Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane premiére, vládo, pane předsedající,

já bych začal možná tím, co jako první zmínil zde ve svém projevu i pan premiér Babiš. Já jsem mu v sobotu napsal, že bych se s ním rád spolu s Vítkem Rakušanem sešel. Proč jsem to udělal? Abych s ním diskutoval nouzový stav? Ne. Sešel jsem se s ním, protože jsem viděl, co se chystá na pondělní jednání vlády, že čísla stále rostou a že vláda nehodlá s tímto trendem nic jiného v danou chvíli dělat.

Pan premiér tady říkal, jak nikdo nepřináší konkrétní návrhy. Já, když se podívám zpětně na ten rok, co jsme strávili s covidem, tak každý jeden návrh, který přišel od Pirátů, ale věřím, že i od dalších lidí z opozice, byl vždycky v kontextu projednávaných věcí, byl vydiskutovaný a vládě předložený, aspoň za nás vždy, kompletní. Já pak uvedu třeba jeden příklad, pandemický zákon, a kdybychom se chtěli bavit, co kde zaznělo, o tom dneska pan premiér řekl, že moc neví, co ten zákon vlastně má řešit, ale to nechme stranou. Já jsem se s premiérem sešel, já si vezmu jednu věc, kterou jsem s ním chtěl řešit, abych ilustroval, jak to funguje. A já bych byl strašně rád, kdybychom ty věci mohli řešit s konkrétními ministry, což jsme se doposud snažili, ale ministři vám toho hodně slíbí, možná i mají dobrou vůli, ale jakmile ta věc přistane na vládě, tak asi nějakou výrazně špatnou koordinací to zapadá.

Já jsem za panem premiérem přišel s jednou věcí, která tíží občany České republiky a která má významný vliv na šíření pandemie v České republice. Přinesl jsem mu k tomu analýzu, kterou jsme poslali panu ministrovi Blatnému, která se opírá o tvrdá data a fakta.

A ta otázka byla jednoduchá - proč, ačkoliv Česká republika je v lockdownu, tvrdém, v lockdownu, který se skládá z řady opatření vyhlášených v nouzovém stavu, některá ta opatření nemusí být pod nouzovým stavem, ale k tomu se asi dneska dobereme - a říkám mu, pane premiére podle této studie a podle tohoto návrhu Češi nemohou chodit do karantény a nechtějí chodit do karantény, protože jsou solidární k sobě navzájem. Tady od vás zaznělo, jak manželka nenahlásila manžela na hygieně. A víte, proč ho nenahlásila? Protože když skončí doma dva lidi v karanténě a každý fakticky má padesát procent platu, když jsou zaměstnanci, anebo jeden z nich je IČař, co po vašem dnešním hlasování, ten nemá stále nic, tak ti lidi na konci měsíce nezaplatí nájem, nezaplatí. Nezaplatí... tady za mnou mluví... nezaplatí nájem, nezaplatí proud, já mám souseda, kterého po dvou měsících neplacení nájmu, mu normálně rozvázal smlouvu a ten senior skončil na ulici, bydlel vedle Riegeráčů, teď bydlí v charitě, aspoň, že ta charita existuje, kde z toho důchodu těch sto korun - nebo kolik tam stojí to přenocování - může dát a nemrzne venku.

Tohle řešíme. To jsou rodiny, které normálně fungují, co mají třeba doma dítě na distanční výuce. Z těch čísel z Rakouska, kde je ta covidová nemocenská, prostě na té vysoké úrovni, na sto procentech, ani to jsme nechtěli, chtěli jsme devadesát procent, tak tam ti lidé prostě jsou do té karantény, protože vědí, že je to nezlikviduje, zatímco průměrný kontakt člověka v České republice je tři až pět kontaktů na člověka při tom běžném provozu - tady v Poslanecké sněmovně je těch kontaktů asi více - tak celorepublikově vykazujeme po shledání toho člověka covid pozitivního 0,8 a v Plzeňském kraji 0,2. Tolik oficiálně v průměru člověk nahlásí kontaktů. Takže když vám ten den vyjde sedm tisíc pozitivních testů nebo deset, tak byste měl očekávat, že do té karantény půjde zhruba dvacet tisíc lidí a ono jich chodí pět.

Takže ačkoliv máme zavřené školy, máme zavřené obchody, tak to zásadní, že ti lidé prostě nenastupují do té karantény, protože by neměli za co žít, jste řešit nechtěl nebo jste to tam ode mě slyšel poprvé, přitom paní ministryně Maláčová ten vládní návrh už tam předkládala, my jsme tohle probírali už před pěti měsíci, že jste si to poslechl teď od nás poprvé, já tomu nevěřím. A teď abychom věděli, jak to pokračuje. Takže paní ministryně Maláčová tento návrh přinesla do Sněmovny. Je tam konsenzuální návrh, že tedy s Tripartitou vyjednáno 375 korun. To je dobře. Většina lidí v České republice nemá, má plat třeba do - teď nevím, kolik je průměr, ale abych řekl - pokud bychom řekli, že nějaká hranice bude pětadvacet tisíc hrubého, potom tedy toho čistého, tak těch 375 korun za těch deset dní to tak nějak jako do těch existenčních nákladů dorovná. To ten člověk nosí domů.

Ale když je rodina, co nosí domů peněz víc, tak bydlí v dražším pronájmu, tak mají leasing na auto. Takže protože to není vypočítané z toho jejich příjmu, ta nemocenská, tak oni stejně ty peníze na konci měsíce dohromady neposkládají. Ale ta procentuální varianta neprošla. Dnes jsme mohli schválit a v České republice je milion lidí pracující na IČO, my jsme jim v té první vlně tady horko těžko - a děkuji Mikulášovi Ferjenčíkovi, Olze Richterové a děkuji paní ministryni Schillerové a asi paní ministryni Maláčové - tak jsme se tedy dohodli, že těm lidem aspoň to ošetřovné dáme, když už tedy doma hlídají ty děti, které nemohou do školy. V tomhle návrhu dnes Sněmovna mohla schválit ty IČaře, to se nestalo. Faktem je, že to tedy paní ministryně Schillerová navrhne na vládě, vláda to sem předloží příští týden a budeme o tom hlasovat ve čtvrtek.

Takže to je ta jako spolupráce, ta nutnost ty věci řešit teď hned, dejte nám ještě čtrnáct dní, jo. A my prostě neděláme ten handl za nouzový stav. My devět měsíců, my jsme vám dali tenkrát plán, budoucnost řešíme teď. Když jsem k vám přijel v neděli s Vítkem Rakušanem, tak jsem vám položil pět rozpracovaných věcí, týkajících se zdravotnictví, týkajících se návratu do škol, bavili jsme se o možnostech testování, to jsou všechno konkrétní věci, to nejsou nějaké nahozené věci na tiskovku. Já jsem vám dneska ráno dal, ještě tedy našim ministrům, zase nějakou strategii, kde třeba je i ta strategie očkování, kde jsou parametry pandemického zákona v (buletech?), abyste to nemusel číst celé, já tady nechci, abyste studoval paragrafy každého zákona do posledního detailu, to jsou všechno konkrétní návrhy.

Takže tu bramboračku - a já to slovo použiji - z toho děláte, pane premiére, nejčastěji vy. Já bych byl rád, kdyby ministři, kteří, když si s vámi sednou ke stolu a řeknou, dobře, to se nám jeví jako rozumné, my s nimi třeba strávíme několik odpolední na ministerstvu nebo telefonicky nebo jako na setkání s panem Blatným, tak pak jako nezvedli takhle ruce, no jo, my víme, ale nic z toho nebude. Takže ta komunikace, o které vy tady hovoříte a já čekám, kdy většina lidí uvidí, že prostě tak, jak vy to rýsujete a jak to vykládáte, to není, bude skutečná, že to nebude - doteď jsem měl tady partnera, proto jsem se s vámi nemusel bavit, ale teď vám za čtrnáct dní vše splním. Vy jste hovořil o tom, že se zaručíte svým slovem. No tak já jsem slyšel před x měsíci, kdy se dařilo dobře, protože virus přes léto ustoupil, kdy jste říkal: Já, já jsem zachránil, za všecko přebírám zodpovědnost. V momentě, když šlo do tuhých, tak už před sebou tlačíte jednotlivé ministry.

Já bych chtěl říct, že důležité je skutečně dělat opatření, která mají efekt, která jsou lidi ochotni dodržovat. Řada opatření, která byla vyhlášena už v nouzovém stavu a byla taky komunikována, byla krátkodobá. Teď na chvilku zavřeme maloobchody, lidé si odloží nákupy. Ale ono to trvá měsíce. Já si pamatuji ještě za pana ministra Prymuly, že školy otevřou. Aby neotevřely, to by musela vybuchnout nějaká elektrárna, určitě to bude! Proč vysíláte takovéto sliby, když vše záleží jenom na tom, jaká data vám druhý den vylezou? To nemáte datové predikce na měsíce dopředu? Musím říci, a my jsme už čtyřikrát nepodpořili prodloužení nouzového stavu, že pokud vláda deklaruje, že myslí na lidi, tak to není otázka toho, jestli pokles HDP České republiky v daném měsíci nebyl dvouciferný, jak někteří predikovali, což říká třeba paní ministryně. O tom to přece není. Vy musíte vzít komplexní chování lidí, ekonomické důvody, sociální aspekty, ale i srozumitelnost toho, jakým způsobem postupujete a co lidem slibujete. Plané sliby jsou nejhorší rozčarování těch lidí.