu s biftekem, to je číslo jedna, dobře upravená ryba taky. Protože maminka neměla ráda skopové, nenaučil jsem se ho jíst ani já. Nedovedete si představit, jak jsem trpěl při natáčení filmu ve stepích střední Asie, kde nám vařili jen skopové! Nebudu se rozepisovat, abych vám nezkazil den, jen nastíním, že pro ně čím víc ovčího tuku, tím větší pochoutka. Ale ten smrad! Jedl jsem jen vejce a rajčata a panečku, jak krásně jsem zhubl.

Maminka znala naše chutě (mám mladšího bratra Pavla) a tak nám „vyvařovala“. Když jsem přišel do volyňské měšťanky (6-9 třída), okamžitě jsem si oblíbil školní jídelnu. Byl jsem vždy při chuti a chutnalo mně všecko, co uvařily, tudíž jsem se stal miláčkem kuchařek.

Prostě od maminky mi chutnalo všecko. Dodnes si rád dělám její sakumpak, jak nazývala rychlou polévku, která musela být u nás aspoň dvakrát do týdne. Dělá se tak, že do vařící vody vhodíte pár kuliček nového koření a pepře, dva lístky bobkáče, dva tři na kostičky rozkrájené brambory, trochu tymiánu, zavaříte závarkem ze smetany a hladké mouky, necháte přejít varem. Přilejete horký ocet a opatrně pustíte 4-5 vajec, lžící jen lehce zamícháte, coby se žloutky protrhly. Pokud máte houby, můžete přidat, tím nic nezkazíte. A kopr. Jak chcete.

A stejně oblíbená a rychlá byla její chlebová polívka. Pokrájené kůrky chleba nebo dva krajíčky staršího chleba dala vařit do vody, přidala sůl, pepř, majoránku, kmín, masox, chvilku povařila, přisypala nadrobno nakrájenou cibuli a česnek, zakvedlala dvě tři vejce. Po odstavení přidala kousek másla. A do talíře dvě lžičky smetany, ale nemusí být, chlebovka je dobrá i tak. A můžete posypat petrželkou, tou nikdy nic nezkazíte. Dvě obyčejná, vesnická lidová jídla, ale chutná a zdravá!