V eseji Vzestup neliberální demokracie publikované v roce 1997 označil americký politolog Fareed Zakaria Polsko, Maďarsko a Česko za liberální demokracie. Myslíte si, že je to stále pravda?

Odpovězme si přímo Fareedem Zakariou z roku 2003, přesněji jeho knihou Budoucnost svobody. V ní se vrací k otázce liberální demokracie v bývalých diktaturách a konstatuje, že tyto země s pramalým zázemím ústavnosti a liberalismu mají hodně daleko k západnímu vzoru. Podle něho je to nejlépe vidět na putinovském Rusku, o němž Zakaria říká, že pořád hrozí, že poté, co rozdrtí opozici, zadusí média a zakáže politické strany, se prostě stane špatným carem.

V současném světě narůstá stále více neliberálních demokracií se směsicí demokracie a autoritářství a i voliči v Česku mají větší zájem o volené autokraty. Dokladem je vítězství politického autokratického subjektu ANO, který si zahrává s myšlenkou „tyranie většiny“. Tento subjekt nectí vládu práva a proto je v jeho čele trestně stíhaná osoba.

Co Česko podle vás čeká při prohlubování jakési "tiché dohody" prezidenta Zemana a premiére Babiše?

Prezident Miloš Zeman a trestně stíhaný premiér a bývalý agent StB Andrej Babiš dlouhodobě pracují na tom, aby omezili ústavní liberalismus a podkopávali svobodu demokracie. To vede, jak upozorňuje Zakaria, k centralizaci moci. Oba politici využívají své autokratické schopnosti, aby například nebylo dosaženo demokratického kompromisu a nemohla být ani po osmi měsících zvolena legitimní demokratická vláda.

Teoretik chaosu, filosof a publicista Miroslav Vodrážka.

Nemyslíte si, že většina pražských intelektuálů přehání nebezpečí, které vidí v působení Miloše Zemana na Hradě?

Fareed Zakaria není žádný pražský intelektuál, když nepřímo považuje i Česko za zemi s pramalým zázemím ústavnosti a liberalismu. Prezident Miloš Zeman patří právě k politikům, kteří omezují ústavní liberalismus a má zalíbení v systému ne nepodobnému diktatuře, byť s větší legitimitou. Připomeňme si Zemanovy dávné kauzy typu Bamberg, Olovo nebo jeho otevřený spor s tajnými službami ohledně výroby jedu novičok. O pramalém zázemí ústavnosti a liberalismu svědčí i stařecky trucovitý a nezákonný proces prezidentova nejmenování, který se netýká jen profesorů. Například členem etické komise pro ocenění účastníků protikomunistického odboje nejprve jmenoval Karla Srpa staršího, agenta a bývalého člena KSČ, a to přesto, že příslušný zákon vylučuje takovou osobu. Když neprošel, prezident Miloš Zeman už nikoho jiného do komise nejmenoval. Jedná jako by byl nad zákonem.

Vy jste třeba kritizoval Česko - ruské diskusní fórum. Vždyť takových fór pořádá neziskový sektor nespočet a nikdo je za to nekritizuje...

Kritizoval jsem zejména text memoranda. Za moskevský institut mezinárodních vztahů ho podepsal Anatolij Torkunov, který byl v letech 1983 až 1986 tajemníkem na sovětské ambasádě ve Washingtonu. Z institutu mezinárodních vztahů se v minulosti běžně rekrutovali příslušníci KGB. Torkunov je člen nechvalně proslulé Komise bojující proti snahám o falšování historie a stál i za vyhazovem profesora Andreje Zubova.

Na zmiňovaném fóru vystoupil badatel Adam Hradílek, který ilustroval, jak v současnosti Rusko, potažmo jeho historici falšují historii. Oficiální název je Česko-ruské diskuzní fórum, jenže byť slovo „fórum“ znamená „veřejné místo“, obě strany se dohodly, že fóra budou neveřejná a uzavřená i novinářům. To je orwellovština.

V textu memoranda se také píše, že jde o platformu umožňující široký a otevřený dialog o aktuálních politických otázkách. V následujícím odstavci se ale zas tvrdí, že se musí zabránit politizaci diskutovaných témat. Takže diskuze o anexi Krymu musí být depolitizovaná. To je další příklad orwellovštiny - respektive z textu vane duch Sovětského svazu.

Není pravda, že se jinde fóra nekritizují. V zahraničí je to ještě horší. Například z Německo-ruského fóra odešla v roce 2014 celá řada známých osobností s kritikou, že se tam dělá proputinovská politika. Tato fóra jsou standardní součástí ruské vlivové infiltrace a ruské informační války.