V čem jsou tyto Vánoce z hlediska atmosféry jiné než předchozí?

Pozoruji to, že lidé jsou čím dál více podráždění. Stále se setkávám s lidmi, hodně cestují a mám pocit, že jsou hodně silně unaveni. Atmosféra ve společnosti není nejlepší. Na druhé straně vidím i to, že lidé dokáží vyjít ven, na náměstí, dají si tam punč nebo svařené víno. To je zase ta pozitivní stránka. Tak věřím, že si všichni užijí Vánoce, že zapomenou na problémy. Doufám, že budou mít i nějaké peníze, aby si dopřáli i trochu hodování a Ježíška.

Mění se podle Vás přístup lidí k sobě navzájem, pociťujete i méně solidarity?

Řekl bych, že solidarita funguje. Je paradoxní, že čím chudší je společnost, tím více je solidární a čím je bohatší, tím méně. My jsme někde na tenké hranici mezi normálním životem a situací, kdy člověk ztratí zaměstnání, bydlení a dostane se do existenčních problémů. Někde jsem četl, že většina lidí má úspory na to, aby přežili maximálně tři měsíce bez práce, to je docela málo. Před lidmi, kteří pomáhají ostatním, hluboce smekám. Možná podporují druhé i proto, že si uvědomují, že se třeba i oni mohou dostat do situace, kdy budou potřebovat pomoc od ostatních. Možná si řeknou: „Musím mít otevřené srdíčko, protože kdybych já přišel o práci, tak se zase najdou ti, kteří mě nad vodou podrží.“

Pojďme na chvíli hodnotit. Co přinesl rok 2013 dobrého a co špatného v České republice?

Negativní bylo určitě zklamání z politického života. I atmosféra v politice na veřejnost působí. Čím dál více jsou pošlapávány osobní autority, a když se objeví, tak zase ostatní dělají všechno proto, aby dotyčného shodili. Co dál pozitivního? Já jsem obecně pozitivní člověk a snažím se řídit heslem, že nikdo není tak špatný, aby v něm nebylo i něco dobrého. Věřím tomu, že pozitivní věci se u nás odehrávají. Já jsem orientovaný na sociální problémy a právě tady cítím lidskou solidaritu, o které jsme už mluvili. Obecně život je pozitivní jako takový, jen tu a tam se něco stane, co nás trápí.

Když jste hovořil o autoritách, myslíte si, že nám chybí osobnost jako byl Václav Havel?

Zrovna jsem na něho teď myslel. Pan prezident Havel byl mimořádná osobnost a chybí nám. Už je to dva roky, co zemřel a o to více si jeho autoritu idealizujeme. Řekl bych, že svatozář kolem něj bude zářit každý další rok více. Trošku tomu nahrává i politické vedení státu včetně prezidenta. Nám se po prezidentu Havlovi bude čím dál tím více stýskat.

Stále se dnes diskutuje o církevních restitucích. Neubližuje vlastně samotnému křesťanství získání takového majetku?

Není úplně fér ze strany politiků, že s touto kartou stále hrají: před volbami, po volbách, v koaličním vyjednávání. Jde trošku o zneužívání této problematiky. Přitom spousta lidí nemá ani představu o podstatě restitucí. Ta částka, která má ke konci roku přistát na účtu církví, je zanedbatelná v porovnání s rozpočtem státu. U nás přitom mizí miliardy korun kvůli různým aférám a to je hrozné. Mě přístup politiků mrzí a církvi to ubližuje, ale z dlouhodobého pohledu věřím, že církev bude správně hospodařit a vybuduje si určitý kredit. Mám sestru, která je řeholní sestrou, a pracuje ve zdravotnictví v Německu a vidím na příkladě jejich katolické nemocnice, že všichni chtějí jít právě do katolické nemocnice. Lidé si takovou péči přejí a chtějí, aby tam byly sestřičky, protože to je záruka určité kvality služeb. Prezident si také převzal sestřičky boromejky po prezidentu Havlovi. Někdy se nám církev hodí a někdy ji využijeme jen proto, abychom získali politické body, protože tato společnost církev nemá ráda.

Ještě bych se vrátila k osobnostem. Jak ovlivňuje život třeba i u nás papež František?

Já mu osobně říkám Franta a tím dávám najevo obrovské sympatie, které k němu mám. Považuji ho doslova za přítele, i když je to člověk, který je vzdálený, mně, vesnickému faráři. Je to mimořádná osobnost, která oslovuje všechny lidi, nejen ty, kteří do kostela chodí. Myslím si, že ještě udělá hodně velkých rozhodnutí, kterými se zapíše do dějin.

Můžete na závěr ještě pár myšlenek k vánočním svátkům?

Myslím, že existuje spousta krásných příkladů toho, jak bychom se měli chovat a co bychom měli dělat. Vánoce jsou svátky, kdy bychom měli i požádat o odpuštění, nebo se omluvit. Věřím, že i k tomu mnoho lidí Vánoce využije.