Děkuji, pane předsedající.

Nevím, jestli trpělivost růže přináší, jak tady říká kolega. Ano, budeme doufat, že přinese 2 mld. (S úsměvem.) Každopádně, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já si myslím, že dosavadní exkurz, který tady byl, vlastně sledovatele, naše občany, a především asi poskytovatele, ale i zástupce krajů a dalších dotčených subjektů, nevím, jestli u toho emočně vydrželi celou dobu, každopádně myslím, že bychom se opravdu měli dostat k jádru věci.

Přesto si ale dovolím ještě říci pár vět a historie. Tradičně se již řadu let, a nezáleží na tom, kdo je zrovna u vlády, potýkáme s problémem, jak ufinancovat rostoucí potřeby v oblasti sociálních služeb. Již řadu let vlády odráží svými návrhy státního rozpočtu nevykrývající finanční potřeby, požadavky poskytovatelů sociálních služeb. Dráždí nejen poskytovatele a klienty systému, ale i média a celou veřejnost. Zbytečně, neboť stejně se vždy řešení muselo v polovině roku nalézt. Podíváme-li se zpět do roku 2005 a 2006, pak se dopracujeme k bodu startu. Tehdy byla připravena zásadní změna, která nastartovala legislativní revoluci. Jednak byl zrušen příspěvek na bezmocnost a za druhé bylo místo něj připraveno klientům systému a zřizovatelům i poskytovatelům sociálních služeb tržní prostředí, ve kterém si má každý potřebný, či lékařskou posudkovou službou uznaný, občan služby nakupovat za nově zavedené sociální dávky, tedy příspěvek na péči.

Nechci rozebírat specifiku takzvaného tržního prostředí široké oblasti sociálních služeb, kde řada klientů na nějaké plánovité chování ani není mentálně vybavena, či kde nemálo poskytovatelů v tomto prostředí žel více podniká, než slouží, musím však konstatovat, že se tento projekt moc nepovedl. Výdaje vynakládané na příspěvky na péči několikanásobně překročily náklady na příspěvek na bezmocnost, a přesto to nestačí. Nyní se budeme pohybovat v roce 2020 částkou 31 mld. v rámci výdajů na samotný příspěvek na péči. Stát musí vynakládat další peníze na projekty, dotace, dofinancování, prostě na neinvestiční transfery. Systém se výrazně prodražuje a stále to nestačí. A to nás teprve čekají zvýšené potřeby spojené s demografickým vývojem. Po léta se nedaří vyřešit to, že všechny peníze z příspěvků na péči se pro nákup služeb nevyužívají, neboť slouží zejména v některých případech u klientů s lehčím postižením jen k vylepšení jejich příjmu. Dochází také k nadužívání služeb, a to je využívání jedné služby postupně u více poskytovatelů. Také náklady jsou u různých poskytovatelů značně rozdílné a ne vždy z důvodu nestejných podmínek a tak dále. Tyto problémy by měly daleko intenzivněji řešit kraje, které se vehementně hlásily o větší rozhodovací pravomoci, ale i obce. Ministerstvo práce a sociálních věcí by především mělo přijít se slibovanou novelou zákona o sociálních službách a více pozornosti věnovat metodice komunitního plánování, aby to nebyly jen výčty přání poskytovatelů, ale odrážely se v nich především budoucí reálné potřeby a finanční možnosti.

Dovolila jsem si tento stručný přehled jen proto, abych upozornila, že složitost financování sociálních služeb není problém nový a že se na nedostatku peněz projevuje více faktorů. Ale musím přiznat, že i kolegyně Richterová, která hovořila přede mnou, opravdu hovořila o problematice jako celku, i když v některých částech byla samozřejmě více podrobnější. Dnes však máme řešit zachování funkční schválené sítě pro tento rok 2019, neboť aby systém nezkolaboval, dotuje stát každoročně mimo příspěvku na péči prostřednictvím krajů poskytovatele sociálních služeb zařazených v sítích. Řada z nich znovu volá po dofinancování a řada volá oprávněně, jinak by musely skončit svou činnost, redukovat nebo ukončit. A věřte, že nejen tento neziskový sektor je vlastně takové nejisté hektické podnikání, kdy nejen v prvém čtvrtletí, ale i v prvém pololetí nevíte, na čem vlastně jste, budete-li muset odmítat klienty a propouštět zaměstnance, kterým nemáte z čeho vyplatit odstupné, nebo se zase peníze nakonec najdou. Nutné je však uvést, že tento systém je financování vícezdrojově, nejen ze státního příspěvku na péči, invalidního nebo starobního důchodu, nebo dávek pro osoby se zdravotním postižením, které směřují přímo ke klientům.