Okamžitě navrhl zvýšit základní sazbu spotřební daně u tichého vína z 0 Kč na úroveň vína šumivého, tedy 2 340 Kč/hl. Pro spotřebitele by to znamenalo zdražení 1 l vína o 23,40 Kč. Hlavně malí a střední vinaři při dnešní cenotvorbě a konkurenci nemají žádné rezervy a tak by novou daň museli promítnout do ceny. Kdyby snažení Stroukala bylo dotaženo do legislativní podoby, znamenalo by to přímé ohrožení malých a středních moravských a českých vinařských firem a také ohrožení dnešní velmi vysoké kvality vyráběných vín, o kterou se krok po kroku už 30 let soukromé firmy snaží. Ocenění z prestižních soutěží vín ve světě jsou toho důkazem.

Vždy si v takové situaci kladu otázku, co za věcí opravdu stojí? Doposud jsem si myslel, že v Cevro Institutu jsou chytří, převážně mladí ekonomové. Pokud by to tak bylo, nemohl by Dominik Stroukal napsat, že problémem nastavení spotřebních daní z alkoholu je v Česku dlouhodobá rezignace na stanovení jasných cílů. Je až zarážející, že se vedoucí katedry ekonomie VŠ Cevro Institutu v touze „zachránit“ státní rozpočet vědecky nezabývá rozkrádáním státního rozpočtu dnešní vládou ve stovkách miliard korun a vymýšlí, jak zlikvidovat nebo alespoň ochromit jeden obor podnikání, který se velkým úsilím prodral do evropské špičky.

Řekněme, že si nemyslím, že pan Stroukal pracuje pro konkurenci na trhu s alkoholem. Vycházím z toho, že tento vzdělaný ekonom musí vědět, že ve vyspělých evropských vinařských zemích jako je Itálie, Španělsko, Francie, Německo, Maďarsko atd. se spotřební daň z tichého vína neplatí! Platí se v Polsku, ale to není vinařská země. Věřím také, že tento vzdělaný muž také ví, že základní surovina pro výrobu vína – hrozny se sklízejí pouze jedenkrát za rok, a to když máte štěstí, že nezmrznou, nepřijdou kroupy nebo vám je nesežerou špačci. Teď ke škůdcům přibylo ještě tornádo. Věřím také, že tento nadějný ekonom také ví, že např. výroba piva není zdaleka tak ohrožena vnějšími vlivy. Pokud máte na skladě chmel, slad a kvalitní vodu, můžete pivo vařit, kdy se vám zachce.