Já vám děkuju za slovo, pane předsedající. Já bych se v krátkosti tedy vyjádřil k tomuto návrhu týkajícímu se dětských skupin. My tento návrh chceme, protože slaďování práce a péče o děti podporujeme. Jen jsou s podivem i pozměňovací návrhy kolegy Havránka a pana kolegy Munzara, které zase obsahují nepřijatelné přílepky. Já bych znovu apeloval na to, že tady máme rozhodnutí Ústavního soudu. Nemyslím si, že by taková praxe teď měla být ve Sněmovně nějaká trvalá, tak jako jsme to viděli i třeba u minulého projednávaného zákona.
Já bych se možná ještě vrátil trochu do momentu druhého čtení. Zde zazněla od pana poslance Brázdila slova, já si ho dovolím citovat: Neděláme podmínky pro to, a to cituji, aby matky mohly opustit svá děcka. Mně poměrně tohle ten pohled mrzí, protože to stigmatizuje ty mámy, kteří si volí nějakou možnost skloubení práce a péče. A kdybychom volili podobně vyhrocený slovník, jako tady byl od pana Brázdila, tak bychom mohli naopak říci, že tím, jak to máme často nastavené v naší společnosti, tak vháníme ty matky třeba i do náruče chudoby či alkoholu.
Já si myslím, že tohle to není otázka nějakého tlačení někoho do nějakého řešení, ale je to o tom, jakým způsobem si člověk, a přiznejme si to, rodičovský příspěvek, který jsme prosadili, stále není valorizovaný, tak je to otázka, jakým způsobem člověk, který se rozhodne pečovat doma o dítě, může skloubit práci a péči a zároveň jakým způsobem může ekonomicky vyjít. Těm rodičům, co jsou odkázaní na rodičák, nejčastěji na měsíc zbývá 12 až 14 000. A to si myslím, že se shodneme, že věru není mnoho.
Já bych chtěl za Piráty upozornit i na to, že musíme vnímat, že rodiny jsou různé a lidé jsou různí a máme samozřejmě dbát na kvalitu péče o malé děti. Máme maximálně sledovat i třeba vědecké výzkumy. Je velmi důležité, jaký počet osob je vhodný pro stav péče o nejmenší děti, nebo že skupinky musí být malé, aby se děti navzájem nestresovaly. A současně ale při práci na částečný úvazek, o kterou rodiče malých dětí stojí nejvíce, je zájem rodičů, aby to dítě mohlo být v malé skupince na počátku pár hodin denně. To při zajištění kvality péče by neměl být žádný problém.
Já v řadě aspektů, které projednáváme v různých zákonech, si myslím, že ta možnost volby pro lidi, jakým způsobem si uspořádají svůj život, je zcela zásadní. A tak jako každý z nás je jiný, jaké jsou konkrétní děti různé, a stejně tak reakce různých žen, když jsou doma na rodičovské, jsou různé. Musíme k tomu takto přistupovat. Někdo zažívá pocit osamělosti nebo je vlastně smutný z toho, že ztrácejí roky, které člověk strávil studiem a svým povoláním, a tenhle ten vnitřní pocit a percepce toho býti doma či možnost jít do práce a využít nějakých služeb, ať už jsou to školky, nebo dětské skupiny, je velmi odlišný.
Jste pro zvýšení a rozšíření poplatků za Českou televizi a Český rozhlas?Anketa
Já bych proto poprosil, pokud budeme někdy dále ještě tuto problematiku řešit, tak skutečně nestigmatizujme lidi, kteří se nějakým způsobem snaží skloubit svoji práci a zároveň péči o dítě. Myslím si, že to je asi zásadní. To by mělo být naším společným cílem. Proto i tenhle ten zákon, tak, jak je navrhován, a my jsme se na něm velmi podíleli, vlastně bere tu praktickou otevřenou možnost volby každé rodiny, jakým způsobem se zařídí, když v takovém případě třeba nejsou k dispozici předškolní zařízení v daném místě, kde bydlí nebo kde pracují.
S tou vizí sousedských skupin, která je součástí projednávání zákona, pokud se nemýlím, dobře, přišla Olga Richterová ještě před volbami v roce 2021, dokonce to oznamovala jako hlavní téma na tiskové konferenci, kde mluvila o inspiraci tím systémem Tagesmutter, známým z Německa. Možná pak iDNES o tom psal jako ta takzvaná jednodenní matka.
Tento princip, který tedy byl převzat, zejména s ohledem na název, z Německa, tak samozřejmě inspiraci najde i jinde v zahraničí, kde jsou malé skupiny s proškolenými osobami naprosto běžné, a právě sousedské dětské skupiny jsme pak navrhli i do vládního programu - právě podle vzoru německých Tagesmutter a jsem rád, že je ostatní přijali za vlastní. My nechceme, aby ty rodiny byly jakýmkoliv způsobem souzené, kritizované, skutečně chceme podpořit širokou paletu služeb, ať si dle možností může každý vybrat.
Já jsem velmi rád za to, že i Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo velký informativní web, ten mohu velmi doporučit, mpsv.cz/sousedske-detske-skupiny, právě k sousedským dětským skupinám, kde informují o celém tomto konceptu.
A zároveň jsem i rád, že se povedlo odpilotovat tento projekt, běžel v kraji Vysočina i díky kolegyni Haně Hajnové od Pirátů a týkal se toho, kde vlastně tam vzniká ta potíž nabídnutí vhodných míst pro děti, která se v rámci toho regionu velmi různí. A v rámci Kraje Vysočina je poměrně obtížné přistavovat školky nebo dělat nějakou celou větší dětskou skupinu, která je pro 12 dětí. Tam na Kraji Vysočina jsou hodně rozptýlené menší obce a kupříkladu se řeší situace, kdy máte obec, která má nějakou školku, která má omezenou kapacitu, a do dané obce vám přibyde třeba rodina nebo dvě a jsou tam nějaké čtyři děti, pro které samozřejmě již nedává smysl přistavovat další třídu ke školce, často se může jednat i o nějaký, řekněme, krátkodobý výkyv.
Takže jedna věc jsou sousedské dětské skupiny jako řešení právě pro tyto obce, kde děti - dlouhodobě takovýhle počet nebude, ale krátkodobě se stane, že skutečně nejsou schopni rodiče své děti do té školky umístit. Proto se to pilotovalo právě v Kraji Vysočina, kde je toto specifikum tak, jak jsem ho popsal, přítomno.
A druhá oblast, kde předpokládáme, že sousedské dětské skupiny budou užitečné, jsou právě centra větších měst, kde jsou současné předpisy, které u nás jsou přísně nastavené, a to je v pořádku, ať už je to třeba v kombinaci ještě památkové ochrany, třeba v centru města Brna nebo Prahy, a ty skutečně neumožňují, aby se našlo dostatek prostor pro další místa péče o děti tam, kde ti rodiče žijí, pracují a i tito rodiče potřebují děti umístit.
To jsou dvě konkrétní situace, v nichž taková vlastně flexibilní forma péče se hodí, to je ten princip Tagesmutter nebo Tagesvater, známý z Německa či Rakouska. Ale je uplatňován i ve všech západních zemích právě s menší, ale přece s určitou státní podporou, že proto jsou rodiče, kteří z nějakých důvodů nemohou, protože u nás nejsou místa v centru Prahy, dát dítě do školky, tak by bylo fér, aby tuto možnost měli, já jsem za to rád.
On ten návrh byl poměrně dlouhodobě odsouván. Já jsem rád, že jsme se dneska dostali k tomuto čtení. Možná jenom krátce k našemu pozměňovacímu návrhu. Já bych shrnul, co navrhujeme. Jde o to, že garance místa pro děti tříleté, kterou vítáme ve vládním návrhu, by se měla postupně - a já zdůrazním, že opravdu postupně - s náběhem v nějakém roce 2028 až 2030 být postupně rozšířena i na děti dvouapůlleté a dvouleté tak, jak se budou rozšiřovat kapacity školek. Kvůli predikovanému poklesu porodnosti v ročnících bude dětí ubývat a místa k dispozici budou, tak, aby třeba zbytečně nebyla zavírána, ale aby nabídka pro rodiče, kteří chtějí slaďovat práci a péči, (se) rozšiřovala.
Jinak k problematice dětských skupin zde byla celá řada studií, které tuto podporují, obsahující i analýzu finančních nákladů. Je vidět, že pokud - a to procento je poměrně velké, z lidí, kteří zůstávají s potomkem doma - tak pokud se podaří umístit dítě do nějaké dětské skupiny, do předškolního zařízení, tak samozřejmě to, že se člověk může vrátit do práce, neztrácí třeba kvalifikaci tím, že vypadne z pracovního procesu, tak investice, které jsou do zřizování dětských skupin, se vlastně mnohonásobně vyplatí. Tam se i napočítává přínos, který představuje pro státní rozpočet, to, že dítě - dcera nebo syn - jsou ve školce a ten člověk se může - i třeba na částečný úvazek - vrátit do práce.
Už jenom v rychlosti. Já si myslím, že je důležité se dívat i tady na to jako investici nejen do dětí, ale jako investici dlouhodobou i z pohledu přínosu pro růst České republiky. Mě trochu mrzelo, když vlastně při vyjednávání rozpočtu nebo nastavování parametrů najednou nebyla podpora pro dětské skupiny, ostatně myslím, že to popsala i Renata Bohuslavová v článku Krize kolem dětských skupin - miliony pro obce se nenašly, ale Ministerstvo práce a sociálních věcí, které tedy muselo v danou chvíli stopnout tuto podporu i pro obce, které na ni čekaly, tak po tlaku veřejnosti - a věřím, že i třeba po vystupování Pirátů, koaličních starostů a vedení jednotlivých obcí - se to řešení podařilo najít. Ministerstvo vedené Marianem Jurečkou tak od 20. prosince 2024 tedy otevře dotační titul pro malé obce do 500 obyvatel, pro které bude připraveno téměř 700 milionů korun. Já bych chtěl jenom upozornit, aby to tady i zaznělo, termín k podání žádostí je (jen?) do konce ledna nadcházejícího roku. Tak věřím, že i naše iniciativa a práce Pirátů přispěla k tomu, že nakonec tedy MPSV uznalo, že je nutné se na toto zaměřit, a tu chybu napravilo.
Naopak zásadně nesouhlasíme s tím - a zaznívalo to i tady - že vlastně je vyvíjen tlak na rodiče. Jsem rád, že se tam tedy vyškrtlo - původně ještě na vládě, když jsme tam byli - počítání 92 hodin ve školce. Jde o situaci, kdy dítě pod dva roky chodí do školky nebo dětské skupiny, musí splnit limit maximálně 92 hodin měsíčně, aby měl rodič stále nárok pobírat rodičovský příspěvek. A já jsem i v úvodu hovořil o tom, že ten vychází na 12 až 14 000 měsíčně po zvýšení bez inflace, takže například samoživitel z tohoto (nemůže) vyjít. A i když jsme tedy nakonec tento bod s tím limitem vyškrtli, tak byť zde je 120 hodinový limit, tak princip zůstává stále stejný, rodič si to tedy musí nějakým způsobem napočítávat. Já si myslím, že to není úplně důstojné.
Jinak z aktuálního průzkumu organizace (Mundo?) vyplývá, že pouze 7 % rodičů pečujících o dítě do čtyř let věku si nepřeje pracovat. Já si myslím, že skloubení péče o dítě a zároveň i touhu jít do práce bychom měli maximálně podporovat - a vlastně nutit evidenci hodin je tak trochu stále, že spíše tlačíme lidi do toho, (že) správná cesta je starat se doma o dítě, spíše, než abychom řekli: pojďme najít cestu, kdy se dá skloubit péče v rodině s nástupem do práce a vlastně s pokračováním i v nějaké kariéře.
Mně přijde, že často stále řešíme to falešné dilema, zaznívá to tady i na plénu - buď rodina, nebo plnohodnotný život. Není asi tajemstvím - ostatně k tomu i teď vyšlo několik studií, které jsou dost děsivé - mladí lidé odkládají rodičovství ze strachu z finanční nejistoty a i třeba sociální izolace. To rozhodně není selhání těch lidí, to je skutečně jakési trvalé selhávání systému, který musíme změnit. Podle nás je to právě svoboda volby, kdy člověk si může vybrat, jakou cestou se vydá, a stát, potažmo obec, v které bydlí, by mu k tomu měl dát maximální podporu, včetně toho, že pokud v dané obci není k dispozici právě nějaká dětská skupina nebo školka, tak podpořit, pokud rodič se rozhodne, tedy nějakou samoaktivitou - nebo se rodiče rozhodnou - vytvořit nějakou dětskou skupinu nebo může dát dítě do dětské skupiny, tak by - protože obec tuto povinnost má, leč se nikdy vlastně aktivně nevymáhá - tak ekonomicky na základě toho, že existuje skupina, kam je dítě umístěno, konkrétní rodinu finančně podpořit, protože v danou chvíli vlastně nenaplňuje požadavek ze zákona, poskytnout možnosti umístit dítě do předškolní péče. Toliko za klub Pirátů.
Já jsem tady asi dvakrát citoval Olgu Richterovou. Olga Richterová je řádně omluvena, je nemocná, takže jenom abych dovysvětlil, proč zde vystupuji v této věci dnes pouze já.
Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
