Dá se říci, že i druhá cesta prezidenta Miloše Zemana do Číny vzbudila rozporuplné reakce. Jaký význam pro Českou republiku jí přisuzujete?

Považuji to za naprosto výjimečnou situaci, že český prezident jel do jedné z nejmocnějších zemí světa. Byl tam nejen uctít památku obětí druhé světové války, jak už bylo mnohokrát opakováno, ale byl i přijat prezidentem mocné Číny, která má téměř jednu a půl miliardu obyvatel, ohromnou ekonomiku, velkou perspektivu a k tomu úvěruje víc než polovinu světa. Když tak malé zemičce, jako jsme my, věnuje její první muž takový čas, tak to něco znamená. To, že náš pan prezident přivezl některé kontrakty a podepsané dohody, je unikát. Čína tak vstoupí na veliký evropský trh prostřednictvím naší země. Tak to můžeme být jenom hrdi na to, že náš prezident byl jediným prezidentem z Evropy, který byl přijat.

Vedle nepopiratelných ekonomických přínosů se hovoří i o politických dopadech. Ještě před prezidentovou návštěvou Číny hovořil Karel Schwarzenberg o tom, že mocným lezeme kamsi. Není to tak v podání Miloše Zemana?

Vůbec ne. Řekl bych, že musíme mít pozitivní vztahy se všemi zeměmi světa, ať už je to Rusko, Čína, Spojené státy, Kanada, Austrálie. Prezident do Číny jel a jel tam s určitým cílem. Tudíž tam byla jak politická, tak také ekonomická stránka. A ta je pro nás naprosto nejvýznamnější, protože když uvážíme, že osmdesát procent našich produktů jde do zahraničí a západoevropský trh už je pro náš export celkem vyčerpán, tak musíme hledat nové a nové trhy pro naši výrobu. Když nebudou exportovány výrobky, tak to bude mít samozřejmě zpětný dopad na výrobu. Ta bude omezována, následně budou lidé propouštěni z práce, a to bude mít negativní dopad na naši ekonomiku. Takže prezidentova cesta byla určitě správná. Stejně tak, kdyby jel do Indie, do Jihoafrické republiky či kamkoli jinam, kde je další potenciál pro náš export, by to bylo jenom dobře.