Děkuji, pane předsedající.

Nevím, jestli trpělivost růže přináší, jak tady říká kolega. Ano, budeme doufat, že přinese 2 mld. (S úsměvem.) Každopádně, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já si myslím, že dosavadní exkurz, který tady byl, vlastně sledovatele, naše občany, a především asi poskytovatele, ale i zástupce krajů a dalších dotčených subjektů, nevím, jestli u toho emočně vydrželi celou dobu, každopádně myslím, že bychom se opravdu měli dostat k jádru věci.

Přesto si ale dovolím ještě říci pár vět a historie. Tradičně se již řadu let, a nezáleží na tom, kdo je zrovna u vlády, potýkáme s problémem, jak ufinancovat rostoucí potřeby v oblasti sociálních služeb. Již řadu let vlády odráží svými návrhy státního rozpočtu nevykrývající finanční potřeby, požadavky poskytovatelů sociálních služeb. Dráždí nejen poskytovatele a klienty systému, ale i média a celou veřejnost. Zbytečně, neboť stejně se vždy řešení muselo v polovině roku nalézt. Podíváme-li se zpět do roku 2005 a 2006, pak se dopracujeme k bodu startu. Tehdy byla připravena zásadní změna, která nastartovala legislativní revoluci. Jednak byl zrušen příspěvek na bezmocnost a za druhé bylo místo něj připraveno klientům systému a zřizovatelům i poskytovatelům sociálních služeb tržní prostředí, ve kterém si má každý potřebný, či lékařskou posudkovou službou uznaný, občan služby nakupovat za nově zavedené sociální dávky, tedy příspěvek na péči.

Nechci rozebírat specifiku takzvaného tržního prostředí široké oblasti sociálních služeb, kde řada klientů na nějaké plánovité chování ani není mentálně vybavena, či kde nemálo poskytovatelů v tomto prostředí žel více podniká, než slouží, musím však konstatovat, že se tento projekt moc nepovedl. Výdaje vynakládané na příspěvky na péči několikanásobně překročily náklady na příspěvek na bezmocnost, a přesto to nestačí. Nyní se budeme pohybovat v roce 2020 částkou 31 mld. v rámci výdajů na samotný příspěvek na péči. Stát musí vynakládat další peníze na projekty, dotace, dofinancování, prostě na neinvestiční transfery. Systém se výrazně prodražuje a stále to nestačí. A to nás teprve čekají zvýšené potřeby spojené s demografickým vývojem. Po léta se nedaří vyřešit to, že všechny peníze z příspěvků na péči se pro nákup služeb nevyužívají, neboť slouží zejména v některých případech u klientů s lehčím postižením jen k vylepšení jejich příjmu. Dochází také k nadužívání služeb, a to je využívání jedné služby postupně u více poskytovatelů. Také náklady jsou u různých poskytovatelů značně rozdílné a ne vždy z důvodu nestejných podmínek a tak dále. Tyto problémy by měly daleko intenzivněji řešit kraje, které se vehementně hlásily o větší rozhodovací pravomoci, ale i obce. Ministerstvo práce a sociálních věcí by především mělo přijít se slibovanou novelou zákona o sociálních službách a více pozornosti věnovat metodice komunitního plánování, aby to nebyly jen výčty přání poskytovatelů, ale odrážely se v nich především budoucí reálné potřeby a finanční možnosti.

Dovolila jsem si tento stručný přehled jen proto, abych upozornila, že složitost financování sociálních služeb není problém nový a že se na nedostatku peněz projevuje více faktorů. Ale musím přiznat, že i kolegyně Richterová, která hovořila přede mnou, opravdu hovořila o problematice jako celku, i když v některých částech byla samozřejmě více podrobnější. Dnes však máme řešit zachování funkční schválené sítě pro tento rok 2019, neboť aby systém nezkolaboval, dotuje stát každoročně mimo příspěvku na péči prostřednictvím krajů poskytovatele sociálních služeb zařazených v sítích. Řada z nich znovu volá po dofinancování a řada volá oprávněně, jinak by musely skončit svou činnost, redukovat nebo ukončit. A věřte, že nejen tento neziskový sektor je vlastně takové nejisté hektické podnikání, kdy nejen v prvém čtvrtletí, ale i v prvém pololetí nevíte, na čem vlastně jste, budete-li muset odmítat klienty a propouštět zaměstnance, kterým nemáte z čeho vyplatit odstupné, nebo se zase peníze nakonec najdou. Nutné je však uvést, že tento systém je financování vícezdrojově, nejen ze státního příspěvku na péči, invalidního nebo starobního důchodu, nebo dávek pro osoby se zdravotním postižením, které směřují přímo ke klientům.

Jak jsem již zmínila, ale také z dotací, které obdrží každoročně prostřednictvím krajů poskytovatelé zařazení v jejich síti. Jsou tu však dále i různé projekty financované z prostředků Evropské unie a vyžadující potřebnou dobu udržitelnosti; dále granty i dary měst a obcí, dary občanů, firem, ale i výtěžky z vlastní podnikatelské činnosti některých poskytovatelů.

Upřímně řečeno, nikdo nemá přehled při schvalování žádostí o příspěvek či dofinancování, kolik peněz se podaří té které organizaci v reálném roce od všech oslovených získat. To se ukáže až výroční zprávou, která i odhalí v průběhu roku různé účetní přesuny mezi položkami. Takový systém jsme prostě v České republice zavedli, kde vedle státu, krajů, obcí a privátního sektoru zajišťuje rozhodující podíl sociálních služeb neziskový sektor. A tak se odvětví sociálních služeb stalo u nás jedním z nejvíce dynamicky se rozvíjejícím, což lze i do budoucna dále předpokládat. Žel máme v republice 14 krajů a také 14 různých přístupů, možná metodik, i když by samozřejmě měli všichni postupovat v souladu se zákonnými normami a samozřejmě postupují. I když dochází k pokroku nejen stále ještě dostatečně sladěny a nejde jen o tvorbu sítě a kvalitu komunitního plánování, jde mi dnes zejména o výši povinností měst a obcí do stanoveného procenta podílu spolufinancování. Máme kraje, kde musí, nebo by mělo dávat, kde musí dávat, nebo spoluúčast mít města 30 %, někde 20, a resp. pak kraj, nebo můžeme říct stát dále dofinancovat.

Také bude třeba v rámci jedné sítě různé služby kategorizovat. Vím, že se to nerado slyší, ale jsou opravdu služby nezbytné a služby, které jsou sice využívány, ale nemají tu největší prioritu a často se i dublují v činnosti jiných zodpovědných institucí - například řada poradenství poskytovaných zdarma. Komunitní plány by pak měly plánovat konkrétněji s výhledem, které služby se budou rozvíjet, které stagnovat a které třeba půjdou do útlumu. Ale ne všechna města komunitní plánování mají.

Na druhé straně zase stále nemáme vyřešen problém hospicové péče, která není zařazena do sociálních služeb, ale sociálně zdravotní pomezí se nám stále nepodařilo vyřešit, i když tu byla memoranda ministrů, či neformální pracovní skupiny. Rovněž transformace psychiatrických nemocnic a této oblasti vyvolává potřebu navýšit kapacitu. Propojení zdravotních a sociálních služeb a úhrady ze stran zdravotních pojišťoven je dalším dlouhodobě diskutovaným oříškem. Je toho hodně, co je třeba konečně dotáhnout až do zdárného konce ke spokojenosti zainteresovaných, ale i k lepšímu a hospodárnému využívání státních a veřejných prostředků.

Dnes však máme obrazně řečeno uhasit tradiční požár, tedy přesvědčit vládu o nutnosti dofinancování. Měli bychom se však podívat na tento problém přeci jen podrobněji a k tomu směřuje i náš návrh usnesení, který si teď dovolím přečíst. "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ukládá ministryni práce a sociálních věcí zaprvé neprodleně předložit analýzu dosavadního vícezdrojového financování sociálních služeb." Já si dovolím jenom drobné komentáře. Je to z důvodu toho, a myslím si, že i mí kolegové, nebo předřečníci to tady řekli, že se bavíme o tom, že existuje analýza dosavadního vícezdrojového financování, a na základě této analýzy, o které hovoří Ministerstvo práce a sociálních věcí, že ji má zpracovanou, mělo dojít i k tomu dofinancování v tomto roce 2019 v souladu s požadavky krajů, jak tady bylo řečeno. A my opravdu hájíme ty dvě miliardy korun. "Zadruhé souběžně předložit principy nového systému víceletého financování sociálních služeb, které budou zohledněny v novele zákona o sociálních službách a budou odrážet zejména růst minimální mzdy a inflace. S dotčenými partnery, zejména Asociací krajů, Svazem měst a obcí a zástupci poskytovatelů sociálních služeb projednat nad rámec připomínkových řízení připravované změny zákona o sociálních službách." Chtěli jsme tím zdůraznit, že zde opravdu připomínáme, že tyto zmíněné subjekty, nebo partneři jsou pro konečný směr, nebo konečnou verzi připravované novely zákona o sociálních službách nejdůležitější, a proto nechceme, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí s nimi řešilo tuto otázku jen v běžných připomínkových řízeních, ale aby opravdu s nimi byla zahájena důsledná komunikace o připravovaných změnách, protože pro ten další vývoj nejenom v rámci financování, ale i těch dalších aspektů jsou nejdůležitější. Dále "Ve spolupráci s garančním výborem pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uspořádat k předloze návrhu zákona o sociálních službách kulatý stůl a následně projednaný návrh novely zákona o sociálních službách předložit vládě České republiky." A poslední část, a zde tady také byla diskutována úhradová vyhláška, je "Zahájit diskusi k vyhlášce číslo 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách." Jde o navýšení úhradových limitů za stravovací a ubytovací služby v pobytových zařízeních a hodinové sazby za úkony v terénních a ambulantních službách v souladu s usnesením komise Rady Asociace krajů ČR ze dne 28. 2. 2019. (Poslanci ČSSD mezi sebou hlasitě diskutují ve svých lavicích.)

My opravdu zdůrazňujeme, že bychom chtěli o změně nebo novelizaci, nevím, jak to mám nazvat, této vyhlášky diskutovat, protože je to požadavek nejenom krajů, ale samozřejmě poskytovatelů. A já musím říci, že pokud se nevalorizovalo, nebo neměnila zhruba šest let, tak za tu dobu významně narostly samozřejmě náklady spojené s těmito parametry. A bavíme se opravdu, že ty náklady se už do těch limitů, které jsou dneska zastropovány, nevejdou. Já si myslím, že zde bychom měli věřit především samotným poskytovatelům, protože oni sami si jsou vědomi toho, že pokud mají klienty, kteří nedosahují těch možných úhrad, tak samozřejmě nebudou zvedat ty částky tak, aby samotní klienti na to neměli, protože by logicky o ně i mohli přijít. A já sama říkám, jak to z terénu opravdu vnímám, zde bychom tu diskusi zahájit měli. A já osobně vnímám, že bych se vůbec nebála té novelizace podle těch požadavků komise Rady Asociace krajů, protože to vychází z potřeb terénu. A zase se dostáváme i na to sociálně zdravotní pomezí.

Já už nebudu dlouhá. Chápu, že už jste asi všichni unaveni. Myslím, že ten den od devíti hodin opravdu není jednoduchý. A to hlasování dopoledne taky nebylo úplně nic lehkého, neustále zvedat ruku a mačkat čudlík. Takže chápu, že ta únava došla do nějaké fáze.

Ale chtěla bych ještě říci, že pro KSČM jsou ty dvě miliardy, a v rámci toho, co tady bylo řečeno, a samozřejmě vycházíme z podkladů asociace, jsou opravdu, ta částka, kterou vnímáme, že musíme najít a nalézt dnes - dnes - tu cestu a vlastně i říkáme do 15. června tak, aby se ty dvě miliardy dostaly krajům opravdu do této doby, protože jinak hrozí celkový kolaps.

Jsem ráda, že tady bylo zmíněno paní kolegyní Richterovou a i paní ministryně Maláčová o tom hovořila dofinancování dalších potřebných částí, jako je veřejně prospěšná práce pro pracovníky OSPODů a samozřejmě i pro sociální pracovníky. Mně je jenom velice líto, že - a teď to berte, že to je opravdu ode mě a jak vnímám tu skutečnost - že se o tom bavíme na konci května.

Jsem přesvědčena, že tato situace u této části nemusela dojít až do této doby a že se to mohlo řešit okamžitě v průběhu začátku roku a ty peníze najít tak, abychom nemuseli řešit někdy na konci května, že ty peníze chybí a že tedy najdeme peníze aspoň v nějaké části takhle pozdě. Myslím si, že to je nefér především k obcím, ale především k samotným pracovníkům, protože ti jsou opravdu ta nejdůležitější část na obcích, a já se velice často setkávám s tím, že jsou až dehonestováni za to, že nesedí v kancelářích, že jsou neustále někde v terénu a že si opravdu neplní svoji, jak to mám říci, úřednickou povinnost, ale to jsou právě ti lidé, které my v terénu potřebujeme a kteří nám řeší ty první nárazové záležitosti a podchycují v systému vlastně tu celou problematiku v sociální práci. Takže naopak si myslím, že bychom se měli zamyslet a řešit to opravdu koncepčně.

Také si trošku přihřeji polívčičku a řeknu znova, že my jsme opravdu začali řešit jenom populistická gesta a přestali jsme jednat systémově tak, abychom nejenom mysleli na jeden dva roky dopředu nebo jedno volební období, ale aby to byl dlouhodobý efekt. A s tím samozřejmě souvisí i přijímání třeba navýšení příspěvků na péči ve 3. a 4. stupni, ale jenom do domácí péče. A když si vezmete, že se tady bavíme o dofinancování sociálních služeb, kdy ve větší míře jdou peníze právě na ty pobytové sociální služby, tak se opravdu musíme hluboce zamyslet, že jsme udělali někde velkou chybu, a měli jsme tohle řešit koncepčně a především v souladu s tou velkou změnou financování, zákona o sociálních službách. A já bych byla opravdu ráda, kdybychom se nad tím zamysleli a nedělali ze sebe, a teď se omlouvám za to, slušné idioty a konečně šli a pomohli vlastně dlouhodobě naší společnosti a nehráli si nikdo na stranická trička.

Děkuji.