Média v těchto dnech hodnotí prezidenta Miloše Zemana, který po více než 33 letech odchází do politického důchodu. Jak to vidíte vy, není jeho kritika místy až přehnaná?

Úplně to v této době nesleduji a nedovedu proto posoudit, co o něm novináři píší, ale sám u Miloše Zemana rozlišuji dvě období. První je jeho role v 90. letech, kdy byl hrozně důležitý pro sociální demokracii. Přišel a sdělil, že nemá cenu, aby sociální demokracie byla stranou na okraji politického spektra, která se pokouší získat svých 10 procent voličů, ale má smysl pouze tehdy, přijde-li s alternativním pohledem na svět a jiným názorem, než jaký tehdy představovala vládnoucí ODS. Prosazoval, že je nutné jít do střetu se světem Václava Klause a politiky, kterou vytvořil. Toto období bylo nesmírně podstatné, protože pobyt v politice má smysl tehdy, jestliže člověk přichází s celkovou vizí a konceptem toho, jak chce spravovat společnost. 

Podněty, které tenkrát Miloš Zeman přinesl, byly pro další vývoj sociální demokracie naprosto zásadní. Pro některé členy to možná zpočátku bylo trochu překvapivé a možná to byly ambice, které přesahovaly jejich schopnosti je vůbec dohlédnout, ale byly správná a přinutilo to sociální demokracii k odpovědím na hlavní politické otázky a nabídkou vlastního vidění světa, alternativní k tomu, co prosazovala vláda Václava Klause. 

Jak by to celé šlo shrnout?

Jednoznačně to lze shrnout výrokem Miloše Zemana, že sociální demokracie vejde do Strakovy akademie hlavním vchodem s tím, že nic menšího nemůže být politickým cílem politické strany než být vládnoucí stranou a realizovat svou vizi. To bylo podle mě velké.

Zmínil jste známý výrok o vstupu do Strakovy akademie. Co tedy premiérské období Miloše Zemana?

Funkci premiéra vykonával v plné síle, a přestože je možné s ním polemizovat a rozebírat celou řadu věcí a hodnotit něco kriticky, myslím, že udělal řadu důležitých a významných věcí. Zeman jako premiér přebíral zemi v dost velké ekonomické krizi, ze které dokázal najít cestu. Podnikl zásadní kroky jako například privatizace bank, dokázal dělat zahraniční politiku a stal se významným partnerem zahraničním politikům té doby. Bylo pozoruhodné, jak dokázal zemi nasměrovat a přijmout celou řadu důležitých rozhodnutí.