Předložení návrhu, který, bude-li Radou schválen, umožní některým členským státům požádat o dočasné povolení obecného reverse charge, je pro Českou republiku nesporným a bezprecedentním úspěchem. Po více než dvou letech usilovné práce se podařilo přesvědčit Komisi, která má v EU jako jediná pravomoc legislativní iniciativy, že obecný reverse charge si zaslouží šanci alespoň ve státech, které mu věří. Komisař Moscovici na červnovém ECOFINU přislíbil, že do konce roku předloží návrh, který umožní zainteresovaným členských státům zavést obecný reverse charge na domácí zdanitelná plnění nad určitý limit. Bez výhrad sice splnil pouze stanovený časový plán, a to ještě tak těsně, jak to jen šlo, i tak se může jednat o naprosto zásadní zlom v historii harmonizované DPH v EU.

Trvám na tom, že reverse charge je v kombinaci s využitím moderních technologií nejefektivnějším způsobem, jak vybrat DPH, zbavit se karuselového podvodu a ještě k tomu podpořit cash flow podnikatelů uvnitř státu. Komise tento názor evidentně nesdílí. Netají se tím a dnešní návrh podle toho vypadá. V zásadních parametrech je napsán, tak, aby se ve skutečnosti v podstatě nedal použít. Z toho bychom sice mohli být smutní, ale z dlouhobého hlediska je to vlastně mimořádně dobrá zpráva, která potvrzuje, že jsme se dali správnou cestou. Je zřejmé, že odpůrci reverse charge se obávají, že by mohl opravdu zafungovat a ohrozit velmi vzdálenou a v podstatě neexistující dohodu o definitivním režimu pro DPH. Ten vidí Komise v tzv. one-stop-shop systému, který všechna přeshraniční plnění uvnitř EU podrobuje DPH (na rozdíl od současného stavu) a daňové správy všech členských států vybírají DPH společně jedna pro druhou.

Návrh Komise stanovuje mnoho podmínek a důvodů jak výjimku na obecný reverse charge nepovolit anebo tu povolenou snadno zrušit. Cesta k reálnému použití obecného reverse charge je dlouhá a komplikovaná, povolený reverse charge může Komise kdykoliv po šesti měsících přezkoumat a zrušit, pokud se ukáže, že narušuje vnitřní trh, a to zejména, že jí o tom informují alespoň dva členské státy. To vše svědčí o tom, že potenciální zavedení obecného reverse charge byť i v jednom nebo ve dvou malých členských státech budí silné emoce a obavy.

Je téměř úsměvné, že vymezení států, které mohou o obecný reverse charge žádat, je pečlivě nastaveno tak, aby oba státy, které mají o zavedení obecného reverse charge eminentní zájem zůstaly na hranici, (respektive malý kousek za ní) tohoto okruhu a můžeme jen spekulovat, proč k tomu Komise přistoupila.