Pane kancléři, co se ve Vašem životě změnilo od okamžiku, kdy sedíte tady na Pražském hradě?

Téměř všechno. Nastal obrat o 180 stupňů. Do té doby jsem byl člověk z jiné strany planety, soukromý podnikatel, který „bojoval a nesnášel“ z titulu výkonu své funkce státní úředníky. Dnes jsem na druhé straně řeky, mezi úředníky patřím. Samozřejmě se změnilo i to, že jsem velmi málo doma, nemám čas na své záliby, velmi málo se vídám s manželkou. Velmi významně se mi změnil život.

Z podnikatele úředníkem, to zní strašně. Být podnikatelem má přeci jen určitá pravidla, jste sám svým pánem. Jak snášíte změnu?

Snáším, protože musím. Zase na druhou stranu to ale není žádné příkoří. Je to příjemné snášení, možnost se pohybovat po boku prezidenta Miloše Zemana. Dříve jsem si ale rozhodoval vše sám, kdy budu vstávat, kdy půjdu na fotbal, kdy na pivo, kdy půjdu spát. Nyní si plánuji pouze to, kdy přijdu do práce. Poté je to již na agendě Miloše Zemana, činnosti za Kancelář prezidenta republiky a pak na samotném chodu Kanceláře prezidenta republiky. Jsem člověkem, který musí přijímat termíny, být na místě, setkávat se, podepisovat, rozhodovat, dělat porady. Tohle všechno je pro mě novum.

Už jste toho v některé chvíli zalitoval, řekl jste si, proč já do toho vlezl?

Zalitoval jsem v momentě, kdy vás honí média. Neměl jsem s tím zkušenost. Nejsem člověk, který by se nad to uměl povznést. A najednou se objeví informace s prověrkou, stokrát jsem vysvětlil, že máme podložené informace v rámci směrnic a zákonů, že nikde neexistuje nařízení, které by mě nutilo prověrku tu a tu mít. Že je to má vlastní iniciativa... Nenavykl jsem si a nikdy nenavyknu. A tam si leckdy řeknu, zda mi to stojí za to. Je to ale práce zajímavá, dělám servis pana prezidenta. Toho jsem nikdy nelitoval.

Máte obavu z toho, jak dopadnou volby?

Strach a peníze jsem nikdy neměl. Takže obavu nemám, sobecky, co se týče SPOZu, tak jsem byl jeden ze zakládajících členů, jeden z prvních předsedů krajské organizace. Vývoj byl velmi dynamický, SPOZ je dnes v nejlepší kondici, do sněmovny se určitě dostane, za tím si stojím.

Co říkáte té drobné peripetii s panem Šloufem? Ještě před pár měsíci byl nepřítelem státu číslo 1 a ti samí novináři nyní píšou, jak je pan Šlouf v právu a zbytek světa je nedemokratický...

Vy jste to popsal téměř trefně a přesně. Do určitého období to byl nejdémonizovanější člověk, největší belzebub České republiky, aparátčík, komunistický člověk... Dneska ta samá média říkají, že je to mučedník, Johanka z Arku. Nechtěl bych se k tomu již vracet. Není to o panu Šloufovi, jde o hru médií, která vládnou světu a bohužel i České republice.

Kdo jsou nejsilnější hráči SPOZu, teď pár dní před volbami?

Já jsem strašně rád, že jsme to nepostavili na jednom lídru. Protože těch osobností, jak vidíme v ostatních stranách, kde mají vyprázdněnost, tak když napočítám u nás ve SPOZu pět ministrů, napočítám mou osobu, a to o sobě nemám velké mínění, napočítám Radka Augustina, tak nám přišlo naprosto logické, že těch osobností v těch krajích máme natolik, že by nebylo správné někoho upozaďovat či naopak vyzdvihovat. Táhneme jako kolektiv SPOZ, nemáme jednoho šampiona, jednoho favorita.

Domníváte se, že volby mohou vyprodukovat silného hráče, teoreticky lídra SPOZ? Nemohl by jím být pan Pecina?

To si nemyslím, že by Martin měl tyto ambice. To bychom mohli ještě vyjmenovat pana Lukla, pana Tomana. Naše spolupráce se odvíjí na bázi profesionality. Přijali jsme je jako odborníky, kteří jsou velkou poptávkou v celé společnosti. Řešíme odborné záležitosti, dostat se do Parlamentu, tak abychom mohli říci: My narozdíl od laiků, neumětelů, tady máme lidi, kteří mohou naskočit jako odborníci na jakýkoliv post v rámci své odbornosti. To, jak se bude SPOZ vyvíjet po volbách, je relativně daleko, sjezd máme za rok a půl. Může dojít k vyprofilování jiných osobností, může se stát strašně moc věcí. Ale dnes nepředvídám a nepředpokládám, že tím, že máme osobnosti, které jsme před půl rokem neměli, že by jejich ambicí bylo stát se předsedou SPOZu.