Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové na začátek ještě než začnu mluvit k věci tak jenom takový povzdech nad tím, že bohužel zde nebylo přítomno moc poslanců pětikoalice, kteří by si vyslechli projev našeho předsedy volebního výboru, po kterém, kdyby ho podle mě slyšeli, a kdyby se trošku zamysleli nad tou tematikou a nad tím, co tento zákon přináší, tak by podle mě s čistým svědomím ho nemohli pustit ani přes první čtení. Tak to jenom na začátek takový povzdech nad tím, že bohužel. Bohužel. Ta novela přináší spoustu nelogických věcí a pravděpodobně tedy dnes projde do druhého čtení. 

Projednávání vládního návrhu zákona, který má změnit zákon číslo 483/1991 Sb., o České televizi, zákon číslo 484/1911 Sb., o Českém rozhlase, a zákon číslo 90/1995 Sb., o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny, projednávání těchto tří zákonů, které zde dnes máme, není motivováno ničím jiným, než snahou současné vládní většiny prosadit na pozici budoucího generálního ředitele České televize svého člověka, a tak nepokrytě veřejnoprávní televizi ovládnout.

A tady na začátek to říkám proto, že nám i veřejnosti je tato novela prezentována jako ta, jež pouze mění volbu členů rady a zapojuje do ní vedle Poslanecké sněmovny rovněž Senát Parlamentu ČR, s čímž samozřejmě někdo můžeme, nebo nemusíme souhlasit, ale co mně vadí úplně nejvíc, je ten proces a načasování, kterým se to snaží pětikoalice prosadit. To vysvětlím později.

U nás v České republice máme tři média veřejné služby. Je to Česká televize, je to Český rozhlas a je to Česká tisková kancelář, ČTK. A tak jak sleduji snahy současné vládní koalice, tak je v jejich zájmu minimálně dvě z těchto institucí zprivatizovat. A možná nejde o privatizaci v doslovném slova smyslu, tak jako byla naznačována současnou pětikoalicí, např. v případě budějovického Budvaru, České pošty nebo ostatního majetku, který stát drží, ale jednoznačně jde o snahu pětikoalice tuto instituci ovládnout a využít ji ve svůj prospěch, a to dokonce bez jakéhokoli ohledu na pověst tohoto média veřejné služby.

Bohužel předložená novela o České televizi a Českém rozhlase je čistě politickým aktem. Jejím jediným a zřejmým cílem je ovládnout demokraticky zvolené kontrolní orgány obou veřejnoprávních médií s cílem dosadit na tato místa v podstatě okamžitě kandidáty jakkoli spojené či preferované vládní koalicí. Jde o bezprecedentní mocenský krok, ke kterému nesáhla dosud žádná vláda. A tady to říkám právě proto, jaký ta novela má vývoj, jak zde už byla představena i ta předchozí novela, a jak je prosazována na sílu i vzhledem k dříve proběhnuvším pro pětikoalici úspěšnými či méně úspěšnými volbami do mediálních rad. O tom už zde taky byla řeč.

Cílem přijetí tohoto zákona je tak pouze co nejrychlejší politická kontrola veřejnoprávních médií a touha ovládnout dva z nejsilnějších mediálních domů v České republice.

Často v mediálním prostředí slyšíme od kolegů z pětikoalice silnou kritiku směrem k tomu, co se děje s médii veřejné služby v Polsku či Maďarsku. Přitom je tato dnešní snaha zcela na úrovni kroků, které jsou přijímány právě v těchto státech. Ve své koaliční smlouvě přímo uvádíte, tedy strany pětikoalice, že za nezbytné považují jak zachování, tak nezávislost veřejnoprávních médií. Vážení kolegové, nezávislost. Mluvíte o tom, že nezávislost veřejnoprávních médií nemůžete podcenit. Jenže vy právě svým přístupem dnes tuto nezávislost systematicky a drasticky podkopáváte.

Když bylo naše hnutí ve vládě, tak se nejednou muselo vypořádávat s ostrou kritikou z řad redaktorů České televize nebo Českého rozhlasu. Nejednou byli tito redaktoři vůči našim členům vlády hodně kritičtí, někdy možná až příliš, někdy dokonce slyším, že k nám bývá primárně Česká televize až příliš zaujatá, ale o tom dnešní novela není a nechci o tom tady diskutovat. Ale naše vláda nikdy nezasahovala takto bezprecedentním způsobem do základních principů fungování médií veřejné služby. A ona ani de facto nemohla. Kdybychom my udělali něco podobného tomu, co dnes zamýšlíte vy, tak by se na nás okamžitě sesypala nekonečná vlna kritiky, ale vy v tuto chvíli opravdu jdete přes mrtvoly a neuznáváte jakoukoli konstruktivní kritiku, která tady třeba dnes ještě zazní, a bohužel s námi nejste ani ochotni tyto změny diskutovat.

Já tu byl v minulém volebním období při snaze pouze dovolit několik radních tak, aby byla Rada České televize kompletní. A kdybych si jen představil, že tu s obdobným návrhem zákona, který de facto mění poměry sil v Radě, přišli my, tak si opravdu živě dokážu vaši reakci představit. Třeba takový kolega Bartošek, který v minulém volebním období byl tím největším ochráncem veřejnoprávních médií, tak už dneska úplně vidím, jak by tu dnes skákal tři metry do vzduchu, bral by si osmihodinové přestávky co osm hodin, kterými jste tady totálně zazdívali pouze dovolbu mediálních rad.

Tento váš přístup, kterým si za rukojmí berete Českou televizi a v přeneseném významu samozřejmě také diváky České televize, koncesionáře, tak ten považuji za extrémně nebezpečný. Vy dnes tímto krokem zcela podkopáváte jakoukoliv důvěru velké části populace vůči tomuto médiu veřejné služby do budoucna.

A já to tady opravdu neříkám jako kritiku České televize nebo Českého rozhlasu, já jsem v tomhle bytostně vždy a jsem stále přesvědčen o potřebě existence veřejnoprávních médií, o jejich existenci, o veřejnoprávnosti těch médií. Já, a to opakuji, kritizuji pouze váš přístup a vaše nápady, jak tyto zákony změnit k obrazu svému a jak akorát oddalujete to, jaké problémy tato veřejnoprávní média mají a jak oddalujete právě jejich řešení, respektive vůbec ty problémy, které veřejnoprávní média v současné době mají, tak neřešíte. Už vůbec ne touto malou novelou.

A proč to děláte? Proč máte pocit, že Rada České televize nefunguje správně? Máte pocit, že Česká televize nebo Český rozhlas informují nepravdivě? Máte pocit, že třeba vaši poslanci mají nedostatečné zastoupení ve zpravodajských pořadech České televize? Nebo máte pocit, že Česká televize nebo Český rozhlas publikují fake news? Jaká je vaše most motivace k tomu, abychom tady v době rekordní inflace, propadu českých občanů do chudoby, kdy třetina občanů má problém vyžít ze svých finančních prostředků, v době, kdy je válka pár set kilometrů, pár stovek kilometrů od nás, v období, kdy dovozní ceny plynu vzrostly meziročně téměř o 440 %, řešili relativně dobře fungující Radu České televize a Českého rozhlasu? Proč zde máme mimořádnou schůzi na toto téma? Proč jste ochotni tady nocovat a na sílu prosazovat malou novelu?

Já tu odpověď znám. Za mě je zcela jasná. Navíc Český rozhlas i Česká televize dlouhodobě a opakovaně upozorňují, že potřebují vyřešit především oblast svého financování. A místo toho tedy, aby vládní koalice představila toto řešení, tak zde předkládá novelu, která řeší jen a pouze způsob volby Rady Českého rozhlasu a Rady České televize, ale opomíjí podstatné nedostatky obou zákonů, například jejich zcela nesystémovou rozdílnost mnoha bodech. A už to tady taky padlo, proč má mít například rada České televize nově o tři členy navíc? Proč jich má být sudý počet osmnáct, když Radu Českého rozhlasu necháváte na lichém počtu devíti?

Je to evidentní rozpor a opět jenom touha a snaha o totální ovládnutí rad. Ještě jste to tady nikdo nevysvětlil, proč jich má být osmnáct v České televizi a devět v Českém rozhlase.

A jak jsem již zmínil, tak koalice vůbec neřeší tu nejpodstatnější otázku, tedy financování Českého rozhlasu a České televize. Nebo například v oblasti definování rozhlasového či televizního přijímače. Definici poplatníka atd.

Já nyní pragmaticky zkusím shrnout můj náhled na předloženou novelu do několika bodů. Sice se nemá prozrazovat pointa už v úvodu, ale jak jsem již naznačil, tak tento zákon přímo souvisí s volbou generálního ředitele České televize. A dal by se klidně nazvat ne novelou zákona o České televizi a novelou o zákona o Českém rozhlase, ale zákonem o volbě generálního ředitele na jaře roku 2023.

Ale postupně. Takže za prvé. Jak všichni víme, volba generálního ředitele spadá výlučně do kompetence Rady České televize. Její složení je tak jediným a rozhodujícím faktorem, který může dosažení výše zmíněného cíle vládním stranám umožnit nebo naopak znemožnit. A přesně to bylo a je důvodem pro předložení zmíněného návrhu zákona. Vládní většina si totiž v současné Radě České televize není ani po červnové dovolbě jejích šesti nových členů jistá dostatečným počtem spolehlivě loajálních hlasů, a proto se účelově rozhodla složení rady z gruntu - jak se říká - rozhodla se ho systémově změnit.

A propos, k té dovolbě. Pamatujete si tento proces, jak se předchozí pokusy o volbu nepodařily, protože ani jeden z kandidátů pětikoalice nezískal potřebný minimální počet hlasů, kvůli čemuž se jednotlivé strany pětikoalice začaly mezi sebou zcela logicky podezírat a snažily se zjistit, kdo z koalice nehlasuje tak, jak bylo shora nařízeno? Takže to nakonec skončilo - a už to tady taky bylo zmíněno - aklamací při veřejné volbě. To byla blamáž v podobě popření demokratických principů, kdy vaše pětikoalice prosadila, že volba Rady České televize bude poprvé v historii veřejná.

Když si tedy pětikoalice nedokázala vynutit poslušnost vlastních poslanců po dobrém, vsadila na způsob, který využívala komunistická strana před listopadem 1989. A v tomto momentu jste popřeli sami sebe. A musím znovu citovat Zbyňka Stanjuru z května minulého roku, kdy říkal, že budeme podporovat tajnou volbu. Tajná volba je pro nás hodnota a princip, a když je něco pro vás hodnota a princip, tak to máte dodržet v okamžiku, kdy to není populární, kdy za to nedostanete potlesk, jinak by to nebyla hodnota, za kterou stojíte, v níž nemáte žádné mantinely ani hranice.

Trapně arogantní byl i původní plán z dubna letošního roku - prostě je rozeženeme a navolíme si komplet celou Radu České televize. Novou, správnou, tu naši, protože máme přece stoosmičku, takže pěkně po Gottwaldovsku si to můžeme dovolit. Naštěstí legislativci na Úřadu vlády nemají mozky zatemnělé antibabišovskou obsesí jako někteří z vás zde a zůstali profesionály a tento původní návrh zcela rozcupovali.

Tedy první návrh zákona, který jste sem chtěli poslat, nedoporučili k projednání a mimochodem v tom prvním návrhu jste dokonce chtěli odvolat úplně všechny radní najednou. A dokonce v tom prvním návrhu jste plánovali snížit počty radních. Zvláštní. A nyní v napnutém rozpočtu České televize - protože Česká televize financuje Radu České televize - najednou ty radní zvyšujete. No, proč asi? Takže ministr kultury dostal za úkol vymyslet jinou cestu k témuž cíli a text adekvátně přepracovat. Výsledek máme nyní před sebou a přes vynaložené úsilí, pravděpodobně na hraně jakýchsi možností... ten trapný dojem, tentokrát z marně skrývané účelovosti však zůstal.

Všichni, kteří situaci kolem fungování veřejnoprávních médií v naší zemi dlouhodobě sledují, přitom ví, že úprava stávající legislativy pro plnění úkolů veřejné služby je stále tíživěji nezbytná. A o to trestuhodnější je, že pětikoalice se zaměřila jen a pouze na jediný cíl a opakuji - prostřednictvím de iure volby generálního ředitele České televize příští rok de facto dosadit na tento post svého člověka, a tak Českou televizi. Ovládnout.

Za druhé. Vzhledem k tomu, že mandát současného ředitele, generálního ředitele České televizi Petra Dvořáka skončí v září 2023, tak volba jeho nástupce musí proběhnout už někdy na jaře příštího roku. Času tedy nemají kolegyně a kolegové z pětikoalice nazbyt. Buď protlačí nový zákon o České televizi Sněmovnou do konce letošního roku, anebo budou muset riskovat, že nového generálního ředitele vybere ještě stávající - v uvozovkách - ta nespolehlivá rada. Proto zde máme tu mimořádnou schůzi 1. listopadu 2022, abychom to stihli. A to je přesně důvod, proč předložený návrh nyní projednáváme, doslova pár dní, pár měsíců po senátních volbách, ve kterých si vládní většina ověřila, že v horní komoře Parlamentu neztratila svoje pozice.

A proč právě Senát? Kvůli tomu, aby budoucí generální ředitel České televize byl váš člověk, tak jste ochotni obětovat i zbývající důvěru občanů v Českou televizi. V důvodové zprávě uvádíte, že je Senát reprezentantem veřejnosti a že jeho zapojením zajišťujete onu žádoucí reprezentativnost kandidátů navrhovaných na členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Ale, vážení kolegové, víte, kdo je ještě volen českými občany a kdo je reprezentantem veřejnosti? No, přece prezident republiky. A prezident republiky má silnější mandát než kterýkoliv senátor. Tak proč v té novele zákona o médiích veřejné služby taktéž nepřiznáte úlohu prezidentovi republiky?

Já to samozřejmě v tuto chvíli nepovažuji za nutné zapojit ho do volby prezidenta, ačkoliv několik let zpět někteří z vás o tomto mluvili a byla v plánu takzvaná trojnožka. Takže nám z toho zbyla jenom dvojnožka a zapojení pouze Senátu. A o tom, jakou má Senát legitimitu, už zde taky padlo pár slov. Já zde svými slovy a svým proslovem dnes jenom odkrývám vaše motivace. Zde zcela zřejmě nejde o zabezpečení reprezentativnosti, ale jde tu o to, aby si pětikoalice zabezpečila místo pro své lidi v Radě České televize a následně i post generálního ředitele - stejně jako se to snaží dělat pětikoalice i v dalších institucích a radách.

Bita na tom ovšem bude jenom Česká televize a její snižující se důvěra. Stávající systém volby mediálních rad fungoval spravedlivě a je nastaven dobře, i když není třeba zcela dokonalý. Přijetí novely a nesmyslný krok změny volby mediálních rad je ale krokem veskrze nedemokratickým. Je to jen politický nástroj vládnoucí koalice, který se stane bičem na média veřejné služby a ohrozí jejich stabilitu, nezávislost a objektivitu. Kolegyně, kolegové z vládních stran, pokud tvrdíte, že prosazení tohoto zákona není motivované vaší snahou ovládnout Českou televizi, odložme tedy jejich projednávání o půl roku na dobu po zvolení nového generálního ředitele České televize, a tedy do nástupu nového managementu.

Tedy za třetí. To, jak je předložený návrh nového zákona nepropracovaný a šitý horkou jehlou, dokládá i skutečnost, že ještě před půl rokem vládní strany zamýšlely pod záminkou úspor - to už jsem taky zmiňoval - snížit počet radních z patnácti na dvanáct. Nyní v této novele přichází naopak s návrhem na rozšíření rady o další tři členy. A to prý proto, aby dostatečný počet radních mohl volit také Senát, a tak se údajně zajistila ještě širší veřejná kontrola činnosti veřejnoprávní České televize.

Zdánlivě je to krok hodný skutečných demokratů. Opravdu ale jenom zdánlivě, protože je-li v sázce vláda nad Českou televizí a současně neexistuje důvod, jak legálně odebrat mandát už zvoleným radním, tak i Senát nám může posloužit. Obzvlášť, pokud v něm máme po právě proběhnuvších volbách dostatek s námi sympatizujících senátorů a senátorek.

Nezbývá než opakovat, jak trapně průhledné.

A ještě k těm počtům, abychom si to uvědomili. V současné době musí pro nového generálního ředitele zvednout ruku dvě třetiny radních, tedy deset z patnácti. Dvě třetiny - deset z patnácti. Zákon, tato novela, nám počet radních navyšuje na osmnáct, ale světe div se, nějak nám vypadly ty dvě třetiny. Už nám bude stačit pro volbu a odvolání generálního ředitele pouze nadpoloviční většina, tedy deset z osmnácti. To si snad děláte legraci! Může to být ještě více průhledné?

Ještě vám totiž připomenu, že v té první původní novele, kterou jste sem chtěli poslat a díky které jste si chtěli navolit všech patnáct nových členů rady, tedy těch vašich spolehlivých, tak v tom zákoně, v té první verzi jste naopak tyto podmínky zpřísňovali. Vy jste tam dávali dvě třetiny potřebných radních na jedenáct z patnácti, dokonce jste to zpřísňovali, a teď už vám stačí jenom, když jste zjistili, že nemůžete tu radu odvolat celou a navolit si tam všech patnáct nových lidí, tak naopak to kvorum pro volbu generálního ředitele a jeho odvolání snižujete na jedenáct z osmnácti, aby vám ty počty vyšly.

A za čtvrté, ať skončím konstruktivně, tak nový zákon o České televizi by měl být reakcí na skutečné problémy, které v mechanismu plnění veřejné služby touto televizí v minulých letech vznikly. Mezi ty nejpalčivější patří:

a) Nové, současným podmínkám odpovídající stanovení veřejné služby a následně adekvátní změna způsobu a rozsahu financování České televize a Českého rozhlasu.

b) Zřízení právní subjektivity Rady České televize. Pokud ji totiž dnes rada nemá, tak veškeré odborné analýzy, které potřebuje pro plnění své zákonem stanovené kontrolní funkce, musí zadávat vedení České televize se vším, co z tohoto postupu vyplývá.

c) Pokud by rada České televize tuto právní subjektivitu neměla ani v budoucnu získat, opakované nesplnění usnesení rady ze strany vedení televize musí být zařazeno mezi důvody pro odvolání generálního ředitele, jinak totiž rada zůstane fakticky bezzubá při vymáhání nápravy nedostatků při plnění úkolů veřejné služby, tak jak je tomu doposud.

A konečně d). Je-li možnost být zvolen například prezidentem naší země nebo předsedou NKÚ maximálně pro dvě následující volební období, tak podle mě neexistuje jediný smysluplný důvod, proč by měl generální ředitel České televize obhajovat svůj šestiletý mandát bez podobného omezení, ad absurdum vlastně donekonečna.

Na vzniku nových zákonů o veřejné službě a o fungování veřejnoprávních médií se budu samozřejmě i se svými kolegy z volebního mediálního výboru rád podílet. Musí tady na půdě Poslanecké sněmovny vzniknout diskuse o těch ale opravdových problémech veřejnoprávních institucí. Tato novela je fakticky špatná a současně její samotný proces přípravy byl překotný. To, že nebyl dostatečně diskutován, neprošel žádnou veřejnou diskusí, naopak vznikal na objednávku vlády a jejích poradců či spřízněných zájmových kruhů, z mého pohledu skoro až netransparentně. U novely zákona, která se týká činnosti veřejnoprávních médií, to považuji za obzvlášť nepřijatelné.

Český rozhlas a Česká televize mají sloužit veřejnosti a ne mocenským strukturám, které nyní chtějí ovládnout transparentně zvolené kontrolní orgány obou médií a navolit do nich své prověřené prominenty. Skoro se mi chce zvolat, kde je Milion chvilek pro demokracii? Kdyby podobnou novelu zákona o Českém rozhlase a České televizi předložila Sněmovně vláda Andreje Babiše, už by byla plná Letná nebo Václavák, kde poslouchali výtky o porušování demokracie a ohrožování svobody médií.