Rozhodnutí Britů o odchodu z Evropské unie vyvolává stále obavy z dopadů pro Velkou Británii i Evropskou unii. Překvapilo vás, jak se Britové rozhodli?

Asi čtrnáct dní před Brexitem jsem si myslela, že hlasování bude těsné, ale že výsledek vyzní pro ty, kteří chtějí v Evropské unii setrvat. Čím více se blížilo to rozhodnutí, začínala jsem se bát, že Británie odejde. A to proto, když jsem slyšela, co vzkazují do Velké Británie evropské veličiny jako Jean-Claude Juncker nebo Martin Schulz. A říkala jsem si, co bych dělala, kdybych byla Britem a slyšela takové vzkazy jako třeba ten, že s dezertéry se nikdo nebude bavit. Uvědomila jsem si, že by ustoupil rozum emocím a šla bych jako sebevědomý člověk a reprezentant nějaké země hodit hlas pro odchod. A tehdy už jsem se začala trochu bát. V noci 23. června, kdy probíhalo ve Velké Británii referendum, jsem nespala, sledovala jsem různé televizní kanály, britské i jiné, kde nabíhaly výsledky hlasování z jednotlivých okrsků. A kolem třetí hodiny ráno se ukazovalo, že k Brexitu dochází. Měla jsem smíšené pocity, že z Evropské unie odchází země, která přicházela s racionálními návrhy a která tlačila na to, aby byrokracie byla omezována, a zůstávají země, které, jak teď slyšíme, hodlají naopak Evropu posilovat třeba i prostřednictvím společné měny apod. Britské referendum vůbec nemíním komentovat, protože ctím, že to je vnitřní rozhodnutí země, my musíme srazit podpatky a říci, takhle se lidé rozhodli a přes to nejede vlak. Ale je mi velmi líto, že Británie odchází.

Vy tedy nepatříte k části ODS, která se raduje z odchodu Velké Británie z Evropské unie, protože to považuje za začátek rozpadu evropského společenství, které neustále kritizuje a proti němuž bojuje? Jaké nálady v ODS podle vás převažují? Je mi jasné, že statistiku nemáte.

Statistiku opravdu nemáme a pohledy jsou smíšené. Nechci mluvit za některé z mých kolegů, abych to špatně nevykládala, ale u mne je to pocit ztráty. Obávám se jejich vystoupení, i když rozumím tomu, že Evropská unie potřebovala konečný impuls, aby se začala vzpamatovávat. Ale ani po britském rozhodnutí nevidím nějaké racionální postoje. Proto se obávám, že evropský tým bude oslaben, když vidím, že zbudou sociálně slabé státy, které Evropská unie musí saturovat mnoha stovkami miliard euro, například Řecko, které zůstávají, a takové země, které by mohly být štikami v rybníku, odcházejí. A obávám se i proto, že Evropská unie nemá žádný plán, co udělá teď. Evropští politici si blazeovaně říkali, my je vystrašíme a oni ještě nakonec rádi zůstanou; teď na to koukají, svádí vinu jeden na druhého, ale žádný plán si pro tuto příležitost nepřipravili. A to mne děsí ještě víc než samotný fakt, jak se Britové rozhodli. Placení odpovědní lidé ve strukturách Evropské unie přece věděli, že se k tomu schyluje, a měli mít připraven plán A i B. A hodinu poté, kdy byly výsledky britského referenda vyhlášeny, měli vystoupit a říci: dobře, respektujeme rozhodnutí britského lidu a teď se budeme bavit o tom, jak to bude probíhat, najdeme s Brity společnou dohodu o tom, kdy budou chtít odcházet, jak se to bude provádět, a zároveň reflektujeme, že to byl výsledek naší neúspěšné politiky, proto část nás podává demisi. Nejen Cameron má odcházet, ale odejít by měl i Jean-Claude Juncker, Martin Schulz. A ti, kteří přijdou po nich, by měli mít od nich připravenu strategii, co se musí stát. I když oni připraví nějakou nápravu, nemohou už být součástí této nápravy. Ale to se nestalo.

Říkala jste, že kdybyste byla na místě Britů a slyšela výhrůžky, které před referendem směřovaly z Bruselu, také by u vás zvítězily emoce nad rozumem. Znamená to, že Brexit nepovažujete za rozumný a výhodný ani pro Velkou Británii? Britové například doufali, že se odchodem z Unie zbaví migrantů ze střední a východní Evropy, kteří jim berou práci a zatěžují jejich sociální a zdravotní systém.

Nevím, ale myslím, že pro Brity byli migranti z východní Evropy daleko menší zátěží, než je pro zbytek Evropy migrace, která přichází z muslimských zemí. A to krátkodobou i dlouhodobou. Protože jsem slyšela různé ekonomy a představitele zaměstnavatelských svazů v Británii, kteří říkají, že ve službách, ve zdravotnictví pracují ti lidi z východu, oni mluví o Polácích, ale bezpochyby míní i Čechy, a že si váží jejich pracovitosti a jejich schopností a že bez nich by některé sektory, například zdravotnictví, vůbec nefungovaly. Myslím, že i kdyby se tam ten milion lidí, kteří přišli ze středoevropských a východoevropských zemí, usadil, tak v dalších generacích nebude pro Velkou Británii v žádném případě takovou zátěží, jakou kulturně i sociálně představují migranti z muslimských zemí, kteří s námi společné kořeny nemají a nehodlají se do naší společnosti integrovat. Já jsem ve Velké Británii nezaznamenala nějaké problémy s tím, že by se Středoevropané neuměli integrovat. Zaznamenala jsem výtky, že jaksi kazí pracovní trh, ale to umí společnost nějakým způsobem zvládnout, avšak to, co se děje v Německu s milionem příchozích, jak se rozpadají N-zóny ve Švédsku nebo ve Francii, kam už státní aparát nedosáhne, se v Británii nedělo.