Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, tak mi dovolte říct k problematice také pár slov. Já jsem netušil, že to zvedne takové vášně. Ale asi dobře. Ale musím říct, že podstata tohoto problému je úplně někde jinde než to, co řešíme dneska, co máme před sebou na stole.

Víte, když mně volali novináři někdy v létě na prázdninách, co říkám na novelu zákona o vnitrozemské plavbě, tak jsem říkal: Nic. No, asi se bude jezdit trošku jinak podle nějakých jiných norem. A oni říkali: Ne, ne, to je o vodácích! Já říkám: Proboha, co dělají vodáci ve vnitrozemské plavbě? A to je ten problém. Já si myslím, že to je přesně na ukázka toho, že nemáme lidskou činnost za každou cenu svazovat zákony. Ta tendence bohužel nejenom v našem státě, ale v okolí v Evropě je, že prostě na každou lidskou činnost vymýšlíme zákon. No, a pak se strašně divíme, že?

Já chápu tady postoje ministra dopravy a možná trochu i ministra zdravotnictví, protože samozřejmě oni to brání z toho úhlu pohledu, ono skutečně se jedná o zákon o vnitrozemské plavbě. No ale problém je, že jako vodáci, já je nevidím jako součást vnitrozemské plavby. Já to vidím, tak jak bylo řečeno tady, jako lidskou aktivitu, zájmovou aktivitu. A kdo tady tvrdí, jako že ti vodáci jsou strašní a že on na té vodě byl a že tedy někde je tahali zpod mostu a zpod jezu, no to se na vodě stává, ale každý je tam odpovědný sám za sebe i za své kamarády, s kterými na tu loď sedne. Ale prostě říkat, že jako na vodě to pivo není nebo že tu a tam nepadne něco ostřejšího, no tak když je zima, tak všichni víte, jak to vypadá. A kdo říká, že to tak není, tak je pokrytec podle mě, anebo na té vodě nikdy nebyl. A já tady vidím ten problém v tom, že to skutečně je záležitost, která nepatří prostě do systému našich zákonů.

Pan ministr tady správně říkal, že by byl rád, kdyby se to projevilo někde jinde. Já mám ale obavu, že to někde jinde zase bude v nějakém zákoně. A já si nemyslím, že by to tak mělo být. Máme spoustu zákonů, které určují normy, jak se máme chovat v našem životě, a já si myslím, že jich máme dostatek.

Dokonce bych řekl, že jich je nadbytek. A nadbytek zákonů, víte, co vždycky znamená nadbytek zákonů? Tato iniciativa? Že máme nepřehledný systém zákonů, že lidé nevědí, jak se mají orientovat, a když se neumějí orientovat, když je toho moc, no tak to jednoduše porušují, a pak už si toho nikdo nevšímá, protože není ani síla a vůle to dodržování zákonů vymáhat.