Tu teď tvoří frakce lidovců, sociálních demokratů a liberálů. Tedy ekvivalenty českých stran – TOP 09, KDU-ČSL, STAN, ale šéfku komise podpořili i Piráti a Zelení a dokonce část ECR, tedy frakce, v níž sedí česká ODS. Jen připomenu, že v minulosti Ursulu von der Leyenovou podporovala rovněž europoslankyně za SOCDEM a poslanci hnutí ANO 2011. Ale pojďme se podívat na ty největší dárečky aktuální Komise.

Kaja Kallasová (Estonsko), Zahraniční věci a bezpečnostní politika

Nemohu začít nikým jiným, než Kajou Kallasovou, která je navržena na Vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Kaja Kallasová je bývalá europoslankyně v letech 2014 až 2018 a premiérka Estonska mezi lety 2021 a 2024.

Jako premiérka politika Kallasové v jistých ohledech připomínala též politiku naší pravicové garnitury. Na počátku energetické krize se například nechala slyšet, že stát by tu neměl být od toho, aby pomáhal lidem, tedy vlastně slova podobné těm, kterými se u nás pyšnila Markéta Pekarová Adamová. Po dobu energetické krize pak bylo Estonsko dlouhou dobu jedním ze států s nejvyšší inflací v EU a několik měsíců dokonce státem s úplně nejvyšší inflací v celé Unii. V srpnu 2022 přesáhla roční míra inflace dokonce 25 % procent, zatímco unijní průměr byl na 10,1%. O neschopnosti paní Kalasové ale nevypovídá pouze extrémně vysoká inflace v období jejího vládnutí. Estonsko bylo jediným státem Evropské unie, kde reálně mzdy klesaly rychleji než v ČR pod vedením Petra Fialy. Co se jestřábího přístupu k zahraniční politice týče, nemá snad Kallasová sobě rovné. Již před vypuknutím ruské invaze na Ukrajinu mluvila o potřebě zrušit Nord Stream 2 a Estonsko pod jejím vedením, stále před vypuknutím invaze, dodávalo na Ukrajinu zbraně. A od začátku invaze pak mluví o morální potřebě přijmout Ukrajinu do EU. Hněv bývalé estonské premiérky však postihl i řadové ruské občany. Ty jsou pro Kallasovou bezpečnostní hrozbou a Estonsko bylo jedním ze států, které až na výjimky zakázaly Rusům vstup na své území.

Tato paní, co mluví o morálních povinnostech, má však za manžela člověka, který měl podíl ve firmě transportující materiály do Ruska i po začátku invaze. Tyto materiály šly další estonské firmě, která s Rusy nadále obchodovala a mezi její obchodní partnery patřil i člověk na sankčním seznamu Ukrajiny a Polska. Rodina Kallasové tak na válce přímo vydělávala, a tak v tomto světle už zcela dává smysl její snaha válku neustálým posíláním zbraní prodlužovat. O morálce by však taková osoba mohla příště snad pomlčet.