Vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové,

přicházím k vám s žádostí o zařazení dvou bodů podle mě nekonfliktních a apolitických. Jak už je mým zvykem, jedno se týká jednoznačně zdravotnictví a druhé se týká také zdravotnictví, a byť se vám může zdát na první pohled, že ne, ale ono všechno souvisí se vším.

První bod, který by byl - stomatologická péče v České republice - je bezesporu zdravotním, tak mně přichází týdně desítky žádostí, pravděpodobně i vám samozřejmě - o tom, že člověk nemůže mít zajištěnou stomatologickou péči. Upozorňují znovu, že to je apolitické, protože zuby máme každý, někdo už tedy je nemá, někdo je má, ale v každém případě se s tím potýká každý.

Problémem je, že lidé se domnívají, že toto může vyřešit pojišťovna, ale to není pravda. My můžeme pouze na ty kolegy, kteří mají smlouvu s pojišťovnou. A domnívám se, že by bylo nasnadě, proto žádám o zařazení, dát určitým způsobem i podporu ministrovi zdravotnictví. A v té diskusi by mohly vzejít mnohé podstatné věci, mnohé podněty, jakým způsobem se tedy tady domoci, řekněme, větší dostupnosti stomatologické péče.

Pro ty, kteří se tím nezabývají - a věřím, že ne všechny to zajímá - tak vlastně dítě začíná být v péči stomatologa opravdu od mala a první, co už mu dává většinou jeho pojišťovna, je vyšetření v prvním roce, kdy může odhalit nějaké velké problémy. Potom do jisté míry je toto již na rodičích. Zase mnozí jste mladí nebo jste se nezabývali zdravotnictvím, my jsme všichni vítali v roce 1990 ty aktivity, že budou stomatologové takoví jako opravdu samostatní a autonomní a tak dále, v domnění, že za prvé jich bude dostatek, to možná byla naivní představa, a za druhé, že si rodiče velmi zodpovědně vyberou.