Lze chápat snahu německé vlády o snížení rozpočtového schodku, který naráží na dluhovou brzdu, jejíž obcházení zarazil v Německu Ústavní soud, ale co je z našeho hlediska důležité, to je zásadní argument německých farmářů: nelze bezohledně šetřit na té části ekonomiky, která živí národ. Nelze hřešit na skutečnost, že zemědělství není schopné rychle reagovat na změnu podmínek. Zemědělci mají zaseto, mají zodpovědnost za tisíce kusů hospodářských zvířat a nemohou otočit kohoutkem a zastavit své náklady. Kromě toho – když zemědělci omezí svou produkci, obnova kapacit bude trvat několik let a bude velmi, velmi nákladná. Toto si vládní činitelé v Německu ani u nás evidentně neuvědomují, tyto reálie podceňují a přistupují k životně důležitým otázkám způsobem „po nás potopa".

V tomto smyslu se čeští zemědělci staví po bok svým německým konkurentům a podporují jejich protesty, ke kterým se hodlají přidat. 

Česká vláda nesmyslně odebrala část evropské finanční podpory větším farmám ve prospěch menších. Nutno připomenout, že v roce 2021 bylo dosaženo kompromisní dohody a na prvních 150 ha mělo jít každému zemědělci 10 procent tzv. redistribuční platby, která ročně představuje asi 40 miliard korun a přichází převážně z evropských zdrojů. Tato vláda to nesmyslně zvýšila pro dalších pět let na 23 procenta, takže zemědělci z menšími výměrami zemědělské půdy dostanou podstatně větší část této dotace a ti velcí, kteří ovšem zajišťují přes 80 procent spotřeby potravin u nás, budou mít podmínky zásadně horší. Vláda to sice vysvětluje snahou o ochranu životního prostředí, pravdou ale je, že drobní farmáři budou dostávat tyto dotace bez ohledu na to, zda vůbec na té půdě něco pěstují, zda tak vůbec nějak hospodaří! Prostě – máš půdu, svou či pronajatou, tak si vezmi peníze a co s nimi uděláš, to je čistě tvoje věc.

Ne dost na tom, vláda v rámci úspor škrtá další dotace z rozpočtu a zároveň zvyšuje daně. Mezi jiným i daň z nemovitostí, což prakticky znamená, že zemědělci zaplatí státu dvojnásobek proti loňsku. Přitom je u nás 80 procent zemědělské půdy v majetku nezemědělců, kteří si zvýšenou daň promítnou do nájemného. Přičtěme k tomu zvýšenou daň z příjmu, zvýšení DPH a zvýšené ceny energií, které se promítají do mnoha zemědělských vstupních komodit – od hnojiv až po krmiva a v navazujícím potravinářském průmyslu do mrazíren, pekáren, mlékáren a dalších provozů. 

Německo je ekonomicky silnější země a projevuje se to i velikostí podpory, kterou může dávat svému zemědělství. Určitou naší výhodou je existence velkých zemědělských farem, které i při menších dotacích dokáží hospodařit s nižšími náklady a dosahovat špičkových parametrů v kvalitě – jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě. Naše vláda toto zřejmě vůbec nechápe a svými nezodpovědnými kroky ničí vše – nejen velké farmy, ale v konečném důsledku i ty malé a střední. Neumí těm menším vytvořit stabilní podmínky na trhu v oblastech, které jsou pro malovýrobu nejvhodnější a kde by jim větší farmy ani nemohly konkurovat. Místo toho podráží nohy celému zemědělství a zadělává nám na další zdražování potravin. Proti tomu je třeba se bránit, v tomto smyslu je německý týden farmářských protestů nesporně inspirativní.