Letošní 75.oslavy Dne vítězství původně měly být docela přelomové, protože u západních hranic Ruské federace velení NATO naplánovalo největší vojenské cvičení od skončení Studené války.

Kromě manévrů, které se nakonec kvůli koronavirové pandemii neuskutečnily, se průběžně odehrávala již od podzimu loňského roku celá řada doprovodných operací v členských státech na východě Evropy. Jejich cílem bylo vyostření vztahů s Ruskou federací. Proto se zaměřily na revizi historie Druhé světové války.

Prvním krokem se stala zářijová rezoluce Evropského parlamentu k paktu Molotov - Ribentrop, která obvinila Sovětský svaz z rozpoutání nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva. Na tento nový pohled na dějiny letos navázalo vyjádření Evropské komise, která konstatovala, že koncentrační tábor v Osvětimi osvobodila spojenecká vojska, nikoliv tedy Rudá armáda a maršál Koněv. Kolem něho se již od 21. srpna 2019 schylovalo k další psychologické operaci s jeho pomníkem v Praze 6. Úkol byl jasný, socha musí zmizet  ještě před výročím.

Inu, když se revidují dějiny, většinou se to týká symbolů. Jedny se bourají, druhé zase staví. Praha se nechtěla nechat zahanbit Ukrajinou a Pobaltím, takže kromě odstranění sochy maršála, postavila v Řeporyjích památník příslušníkům Ruské osvobozenecké armády - tzv. Vlasovcům. Jako výraz vděčnosti za pomoc Pražskému povstání. Komunálním politikům nijak nevadilo, že staví pomník příslušníkům SS, ani to, že Vlasovci proti Sovětům a Stalinovi bojovali jeden jediný den. Jinak prosluli jako váleční zločinci v Bělorusku, Polsku, na Ukrajině a nakonec i v Československu.

Sympatie k nacismu nakonec vyjadřuje i drobná řeporyjská plastika – sovětský tank T – 34 přikrytý helmou nacistického Wehrmachtu. Pražské provokace nakonec vyvolaly ruskou odvetu, která dostala podobu nově přijatého zákona o ochraně vojenských hrobů a válečných památníků, který dává možnost ruským orgánům činným v trestním řízení stíhat i trestné činy spáchané v zahraničí. Starostovi Prahy 6 a členům zastupitelstva tak hrozí až 360 hodin veřejně prospěšných prací, ocitnou-li se na území Ruské federace.

Taková hrozba by ovšem při nejlepší vůli nemohla posloužit jako casus belli (důvod k válce). Proto se na stránkách Bakalova Respektu objevil článek o tom, že z Moskvy do Prahy (zřejmě v době po demontáži sochy) přiletěl ruský diplomat, který na pražském velvyslanectví RF již nějakou dobu pracuje. Jeho návrat byl vyhodnocen jako bezpečnostní riziko pro dva či tři pražské komunální politiky, protože dotyčný měl kufřík a v kufříku ricin.

Ukázalo se, že redaktorovi Kundrovi někdo předal zprávu BIS, která o návratu akreditovaného pracovníka velvyslanectví informovala. Zda součástí té zprávy bylo i obvinění Ruské federace ze státního terorismu, nevíme. Vzhledem k tomu, že zděšená Bezpečnostní informační služba podala trestní oznámení na pachatele mimo službu kvůli prozrazení tajné informace, vypadá to jako velmi pravděpodobná verze událostí. Ve Stodůlkách zřejmě pracuje reinkarnace strážmistra Flanderky z Putimi. Ricinová aféra se vrátila jako bumerang a zasáhla ty, kdo jí vypustili.

Ve svém komentáři před týdnem jsem očekával, že dříve či později někdo z českých opozičních politiků vyzve naší vládu, aby požádala spojence o aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy a myslel jsem to jako nadsázku. Nicméně Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vystoupil v ČT a zastal se pražských komunálních politiků proti ruskému zastrašování a podkopávání demokracie a varoval Ruskou federaci. O článku 5 zatím nemluvil.

I vzpomněl jsem si na výrok George Friedmana, že dnešní NATO je špatná aliance ve špatný čas. Soukromě si myslím, že pana generálního tajemníka ten ricinový bumerang taky praštil. Díky Bohu za pandemii koronaviru. Při tomhle přístupu by se odvolané manévry mohly snadno zvrhnout v horkou válku, která by začala třeba kvůli diplomatickému kufříku...

Převzato z Profilu.