Ve středu EK oznámila vytvoření Evropského obranného fondu, který má přinést masivní investice do zbrojení a vlastního vojenského výzkumu. Tím světu oficiálně potvrdila velkou zvěst, že západní vojenské struktury, nepřetržitě dominující světu od konce 2. světové války, jsou v rozkladu. Česká republika má teď výjimečnou příležitost vymanit se z vleku vnějších okolností a položit si konečně otázku, k jakému účelu chce mít svou armádu, pokud NATO již v podstatě politicky neexistuje.
Nejdříve je potřeba vrátit se k roli NATO a České republiky v něm. Mnoho občanů ČR je stále přesvědčeno, že Aliance a USA byly zárukou bezpečnosti naší vlasti. Tento názor se opíral o článek 5 Severoatlantické smlouvy (smlouvy o NATO). Členské státy NATO se tam údajně zavazují ke kolektivní obraně v případě napadaní byť jen jednoho z nich. Smluvní strany se zavázaly, že každá z nich „pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.“ Jak čtenář může sám posoudit, ve skutečnosti se státy zavazují pouze k podniknutí akce, kterou budou považovat za nutnou. V jakém případě bude akce nutná a jakého druhu – to zváží samy státy. Jinými slovy Severoatlantická smlouva žádného z účastníků neváže k ničemu jinému než k zvažování okolností (dělat to, co bude danému státu více vyhovovat). Tedy například k tomu nedělat nic. Nebo dělat například to, co Francie, Anglie a Itálie, které považovaly za nutné k udržení bezpečnosti „severoatlantické oblasti“ vydat v roce 1938 Československo Hitlerovi. Vždyť tím zachránily mír. To všechno lze „považovat za nutnou akci“.
Co tedy kromě těchto „výhod“ přináší našemu státu členství v NATO? Když pomineme pochybnou modernizaci české armády (ve skutečnosti přezbrojování na zbrojní systémy západních výrobců a přípravu naší infrastruktury pro využití vojsky našich „spojenců“ při střetu s Ruskem) jsou na seznamu hlavně „skvělé“ zahraniční mise, které připravily o život mnoho našich vojáků, stály miliardy korun a ničemu nepomohly, kromě podpory zločinů USA, zejména v oblasti porušování mezinárodního práva, a nebývalého rozvoje světového terorismu.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV