Ve své knize Jeden rok konzervativní publicistiky píšete o neomarxismu v Německu. Můžete uvést nějaké nejkřiklavější příklady aplikace této ideologie v praxi?

Například feminismus v Německu dospěl do podoby, kdy bez velkého přehánění lze říci, že po celém Německu existuje hustá síť jakési feministické policie, která dozírá na provoz univerzit, ministerstev, úřadů, institucí i velkých firem. Mají tam systém takzvaných beauftragte, pověřenců, což jsou většinou ženy, ale někdy i muži. A na to mají spolkové i zemské zákony, podle kterých těchto pověřenci mají obrovské pravomoci, co se týče prosazování úplné parity mezi muži a ženami ve všech ohledech. Feminismus je naprosto integrální součástí politického veřejného života.

Vede to k tomu, že řada mužů je doslova zastrašená. Nevinný vtípek o ženách vás dnes může stát kariéru. To se již vícekrát stalo. Mnohé ženy toho zneužívají. Jsou častá obvinění ze sexuálního obtěžování. A to dokonce i uvnitř politických stran, kdy to vede často ke kuriózním a trapným situacím a sporům. Jsou tam kvóty na místa žen na kandidátkách, a to nejen u Zelených. Feminismus v této podobě je nepochybně důsledkem neomarxismu z konce šedesátých let. A pak existuje zrůdná odnož, takzvaný genderismus, který směřuje k popírání biologických rozdílů mezi pohlavími a pohlavími.

Další věcí je sexualizace. Sexuální svoboda byla jedním z hesel studentských vůdců z roku 1968. V některých německých zemích, například v Hesensku, se proti vůli rodičů do učebních osnov zavádí ofenzivní sexuální výchova, která není tím, že by děti byly seznámeny s biologickými záležitostmi a základně poučeny, ale tato sexuální výchova v německém podání směřuje k tomu, aby děti v rané pubertě přijímaly homosexualitu či rozrůzněnou sexuální identitu jako něco úplně normálního, co si mohou také libovolně zvolit a kdykoli změnit. Aby to nejen tolerovaly, ale přijímaly jako obohacení německého společenského a kulturního života. Heslo o „sexuální mnohosti“ je dnes na denním pořádku.

V Hesensku se rodičovské svazy postavily proti této rané sexualizaci, kterou prosazuje vláda Zelených a sociální demokracie, ale neuspěly. Prostě ministerstvo rozhodlo, že to je politika té země a rodiče, že do toho nemají co mluvit. Zděšení rodiče u svých třinácti- až čtrnáctiletých potomků nacházejí učebnice sexuální výchovy, které jsou de facto učebnicemi pornografie.

Vy sledujete to Německo. Můžete zmínit i nějaké šílené případy týkající se migrace? Víme, že mnohdy policie nechce řešit znásilnění a sexuální napadení či imigranti znásilnili nezletilé chlapce...

Připomněl bych případ Freiburgu v Bádensku-Württembersku, kde afghánský imigrant, který přišel v roce 2015, spáchal jednu či dvě vraždy. Toto město si velice potrpí na svou toleranci a otevřenost a kulturní a náboženskou pestrost. Paradoxně tou zavražděnou byla dívka, která se angažovala v pomoci imigrantům. Stala se obětí willkommenskultur, kterou sama podporovala... Obyvatelé města z toho byly zděšeni. Ale orgány města se snažily celou věc postavit do takového světla, že ten případ se musí uchopit tak, aby to nenahrálo takzvaným extremistům z Alternativy pro Německo. To je obecný postoj elit.

A pak bych také připomněl, že Berlín je dnes město, které je již ze dvou pětin neevropské – jde o migranty, potomky migrantů či lidi s takzvaným migračním pozadím. Tam jsou obvody, kde má strana Zelených, což je podle mě extremistická strana, absolutní většinu. Dnes je v tom městě rot-rot-grün vláda, tedy koalice SPD, Zelených a Die Linke. Tato koalice chce Berlín, který byl již předtím velmi multikulturní a takzvaně humanistický, posunout doleva. Vzali si heslo, že Berlín bude duhový, což je odkaz na sexuální menšiny, které chtějí preferovat.

Četl jsem v týdeníku Junge Freiheit, který pravidelně sleduji a který je jedním z mála kritických týdeníků, o berlínských dívkách, které se musejí z nějakého důvodu ze škol či z práce vracet večer či v noci domů metrem, že mají obrovské problémy s bandami migrantů, Afričanů a Arabů, kteří se potom metru potulují a pořádají na ty dívky jakési hony. Tyto slečny mají obrovský problém se jim vyhnout. Než dorazí policie, je pozdě. Jsou ve večerních hodinách vystavené nebezpečí. Řada žen, když chodí běhat v Berlíně, ale i jinde, musí volit trasy, kde ví, že se nezdržují skupiny migrantů. To jsou lidé, kteří berou drogy, nemají práci a obtěžují je a napadají. Německo se pod tlakem migrace zásadně mění.