To byl i důvod, proč jsme pozvání přijali – hájíme ty nejmenší, kteří nemají zastání a na které nejvíce EET dopadá. Věděli jsme, do čeho jdeme, ale tento formát je opravdu špatný. Šest diskutujících a rádoby reagujících za stolky a kolem dvaceti dalších v publiku, kteří dostávají také hodně prostoru, je prostě moc. V takovém počtu se jen stěží dá vyjádřit alespoň základní teze a doargumentovat je, navíc, když nedostanete možnost reagovat, ale to někteří z vás viděli, další to mohou vidět zde.

"Skoroministryně" financí dostala možnost reagovat na moji argumentaci, ale já už jí odpovědět nemohl. Ani dalším protiřečníkům. Nemohl jsem tak oponovat ani panu Jurečkovi, který nejenže zastupuje, mimo jiné, výrobce a prodejce zařízení potřebných pro fungování EET, ale zároveň řetězec COOP. Sám alespoň potvrdil, že COOP může jako řetězec z prodejen ve větších městech dotovat provoz malých vesnických potravin, ale jak může svůj obchůdek dotovat někdo, kdo jiný zdroj příjmů nemá, je stále více a více zatěžován byrokracií, až to nakonec vzdá a prodejnu zavře.

Paní Schillerová na mě vytáhla grafy a tabulky, když jsem na dotaz moderátorky naznačil jednu z mnoha možností, jak mohou nepoctivci mohou obcházet EET. Tedy tím, že když nechá kupující účtenku na pultě, tuto platbu jednoduše vystornují, sníží si tím nejen obrat, ale hlavně nepřiznají z prodeje zisk. Je jasné, že pro případ pozdější reklamace si zákazníci účtenky berou, ale vím z praxe, že při nákupu drobnějších věcí, potravin nebo drogerie, tam prostě doklady o koupi zůstávají. Paní "skoroministryně" se vrhla na hru s čísly a jako hlavní argument uváděla úspěšnost loterijní hry "účtenkovka" Už jsem nemohl namítnout, že známe mnoho lidí, kteří obcházejí každý den prodejny a mámí z prodavačů účtenky, aby si je mohli přihlásit do loterie. Každý den totiž mohou poslat z každého obchodu jednu, takže o nějaké masivní podpoře hry nelze zdaleka hovořit.