Zajímala jste se někdy nějak aktivně o politické dění u nás?

Již od malička jsem byla konfrontována se dvěma „světonázory“. Můj děda muzikant byl velmi levicově zaměřený, prošel koncentračním táborem v Terezíně a po válce se vrátil s podlomeným zdravím. Můj otec, kterého jsem jako malá holka samozřejmě milovala, komunisty nenáviděl. Když jsem trochu vyrostla, poslouchala jsem s otcem Svobodnou Evropu. Znělo nám to tenkrát jako rajská hudba. Dnes si samozřejmě uvědomuji, že to byla prakticky stejná propaganda jako ta bolševická, ale tenkrát jsme to tak nechápali a těšili jsme se, že socialismus padne a budeme se mít jak v ráji. Jako hudebnice jsem byla vždy zvyklá starat se o sebe sama a vždy jsem si cenila svobody tvořit, koncertovat a cestovat.

Jak jste prožívala rok 1989?

Na konci osmdesátých let jsem přijala nabídku populární skupiny Schovanky a stala jsem se jejich zpěvačkou. Jezdily jsme hodně do zahraničí, a to pro mě znamenalo nejen profesní růst, ale i možnost poznávat „Západ“. O to víc jsme se v roce 1989 těšili na svobodu a s manželem jsme nadšeně chodili na demonstrace. Dobře si pamatuji, že naprostá většina lidí tehdy nestála o návrat tvrdého kapitalismu, který si ještě mnozí, podobně jako můj děda, pamatovali z první republiky. Václav Havel nás ale ubezpečoval, že nic takového nehrozí. Pravda je, že výrazný růst životní úrovně se po revoluci ještě zrychlil a všichni jsme byli šťastní. Časem jsem začala chápat, že to pozlátko kapitalismu fakticky drží Čína svou obrovskou levnou produkcí a také rostoucí astronomické dluhy všech západní zemí.

V roce 2015 jste několikrát vystoupila na akcích proti přijímání migrantů. Jaké jste měla na své tehdejší počínání ohlasy?

Cítila jsem jako občanskou povinnost podpořit kritické hlasy vůči nekontrolované migraci. Nelituju toho, ale když se jednotlivé politické proudy a hnutí začaly přetahovat o to, který je ten správný a jediný, zase jsem se stáhla a věnovala jsem se jen hudbě. Mrzely mě některé reakce, které jsem si za svůj postoj musela vyslechnout. Zvláště se mě dotýkala všechna ta nařčení z rasismu. To je absurdní. Jako dítě jsem trávila celé prázdniny s černými dětmi kulturního atašé z Guiney, který bydlel v našem domě. Tatínek ovládal jazyky, a tak se brzy spřátelili a jeho děti jezdily na naši chatu. Také je mezi muzikanty mnoho Romů a jsou obvykle výborní. Vadí mi jen ti, kteří se rozhodnou pouze nás využít k získání pohodlného života, bez toho, že by byli ochotni pracovat stejně tvrdě, jako jsme zvyklí my po celé generace.

Co vás tedy přinutilo se znovu zapojit do politického dění? Co vás přesvědčilo k tomu, abyste přijala místo na kandidátce Volného bloku?

Začátkem roku 2020 začal celosvětový podvod jménem Covid 19. Samozřejmě jsme se ze začátku také báli, že se jedná o skutečně nebezpečnou nemoc a začali jsme rychle shánět informace. Již po několika týdnech bylo jasné, že je to celé zinscenovaná bublina, sloužící pouze k ohlupování a ovládání lidí. Za celou dobu nebyla ani v jednom okrese splněna podmínka pro vyhlášení epidemie.

Bylo mi jasné, že nejde o zdraví, že jsme svědky velkého politického divadla. A co se politikou zkazí, musí se politikou také napravit. Vždy jsem aktivně apelovala na lidi v mém okolí, aby využívali svého občanského práva a chodili k volbám. I když se mezi stranami vybíralo čím dál hůř. I my s manželem jsme se začali rozhlížet a hledat subjekt, který by dobře reprezentoval naše zájmy a postoje a dobře by nás hájil.

Volný blok nás zaujal, sledovali jsme pány poslance Volného a Bojka. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že s nimi budu spolupracovat tak úzce. Jenže člověk míní, doba mění. Někdy i drobné události mohou nabýt pro člověka zásadního významu.

Znám se s paní Volfovou ještě před rokem 2015, ale při protiimigračních demonstracích jsme se více sblížily. A jako zahradnice zahradnici jsem jí slíbila nějaké sazenice rajčat, které jsem vypěstovala ze semen. Stalo se, že se pro ně stavila s plnou parádou. Přijela cestou z mítinku volebním autobusem a s celým osazenstvem včetně pánů poslanců Volného a Bojka. Strávili jsme příjemné odpoledne v dlouhé debatě, mohla jsem poznat jejich cíle, jejich přání a také jejich odhodlání a nasazení. Velmi mne to oslovilo a později jsem jako nezávislá kývla na nabídku kandidovat.