Po více než parném létu nadešel podzim s řadou významných akcí, počínaje oslavami české státnosti, udělováním státních vyznamenání a připomínkou událostí 17. listopadu 1989. Proč připomínám léto? Nejen proto, že my, co vedra nemusíme, můžeme tento názor a pocit svobodně vyjádřit, ale zejména i proto, že nadstandardní, doslova rekordní teploty se nepochybně zřejmě podepsaly na stavu mysli nejednoho protagonisty právě v průběhu událostí státního svátku 17. listopadu 1989.

Záměrně uvádím „událostí“, protože akcí bylo opět požehnaně a organizoval je kde kdo. Pejorativně se dá tvrdit, že skoro každý, kdo má do…Však asi tušíte. I tato skutečnost může svědčit o tom, že jde přeci o vybojovanou svobodu projevu, shromažďování atd. Prostě svobodu. Ale na druhé straně jen dokládá nepochopení kategorie svobody, jako nikoliv absolutního, všeobjímajícího pojmu a označení, nýbrž o stav věcí, kdy stručně řečeno -  svoboda každého jednotlivého někde začíná a končí u svobody jiného člověka. A v tomto případě bych se nebál říci - „svobody státu, národa“. S těmito pojmy prosím opatrně.

Podle skutečně jen  velice zkratkovitě naznačeném přístupu k listopadovým událostem z před 26 let  se většinou na náměstích celé ČR a hlavního města Prahy, zejména pod organizační „kuratelou“ zřejmě korespondující s názorovým přesvědčením jejich účastníků, konaly demonstrace, tzv. pro i proti, opět většinou „Pro Zemana nebo proti němu, proti uprchlíkům, nebo pro ně, happyendy na polistopadový vývoj atd.“ atp. Snad jediným společným jmenovatelem mohla být určitá nepříliš šťastná potřeba chápat připomínku události 17. listopadu 1989 jako jakousi pietu. Ale podstata tzv. sametové revoluce a událostí v listopadu 1989 přeci nebyla v nějakém zmaření, resp. o zmařených lidských životech, což by si následně pietu žádalo (vždyť i smrt údajného studenta Martina Šmída byla fikcí a zpackanou akcí alá StB). Šlo tehdy o politickou akci a aktivity lidí, občanů, kteří najednou zjistili, že mohou do něčeho mluvit, dokonce do toho, nač nešlo před tím ani pomyslet bez obav z nějakého postihu, až ztráty osobní svobody a vězení.

Listopad 1989 byl politickou aktivitou, a jako takovou bychom si ji měli připomínat. Bohužel je dlouhodobě a stále více zneužíván i politickými elitami, napříč politickým spektrem a stala se jakousi přetahovanou o popularitu a prosazování skupinových či dokonce osobních zájmů politiků, ať již těch tzv. koaličních, tak opozičních nebo těch usilujících o své místo na mediálním nebi, potažmo v přízni potencionálních voličů. Situace došla tak daleko, že dochází ke zneužívání, resp. využívání těchto událostí i extremistickými uskupeními, zejména ve vazbě na aktuální, nyní ve vazbě na uprchlickou krizi a vzestup teroristických aktivit v Paříži nebo sestřelení ruského letadla nad Sinají.

Žel, nejinak tomu bylo i při akcích, které letos měly připomenout 26 let, uplynulých od listopadu 1989. Nehodlám hodnotit všechny, ale  musím se zastavit u té, která byla nejen jejími organizátory prezentována jako nejvýznamnější, i když v podstatě nebyla o 17. listopadu 1989, ale právě jen o jakémsi „zvěčnění“ osoby současného prezidenta ČR M. Zemana. Konec konců byla i tak anoncována svolávajícím tzv. Blokem proti islámu a na podporu názorů prezidenta ČR M. Zemana. Konala se na Albertově, a byť šlo právě o „území studentů“, jejichž listopadové aktivity zde mají i pamětní desku, nebyli tito studenti, resp. jejich následovníci a pokračovatelé tradice puštěni až k ní, narozdíl od příznivců Zemana (?!). Tak, jestli toto nebyl akt „krádeže“ listopadového významu revoluce, pak fakt nevím…