Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak, který pracoval pro zpravodajský portál Aktuality.sk. Zemřela i jeho partnerka. Oba byli zastřeleni. Že jejich smrt souvisí s novinářskou prací Kuciaka už potvrdila policie. Novinář Ondřej Kundra na sociální síti poznamenává, že takto to dopadá, když někdo v legraci hovoří o zabíjení novinářů: „Chytnout za hlavu by se měli všichni ti, kteří novinářům vyhrožují. V Česku k jejich likvidaci nabádá například prezident Zeman, a není v tom rozhodně sám,“ psal na Twitteru… 

Vražda dvou mladých lidí, kteří měli život před sebou, je obrovská lidská tragédie a bolest pro jejich blízké. Skutečnost, že vražda páru podle policie souvisela s Kuciakovou prací, pak tuto lidskou tragédii posouvá do další roviny. Z té musíme být otřeseni my všichni, protože do svobodné, standardní a vyspělé země podobné mafiánské praktiky patřit nemohou. Novináři by ve standardní zemi neměli pracovat se strachem o svůj život. Využívat však tuto tragédii k útoku na prezidenta Zemana, i když byl jeho pokus o vtip na téma likvidace novinářů podle mě naprosto nepatřičný, ale také odmítám. Je to tragédie, na kterou velmi nepovedený a velmi nepatřičný Zemanův vtip samozřejmě žádný vliv neměl. Nerozehrávejme podobné hrátky.

Proběhly připomínky Vítězného února. Novinář Pavel Šafr napsal: „Česká společnost je zasažená infekcí bolševismu, která měla v plebejském národě příznivé podmínky růstu. Rovnostářství, závist, xenofobie a nízký majetkový stav většiny obyvatelstva vedl už po první světové válce k rozšířenému názoru, že zemědělskou půdu je možné konfiskovat, a tedy ukradnout. Antiněmecká hysterie pak Čechy po další válce dovedla k myšlence okradení německých občanů, čímž byl tak masivně narušen právní pořádek, že následné znárodňování českého majetku už nepřišlo nikomu divné. Prosovětské a proruské emoce, touha krást, nedostatek slušnosti a náboženské víry, absurdní husitská legenda a rozvrat přirozených hodnot. To vše vedlo Čechy ke komunismu. V roce 1946 volilo komunistickou stranu více než 40 procent Čechů. Pro ruské okupanty jsme byli nádherné sousto. Sami jsme si v Únoru 1948 vlezli na pekáč. Sovětští poradci mohli být s námi spokojeni.“ Je to správný historický výklad? Je naše společnost nemocná bolševismem? A hlavně: Je díky tomu teď ohrožena demokracie stejně jako v roce 1948?

Nechci a nebudu se pouštět do komentování jednotlivých vět pana Šafra, já bych podobná slova určitě nevolil, nikdy bych si o našem národu nedovolil říci, že je plebejský. Proto nabídnu, byť vzhledem k formátu rozhovoru v nutné zkratce, svůj pohled na tragické 70. výročí komunistického puče. Komunistický puč, respektive únorové události nespadly zčistajasna z nebe, šlo o vyvrcholení dlouhodobého politického, intelektuálního a společenského pohybu. Komunismus nám nebyl importován navzdory přání většiny tehdejší společnosti někým zvenku. Půdu pro jeho nástup jsme si vytvořili v naší zemi sami. Definitivní převrat pak určitě usnadnila slabá demokratická politická reprezentace, která nebyla schopna personálně a programově být komunistům alternativou. Nástup komunismu ale umožnilo i tehdy převládající kolektivistické, levicové smýšlení sdílené a šířené i takzvanou intelektuální elitou. To sehrálo obrovskou roli, nebylo to jen o dělnicích, jak by mohly dostupné černobílé obrázky tehdejších událostí napovídat.

Někteří historici poukazují na skutečnost, že i v hospodářské politice komunisté pokračovali v již dříve nastoupené cestě. Upozorňují, že se zestátňovalo dávno před únorovými událostmi a komunisté jen završili dávno rozběhlý proces, který začal třeba už poválečnou konfiskací majetku odsunutých Němců.

Převládající levicové smýšlení se projevovalo i v hospodářské politice, která byla dávno před únorovým pučem jasně levicově a intervencionisticky zaměřena. Značná část ekonomiky byla skutečně zestátněna již před únorovým pučem, komunisté proces totálního zestátnění ekonomiky v míře, která byla i v rámci socialistického bloku výjimečná, tragicky završili.

Vlastnická práva a úcta k jejich nedotknutelnosti byla samozřejmě nalomena, i když snad všichni chápeme, že poválečný vývoj má svoji logiku, posloupnost a odsun Němců včetně zabavení jejich majetku byl pochopitelnou reakcí na míru tragédie, kterou Němci a jejich nacistický režim nejen na našem území způsobili. Obecná neúcta a absence víry v  individuální vlastnictví se ale projevovala i vůči majetku, který se už odsunu Němců nijak netýkal. To všechno a jistě mnohé další definitivně otevřelo cestu komunistů k neomezené moci, která přinesla naší zemi naprostou ztrátu svobody, spoustu zmařených lidských osudů a hospodářský úpadek.  

Co říkáte aktuálnímu dění kolem zvolení a následného odstoupení poslance Zdenka Ondráčka z KSČM a na slova předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, který ho hájil tím, že zásah pořádkového pluku, kterého byl členem, byl v roce 1989 vlastně v pořádku?

Pana Ondráčka jsem samozřejmě do čela komise pro GIBS nevolil a nevolil ho nikdo z poslanců ODS. To byla práce hlavně poslanců z hnutí ANO, kteří komunistům v tomto pomohli. Já nezpochybňuji mandát pana Ondráčka jako poslance, ale KSČM nemá špetku sebereflexe, že ho tlačila zrovna do čela této komise. Jsem rád, že vznikl tlak, který nakonec vedl k tomu, že z čela komise musel odejít. Za neakceptovatelné považuji výroky předsedy KSČM Filipa v nedělní televizní debatě, kde Ondráčka hájil tak, že ospravedlňoval brutální zásah proti studentům toužícím po svobodě v listopadu 1989. To je pro mě naprosto za hranou a nepřijatelné. Pan Ondráček pak mě a mé kolegy před svou rezignací nazval ve Sněmovně demokratickou žumpou. Je to šílené a nestydaté, ale buďme šťastní, že žijeme v zemi, kde je svoboda i toto říkat. Hlavně komunisty nezakazujme a nechtějme, aby se přejmenovali. Takhle všichni víme, s kým máme tu čest. 

Rýsuje se nicméně pravděpodobná varianta vlády: kabinet ANO, ČSSD s podporou komunistů. I s ohledem na to, že si připomínáme kulaté výročí „Vítězného února“, co říci k tomu, že se u nás počítá s tím, že by se nějakým způsobem na vládě podíleli i komunisté? Prezident Miloš Zeman také pojede na jejich sjezd. O čem to svědčí?

Svědčí to o tom, že pro většinu občanů podíl KSČM na exekutivě už bohužel není problém. Ondráček dokázal část veřejnosti proti sobě vybudit, ale komunisté dnes v klidu vládnou na krajích a vše směřuje k tomu, že se o ně bude opírat vláda ČR. Mě osobně to trápí, já bych v takové vládě být samozřejmě nemohl, ale dnes téměř vyzmizíkovaným sociálním demokratům je to úplně jedno. Hlavně, že si zachrání pár vládních křesel. Andrej Babiš chce hlavně vládnout, je mu jedno s kým. Já a moji kolegové můžeme dělat „jen“ to, že budeme usilovně pracovat na tom, aby tady přestalo dominovat stávající levicové smýšlení, aby se pravice znovu vzchopila do té míry, že komunisté opět nebudou mít šanci vládnout. Nezapomeňme ale, že vedle ideologie komunismu, která historicky a za cenu obrovských nákladů selhala, nám tu rostou další neomarxistické ideologie. Těm je nakloněna i řada lidí, kteří se jinak označují za pravicově smýšlející. Všechny ideologie multikulturalismu, europeismu, feminismu, humanrigtismu ohrožují naši svobodu dennodenně i bez komunistů. 

SPD je kritizována v souvislosti s táborem Lety u Písku. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v této souvislosti u Moravce pochyboval o tom, jak je možné, že se člověk jako Tomio Okamura vůbec dostal na post místopředsedy Sněmovny. Za vážnou situaci považuje to, že „byl Parlamentem demokraticky v tajné volbě zvolen člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické, a to nemluvím o populismu a demagogii“. Je Okamura vskutku neonacista? Není dnes problém, že každý kritik imigrace bývá takto nálepkován? A měl by se takto k politice vyjadřovat předseda Ústavního soudu?

Myslím, že termíny „neonacista, neofašista, hnědnutí“ a podobné jsou skutečně dnes nadužívány, a nemám z toho radost proto, že až se znovu skutečný nacista a fašista objeví, inflace používání tohoto pojmu zapůsobí tak, že už to nikoho nezarazí a nevyděsí. Nemám vůbec žádnou potřebu hájit Okamuru a jeho boys, které považuji za nebezpečí pro politický systém této země, a to především kvůli jejich ambici zavádět prvky přímé demokracie.

Počkejte, přímá demokracie je nebezpečí?

Věřím v zastupitelskou demokracii a jejich návrhy a pokusy na obecná referenda a přímou volbu starostů jsou dalším dílem demontáže standardního politického systému, který jsme tu před nedávnem ještě měli. To je tragédie, protože na to mohou nalézt ve Sněmovně spojence například v hnutí ANO, které SPD potřebuje, či mezi Piráty. V tom jsou pro mě skutečnými extremisty.

Zaznamenal jsem i podivné výroky o Letech a zlehčování utrpení lidí, kteří tímto táborem prošli. To je samozřejmě nepřijatelné a odsouzeníhodné, přesto já osobně si pod neonacistou představuji lidi s jiným programem a rétorikou, než má dnes Okamura. Problematický je pro mě ale i podivný způsob a cena vyvlastnění vepřína v Letech.