Děkuji, pane předsedající. Věřím, že blondýny vás už nebudou mást.

Dovolte, abych přistoupila ke svému vystoupení. Každopádně, vážené kolegyně, vážení kolegové, za poslanecký klub KSČM se samozřejmě chceme vyjádřit k tomuto návrhu.

Já musím říci na rovinu, že mě dráždí přirovnání paní ministryně Maláčové k takzvané izolačce. To opravdu nevím, jak vyhovuje vám, ale mně tedy na první pohled připomíná trošku něco jiného. A zároveň bych chtěla říci, že odůvodnění tohoto návrhu, to, abychom motivovali lidi se testovat a zůstávat doma v karanténách, mi přijde, že toto opatření prostě fungovat nebude. To je jedna věc. My samozřejmě vnímáme, že v systému v praxi opravdu lidem dochází finance, ten lockdown je už hrozně dlouhý a bylo tady i řečeno v té předchozí diskusi, že především OSVČ, lidi podnikající, a samozřejmě i zaměstnanci, kteří řeší svoji situaci, opravdu dřou bídu s nouzí a veškeré prostředky, které třeba měli, už dávno vyčerpali. Je pravda, že bychom se měli podívat na tuto oblast opravdu, jak to vychází v praxi a kdo je na tom opravdu v současné době nejhůře.

Každopádně si myslím, že i tato novela, nebo respektive tento přístup, může přinést v té praxi i daleko více problémů. Já neříkám, že to není možná správný pohled, jak dostat mezi naše občany peníze, ale ten prvotní důvod, proč to děláme, to, že budou chodit na testy, tak ten přínos bude téměř nula. Já si za tím stojím. My jsme to diskutovali a opravdu ti lidi to takhle nevnímají. A zároveň za nás bychom viděli, kdyby těch 370 korun bylo opravdu pro ty nízkopříjmové zaručeno. Ale to tak prostě není. Ti naopak budou mít tyto dávky, nebo tuto částku krácenou, a ti lidé, kteří, nechci říct, že to nepotřebují, bude to pro ně určitě milé v každém případě, ji dostanou prostě celou. A to si myslím, že už do toho vnáší tu nespravedlnost, nebo dobře při dvaceti osmi tisících a výš to už taky nedostanou, ale na druhou stranu si myslím, že právě u těch, kteří nebudou plnit tu částku, u těch nízkopříjmových, tam se bude krátit. Takhle jsem to četla, takhle to vnímám. A pokud vím, tak paní ministryně o tom i tak hovořila. Možná nám to vyvrátí, budu dál sledovat její vystoupení.

Jsem ráda, že tady zazněla i ta část paní ministryně Schillerové versus zástupci Pirátů, protože i nás zajímala ta oblast osob výdělečně činných, kteří si hradí pojištění a kteří zároveň nemají ukončenou možnost svého provozu, protože i tam si myslíme, že by nějaký nárok opravdu měl být, i když oni to mají opravdu zcela jinak pojato. Říkáme si, jestli i těch patnáct dní té karantény, to, co navrhuje, myslím, paní kolegyně Richterová, by nebylo dobré také zavnímat, na druhou stranu je většinově stanoveno deset dní. Teď řeknu příklad. My třeba v Mostě máme mateřské školy, kde se díky špatnému průběhu nemocnosti u personálu automaticky prodlužuje ta karanténa, a je prostě vidět, že ta nemoc, která nás tady provází, není taková ta jednoduchá chřipečka, kterou během tří, nebo deseti dnů přechodíme. A víme všichni, bavíme se o tom dennodenně, že ty následky jsou ještě dlouhodobé, nejenom únava, ale i další věci a opravdu ty lidi to i v tom následujícím nástupu do zaměstnání drtí. A je to samozřejmě potom i vidět na jejich dalším zdraví.

Já si ale myslím, že bychom konečně měli otevřít téma testování. Protože s těmi zaměstnavateli mluvím, bavím se s nimi a oni nemají takový problém testovat, ale když si chtějí zakoupit antigenní testy, tak jeden stojí tři sta padesát korun. Když se chtějí jednou za tři dny nechat otestovat, tak většinou je ten objednávací systém zahlcený dopředu na čtrnáct dní. To znamená, když mají jak střední firmy, nebo i větší, ale nebo i menší tendenci nechat své lidi testovat aspoň jednou za pět dní, tak prostě v reálu v současné situaci nemají možnost. Proto jsem ráda, že se podařilo zařadit i na zdravotní výbor ten bod, abychom si vůbec řekli, jaké máme formy testování, nejenom antigenní, ale i PCR, a jaké jsou vlastně testy v České republice. A říkám to právě proto, že mám velké obavy, že ten velký tlak z Číny, to znamená ty, které se dneska používají především, PCR, jsou dováženy z Číny a dalších zemí, ale v České republice máme i společnosti, které dokážou ty testy také vyrábět a myslím si možná, kdybychom s nimi dále diskutovali a debatovali, že by to možná bylo i za jinou částku, než jsou současné testy.

Já doufám, že na zdravotním výboru to bude příští týden takzvaný výkop, protože samozřejmě na tom záleží i třeba to rozvolňování ve školách a to, co připravuje Ministerstvo školství s Ministerstvem zdravotnictví, aspoň v to doufáme, to, co chce dělat v rámci testování a nějakého toho pilotního programu testování dětí. A za nás říkám rovnou, že pokud by se mělo testovat ve školách, tak budeme jenom pro neinvazivní způsoby. Já jsem byla se svou dcerou na testech, na PCR, je jí šest let a můžu vám říct, že už ji tam znovu nedostanu. Je to pro ně traumatizující a myslím si, že pokud to chceme do budoucna nějak řešit a opravdu testovat, tak za mě opravdu jenom neinvazivním způsobem, a proto je nutné se o tom bavit.

My dnes k tomuto tisku podpoříme pozměňovací návrhy pana poslance Chvojky a paní kolegyně Gajdůškové. Jsme s nimi ztotožněni a já jsem je víceméně obhajovala i u vložení tisku takzvaného kurzarbeitu, protože si opravdu myslíme, že mají svou logiku a v tom systému i pro tu další budoucnost jsou potřebné. A jenom apeluji na to, co tady řekla paní ministryně Schillerová. Byla bych velmi ráda, kdyby to, co říkala, že se připravuje, ta legislativa, aby opravdu zohlednila i ten systém nějakých těch kompenzací u těch osob samostatně výdělečně činných, které pracují, které nemají uzavřenou provozovnu a samozřejmě odvádí sociální a zdravotní pojištění. Myslím si, že právě tato oblast a tito lidé patří k těm nejvíce dnes, musím to takto říct, poškozeným lidem, kterým se nedostává, nebo se velmi málo pomáhá v rámci těch kompenzací.

Děkuji.