Jak vnímáte, že v době, kdy si připomínáme 70. výročí února 1948, který byl začátkem čtyřiceti let komunistické totalitní diktatury, což bylo jedno z nejtemnějších období naší historie, prezident Miloš Zeman plánuje navštívit sjezd Komunistické strany Čech a Moravy?
Mě to od Miloše Zemana úplně nepřekvapilo, protože jsem si byla jistá, že po svém druhém zvolení teprve smaže veškeré zábrany a ukáže svou pravou tvář. A tu ukazuje. Ukazuje, že nemá úctu k těm, kteří čtyřicet let bojovali za to, abychom byli sebevědomou, zdravou, svobodnou a demokratickou společností, ale má ji naopak k těm, kteří se chovali jako dnešní diktátor Severní Koreje a jakékoli projevy touhy po svobodě zadupávali, vraždili lidi nebo je vyháněli ze země. Spíš mě překvapuje, že si to česká veřejnost nechává líbit.
Váš předseda ODS Petr Fiala napsal: „Strana vyhraje volby, začne vládnout, má k dispozici část medií, mistrně ovládá propagandu a manipulaci, slibuje každému něco a nedodrží skoro nic, protože jí jde jen o moc, dosazuje své lidi do klíčových orgánů, postupně ovládá i bezpečnostní složky, ostatní demokratické strany tomu trochu brání, ale trochu taky spolupracují, neví, co je lepší, a pak už je najednou na všechno pozdě.“ Ale dodal, že pokud někoho napadlo, že popisuje současnost, mýlí se, protože mluvil o KSČ a událostech, které vedly ke komunistickému převratu v únoru 1948. Vidíte také nějaké paralely mezi obdobím, kdy se komunisté prodrali k moci, a dneškem?
Já paralelu mezi rokem 1948 a dneškem spatřuji v několika pohledech. Tím prvním jsou vnější okolnosti. Jestliže to tehdy byl Sovětský svaz, který prostřednictvím svých poradců, které sem posílal, přetáčel Českou republiku směrem k totalitní společnosti, nad kterou potom držel svrchovanou moc, tak teď Rusko nepotřebuje posílat nějaké své poradce, protože stačí, když založí řadu dezinformačních serverů a přes ně stejným způsobem, jako to dělali tehdejší vyslanci, ovlivňuje a tlačí českou společnost do kouta a posiluje svůj vliv. V roce 1948 k tomu přispěl blok komunistické strany, na kterou se Sovětský svaz napojil jako na sílu, která mu to umožní, ale dnes tuto sílu nalezlo Rusko v českém prezidentovi republiky, který je obklopen lidmi napojenými na Rusko, například panem Nejedlým. A prezident dává najevo, že jeho nejbližším politickým partnerem je ruský prezident Putin. Dřív měli Sověti ku pomoci komunistickou stranu, dnes mají Rusové ku pomoci prezidenta Miloše Zemana a vedle něj Andreje Babiše a Tomia Okamuru. A vnitřní okolnosti souvisí s domácím tlakem. Andrej Babiš už říká dlouho, že Parlament je zbytečná žvanírna, že je potřeba omezit fungování Parlamentu, zrušit Senát, začíná atak na svobodná média a bezpečnostní složky jako tehdy. Takovými způsoby se u nás po roce 1948 utáhly šrouby a já cítím, že se utahují i dnes. Takže tu paralelu cítím velmi silně.
Považujete to za tak vážné, že je podle vás dnes ohrožena demokracie podobně jako v roce 1948?
Cítím to jako vážné, protože každý týden přináší nějaké nové signály. Jestliže jsme minulý týden sledovali přehlídku útoků vůči veřejnoprávním médiím ze strany prezidenta republiky, k němu se přidávají Andrej Babiš i Tomio Okamura, tak dnes jsme svědky útoků na generální inspekci policejních sborů. Dnešní zprávy svědčí o tom, že předseda vlády dvakrát vyzýval jejího šéfa pana Murína, aby se vzdal své funkce, tlačil na něj, potřebuje ho odstranit, a to proto, aby mohl ovlivnit další chod své kauzy. To znamená, aby mohli ti policisté a státní zástupci, kteří vyšetřují jeho věc, být zneváženi, z případu odvoláni a případ byl zameten pod koberec. To je zase druhá věc, která ukazuje, že vedle médií se i policejní složky dostávají pod vládu premiéra Babiše. A on se nezdráhá použít jakýkoli nástroj včetně nátlaku, což je pro demokracii smrtící, pokud by tyto dvě složky, potažmo soudy, nezůstaly svobodné. Třetí příklad určitě najdeme v případu pana Nikulina, o jehož vydání žádají Rusko i Spojené státy americké. A do toho vypráví ministr spravedlnosti, že čelil nátlaku prezidenta a jeho kancléře Mynáře, aby vyhověl vydání Nikulina do Ruska. Každý týden přináší nějaký důkaz, pro veřejnost možná ne tak zjevný, ale já jako politik mám povinnost jednotlivé střípky sledovat a dávat si skládanku dohromady. A proto cítím velmi silně ohrožení toho, že budeme nadále normální demokratickou zemí, která se bude moci porovnávat co do míry demokracie a svobody s Rakouskem nebo Francií, Švédskem či Dánskem, zeměmi, které i přes vady demokratického provozu fungují na bázi lidské svobody.
Když říkáte, že česká veřejnost možná některé signály nevnímá, alespoň ne včas, neobáváte se, že snaha některých parlamentních stran o uzákonění obecného referenda může být nebezpečná, protože by referendum mohlo být zneužito k manipulacím veřejnosti při hlasování o našem setrvání v evropských společenstvích, což by podle odborníků mohlo vážně ohrozit naši ekonomiku i bezpečnost?
Já obecné referendum vidím jako nátlakový prostředek, který je nyní prosazován velmi intenzivně panem Okamurou. Jeho cílem spolu s komunisty je vymanit nás z EU a NATO. Andrej Babiš mezi tím tancuje jako mezi vejci, říká, že chce zůstat v Evropské unii i v NATO, ale zároveň chce s těmito stranami vytvářet koalici, takže si neumím dost dobře představit, jak by to mohlo vypadat. Ale jde o plíživý proces, kdy si společnost ohrožení neuvědomuje tak silně. Mohli bychom hledat různé historické paralely, jednou z nich byl nástup nacistů k moci v Německu, kdy si lidé říkali, že Hitler ví, co chce, oslovila je silná rétorika, nakonec na to všichni doplatili tragédií nezměrných rozměrů. Jenže ten plíživý proces je nebezpečný v tom, že si neuvědomujete, v jakém riziku se ocitáte, a ve chvíli, kdy si to uvědomíte, je už pozdě. Proto si myslím, že je povinností demokratických politiků, jakkoli to teď může vypadat, že nás nikdo nechce poslouchat a že to nikoho nezajímá, ozývat se a na každý z těch momentů, který znamená ohrožení svobody nebo nabourávání parlamentních principů, ústavních principů, ostře reagovat. Obecné referendum, kdyby tam měly být otázky o setrvání v EU nebo NATO, vidím jako zničující nástroj pro demokracii v České republice.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová