V současné době je podle dostupných analýz zhruba třetina domácností na hranici chudoby - to znamená, že svými příjmy nepokrývají své základní životní potřeby, tedy náklady na bydlení včetně energií, na nákup potravin, případně léků, na dopravu do školy a do zaměstnání a případně na splátky půjček, které v minulosti čerpaly. Vláda sice tvrdí, že nenechá nikoho padnout, ale tito lidé až spadli z úrovně střední třídy na dno a rozhodují se, jak dál. Vláda sice stále opakuje, že nenechá nikoho padnout a že inflace příští rok klesne, že plynu a elektřiny je dost a na zastropované ceny každý dosáhne, případně dostane příspěvek na bydlení.

To je podobné chlácholení, jako když nám ministr zemědělství sliboval, že ceny potravin budou klesat. Vláda omílá tyto fráze, aby veřejnost uklidnila a aby prý zabránila panice. Moje představa o demokracii je jiná - vláda by především měla říkat lidem pravdu, i když je těžká a nepříjemná. Pravda je nejpraktičtější, protože se podle ní lidé mohou připravit, mohou na reálnou situaci reagovat.

Takže - co se příští rok stane: ceny skutečně porostou pomaleji, měsíčně můžeme očekávat průměrné zvýšení cen kolem 1 %. Ceny potravin mohou růst o něco rychleji a rozhodně to domácnosti nevykryjí šetřením, přechodem na levnější druhy nebo čekáním na akce velkoobchodních řetězců. Úspory energií jsou lepší cestou, ale zásadní řešení najdou ty domácnosti, které zvýší své příjmy.

Dá se očekávat zvýšení nezaměstnanosti. Celostátně to nebude nic dramatického, ale konkrétních lidí se to nepochybně dotkne. Trvalého zaměstnání je třeba si vážit. Pokud má kdo možnost zvýšit si kvalifikaci, vstoupit do oboru, ve kterém je větší poptávka po pracovních silách, teď je dobrá doba se do toho pustit.