Pane Ištvane, máte za sebou dozorování hned několika mediálně ostře sledovaných kauz. Která z nich byla pro Vás nejnáročnější – s ohledem na tlak médií, a zcela určitě i jiných míst? Jistě nemusím připomínat vyšetřování kauzy privatizace Mostecké uhelné společnosti, údajného uplácení poslance Zdeňka Kořistky či stále se zřejmě rozvíjející vyšetřování kolem Úřadu vlády.

Musím váš dotaz upřesnit – kauzy, o kterých se zmiňujete, včetné té poslední, na Úřadu vlády, nedozoruji. Dozorovali je skoro vždy místu příslušní státní zástupci, já prováděl pouze dohled. Myslím tedy, že hodně velký kus práce na těch případech měli, jak v minulosti, tak i nyní, moji kolegové. A ačkoli se to může zdát médiím neuvěřitelné, nijak mimořádný zájem, který by se lišil od jiných kauz, kterými jsme se zabývali, nepozoruji.



Když policisté začali prohledávat v polovině června Úřad vlády ČR a další místa, jak dlouho trvalo Vaše vzájemné rozhodování o tom, kolik toho lze druhý den prozradit lačným médiím a potažmo veřejnosti? Přece jen, asi všichni chtěli vědět, co se děje.

Bylo potřeba udělat vše pro další vyšetřování, nezbytné úkony a zajistit důkazy. I proto ty prohlídky trvaly dlouho do noci. Až poté jsme věděli, že můžeme předstoupit před novináře a shrnout to, co policie zjistila, či případně ty úkony ukázaly. A to jsme také udělali. Na nějaké dlouhé rozhodování prostor nebyl.

• TÉMA: Obří protikorupční akce

Do určité míry zákrok na Úřadu vlády ČR zaskočil celou veřejnost. A mnozí děkovali za to, že někdo našel odvahu sáhnout do nejvyšších politických pater. Necítil jste pak jisté, třeba jen osobní rozladění z toho, že vazebně stíhaní tři exposlanci z ODS byli nakonec puštěni na svobodu?

Vůbec ne. Zhruba za ten měsíc jejich pobytu ve vazbě bylo vyslechnuto několik desítek podstatných svědků, u kterých již poté nelze předpokládat jejich ovlivňování. Důvody vazby tedy pominuly. Vím, že k propuštění těch osob došlo na základě zákona. Nebyl tedy ani důvod k tomu pociťovat nějaké osobní zklamání.