Pokud chceme vzdorovat kritickému suchu a přívalovým dešťům, musíme krajině vrátit schopnost zadržovat vodu. Snaha o opětovné svázání a narovnání koryta Srbického potoka na Domažlicku je dalším odstrašujícím příkladem zastaralého přístupu ke krajině. Dnes jsem se přímo na místě setkala se zemědělcem, který v místě na svém pozemku hospodaří a na tuto skutečnost mě upozornil.

V minulosti brutálně zregulovaný Srbický potok, který se díky přírodním procesům sám a zdarma zrevitalizoval, začal letos na jaře státní podnik Povodí Vltavy narovnávat a břehy znovu zpevňovat pomocí kamenů. Zjistila jsem, že místní zabránili navrácení celého potoka do regulovaného stavu jen tím, že Povodí Vltavy nepustili na své pozemky. S prosazením přírodě bližšího řešení jim nepomohly ani úřady, které mají na starosti ochranu životního prostředí. Je smutné, že občané sami musí bojovat za to, aby jim stát zpátečnicky nereguloval vodní toky. Ministerstvo zemědělství má mnoho strategií na zadržení vody v krajině a proti suchu. Ale případy jako je tento, dokládají, že je není schopno aplikovat v praxi.

Piráti v červnu představili plán na boj s extrémními projevy změny klimatu Vodu řešíme teď, který zpracovává téma do konkrétních kroků a etap, co musíme udělat hned, do konce roku a v dlouhodobém horizontu. A právě jedním z kroků je můj pozměňovací návrh, jehož cílem je určit jasnou hranici mezi nutnou údržbou smysluplných staveb na vodních tocích, a naopak nesmyslném lpění na „údržbě“ v minulosti brutálně zregulovaných koryt, které díky přírodním procesům začaly opět plnit v krajině svou funkci. Tak jako tomu je i v případě Srbického potoka.